Národní park České Švýcarsko

Celý národní park České Švýcarsko a navazující nejcennější části CHKO Labské pískovce a CHKO Lužické hory patří do evropsky významné lokality České Švýcarsko, která byla osídlená již v mezolitu.

Samotný název České Švýcarsko pochází od dvou švýcarských malířů Adriana Zingga a Antona Graffa, kteří se tudy toulali a tvořili zde ve druhé polovině 19. století. Pro ně nově objevené území odpovídalo romantickým představám o tajemných krajinách a zdejší kraj ve svých malbách náležitě zpropagovali.

Pro členitou krajinu je typická klimatická inverze, kdy studený vzduch stéká a hromadí se na dnech roklí a dochází tak k obratu vegetačních stupňů. Díky inverzi se v nadmořských výškách kolem 150 metrů vyskytují podhorské a horské druhy živočichů i rostlin, třeba koník horský.

Národní park je přístupný sítí značených turistických tras a některé návštěvnicky vytížené přírodní úkazy, například Pravčická brána nebo Edmundova soutěska, jsou zpoplatněné.
Turistický ruch a horolezectví, které je tu regulované správou, se zde rozvíjí již od 19. století.

Návštěvníci vstupují do národního parku nejčastěji ústím říčky Kamenice v městečku Hřensko, do kterého se sbíhá mnoho značených cest a naučných stezek. Zdatnější nebo zvídavější turisté mohou do parku vstoupit z jakékoliv světové strany. Najdou zde krásnou přírodu a mnoho zdejších malebných, typicky hrázděných obydlí, hospůdek i penzionů. Podrobnou mapu a dobré boty s sebou.

Více informací

Národní park České Švýcarsko je čtvrtý a zatím nejmladší národní park v České republice. Byl vyhlášen zákonem s účinností od 1. ledna 2000. Před vznikem národního parku tvořilo jeho území nejcennější část chráněné krajinné oblasti Labské pískovce, která byla původně vyhlášena roku 1972 na rozloze 324 km².

Předmět ochrany

Hlavním předmětem ochrany jsou pískovcové výstupy české křídové pánve s charakteristickými kvádrovými pískovci a na ně navázané specifické druhy hub, rostlin a živočichů. Národní park zasahuje kromě pískovců také okraje Lužických hor s čedičovými vrcholky a pralesovitými porosty.

Flóra

Na nedostupných skalních plochách se zachovaly zbytky přirozených lesních porostů borovic, jedlí a buků, zatímco v přístupnějších oblastech byly tyto stromy v 19. století nahrazeny rychleji rostoucími dřevinami, například smrkem ztepilým.

Z cévnatých rostlin se zde v rašeliništích daří rojovníku bahennímu, v parku najdete i šichu černou, violku dvoukvětou nebo čípek objímavý. Z hojných kapraďorostů tu dominuje žebrovice různolistá a k vidění je i vzácná a nenápadná kapradina vláskatec tajemný. Kromě toho je území doménou mnoha druhů mechorostů a vzácných hub.

Fauna

Ze vzácných živočichů tu žijí třeba plch zahradní, sokol stěhovavý, čáp a datel černý i vydra říční nebo rys ostrovid a kamzík horský. Z ryb se zde daří ohrožené mihuli potoční a podařilo se obnovit každoroční tah lososů do místních potoků a říček.

Z hmyzu se zde, zejména v chladných inverzních údolích, vyskytují reliktní druhy jako upomínka na dobu ledovou, svůj domov tu má třeba pavouk plachetnatka žijící v i v jeskyních a stinných stěnách kaňonů. Životu v chladu a nedostatku světla se přizpůsobil také koník jeskynní, žijící s koníkem horským v ČR jen zde.

Potkat tu lze i velmi vzácného chrobáka černého s třemi růžky, které trčí z pancíře za hlavou směrem vpřed, našeho největšího kovaříka Stenagostrus rufus nebo motýly, jako je červený ohniváček celíkový, soumračník černohnědý nebo otakárek fenyklový. Celkově se jich tu vyskytuje kolem 1 000 druhů.