Národní park Šumava

O vyhlášení ochrany na Šumavě se mluvilo už na počátku 20. století. V šedesátých letech byla na ploše 163 000 hektarů zřízena chráněná krajinná oblast Šumava a byla tak ve své době největší chráněnou krajinnou oblastí republiky. V roce 1990 byla vyhlášena v Paříži biosférická rezervace Šumava, jejímž patronem se stalo UNESCO. Zřízení národního parku Šumava přišlo 20. března 1991.

Důvodem založení národního parku bylo uchování a zlepšení přírodního prostředí a obnova funkcí přírodních systémů. Neméně důležitým důvodem je ochrana volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin a zachování vzhledu krajiny.

Národní park byl vyhlášen z důvodu ochrany typických ekosystémů středoevropské horské krajiny. Chráněny jsou především lesy, ledovcová jezera, rašeliniště a horské louky.

Flóra

Většina území národního parku, a vůbec celé Šumavy, je pokrytá listnatými, smíšenými a horskými lesy. Tam, kde nejsou lesy, se nachází rozlehlá rašeliniště a vyskytují se i vzácné rostliny přežívající ještě z dob ledových. V národním parku se vyskytuje přibližně 500 druhů rostlin, na celé Šumavě bylo napočítáno asi 1 260 druhů. K nejvýznamnějším se řadí horské rostliny alpského původu, mezi něž patří například podbělice alpská, řeřišničník Hallerův, chrpa horská, jestřábník oranžový a spousta dalších.

Z bylinek jsou tu rozšířené řeřešnice trojlistá, kerblík lesklý, meruzalka alpská, kýchavice bílá, pryskyřník omějolistý, šafrán bělokvětý, dřípatka horská, kamzičník rakouský, pryskyřník platanolistý, lipnice Chaixova, sítina ostrokvětá, sítina kostrbatá, vranec jedlový, žebrovice různolistá a svízel hercynský. Složením květeny se park podobá rostlinstvu v Novohradských horách.

Z endemitů, tedy druhů, na které jinde nenarazíte, se v šumavském národním parku vyskytují oměj šalamounek, hořeček mnohotvarý český, zvonečník černý a prstnatec májový rašelinný. Dříve tu rostl i hořeček mnohotvarý pravý, ale ten už pravděpodobně vyhynul.

Za zmínku stojí i přítomnost čípku objímavého, vrbovky nicí, hadilky obecné a masožravé tučnice obecné.

Za invazivní rostliny v národním parku jsou považovány bolševník velkolepý a lupina mnoholistá, která byla kosena a vytrhávána, aby se dále nerozšiřovala a neměnila tak ráz místní vegetace.

V parku se vyskytují i lišejníky, například krevnatec věterní, terčovka smrková, pukléřka plotní a lišejníky rodu provazovka.

Vlhké klima je ideální pro houby, kterých se tu vyskytuje hned celá řada. Najít se tu dá například velké množství druhů hřibovitých, klouzků, holubinek a muchomůrek.

Fauna

V našem největším národním parku má svůj domov velké množství různých druhů živočichů. Například zdejší vodní toky patří k nejvýznamnějším místům výskytu vydry říční v celé České republice. Důležitými druhy typickými pro Šumavu jsou dále rys ostrovid, tetřev hlušec, datlík tříprstý, sýc rousný, kos horský, jeřábek lesní nebo zmije obecná.

Mezi spoustou bezobratlých, kteří tu žijí, lze zahlédnout střevlíka nepravidelného, kovaříka, roháčka bukového, chlupatku bezzubou, vřetenatku nadmutou nebo vrkoče nordického.

Další početnou skupinou živočichů jsou ptáci. V šumavském parku se vyskytuje zhruba 220 druhů, z toho až 130 druhů zde hnízdí. Mezi nejznámější patří tetřev hlušec, tetřívek obecný a jeřábek lesní. Svá hnízda zde mají i puštík bělavý, strakapoud bělohřbetý, chřástal polní, hýl rudý, slavík modráček středoevropský či sokol stěhovavý. V národním parku a v CHKO Šumava lze zahlédnout až tři druhy orlů – orla křiklavého, orla skalního a orla mořského.

Savců v národním parku moc není. Dříve tu žili například medvědi a zubři. V současnosti se tu prohánějí losi, jeleni, rysové a kočky divoké. Z hlodavců se tu vyskytuje třeba plch velký a plch zahradní.

Mezi endemity šumavské fauny patří střevlík Šumavy – Oreonebria castanea sumavica.