Krkonošský národní park je rozdělený do tří zón s různým stupněm ochrany. V prvních dvou se návštěvníci smějí pohybovat jen na vyznačených cestách, ve třetí se mohou volně rozběhnout po lesích i loukách. Vyskytuje se tu kolem 300 druhů obratlovců a 1200 vyšších cévnatých rostlin. Počet výtrusných rostlin, jako jsou mechy, hlenky, kapradiny a lišejníky, je několikanásobně větší.
Zvláště v zimě jsou Krkonoše proslulé bouřlivými vichřicemi a někdy orkány s rychlostí větru kolem 150 km/h. Návštěvníky ohrožují tím více, že je často doprovází mlha nebo nízká oblačnost.
Naše nejvyšší pohoří je srážkově nejbohatší území v ČR. Především při severozápadním proudění jsou Krkonoše první bariérou v cestě vlhkého vzduchu od Atlantiku. Ročně tu napadá 700 mm v podhůří a 1400 mm v horských údolích, kde tak spadne více vody než na Sněžce s 1230 mm srážek.
Bohaté srážky zvyšují riziko výskytu lavin. Z rozsáhlých ploch vystavených větrům se sníh přesouvá k lemům hřebenů nebo k ledovcovým karům. Největší sněhové převisy vznikají na hraně Obřího a Labského dolu, kde jsou pro vznik lavin ideální podmínky. Přes relativně skromnou rozlohu a výšku pohoří je nyní jen na české straně registrováno 39 hlavních a 10 vedlejších lavinových drah.
Největší zaznamenaná krkonošská lavina se utrhla z Úpské hrany, pak sjela přes dno Úpské jámy a Dolní Úpský vodopád až na dno Obřího dolu. Byla dlouhá 1,2 km, cestou překonala výškový rozdíl 500 m a měla objem kolem 480 000 m³ při hmotnosti 120 000 tun. Laviny padají v Krkonoších nejčastěji v lednu a v únoru po velkých sněhových vánicích. Na jaře pak vznikají laviny firnové.
Území Krkonošského národního parku je protkáno stovkami kilometrů značených turistických cest a cyklostezek. Většina návštěvníků však vyrazí na hřebenovou túru. Sice tak poznají největší lákadla, jako například Úpské rašeliniště nebo Labský vodopád, ale bývají roztrpčeni z množství lidí, které potkávají. Kdo si chce v klidu užít krásnou krajinu, musí hledat méně frekventované trasy.
Podrobné informace k plánovaným výletům poskytnou stálá i sezónní informační centra pod správou národního parku. Každé stálé informační centrum má svou vlastní miniexpozici o zajímavostech, přírodě a historii Krkonoš i množství herních prvků pro děti. Školní výlety si v nich mohou objednat za průvodce strážce Krkonošského národního parku, který děti přímo v terénu seznámí se zajímavostmi dané lokality.
Stálá informační centra jsou ve Špindlerově Mlýně, Harrachově, Peci pod Sněžkou a Vrchlabí, infocentrum v Pasekách nad Jizerou je současně i muzeem. Nicméně naučnou miniexpozici má každé z nich. Sezónní infocentra – sruby Zlaté návrší a Labský důl, jsou v provozu od počátku června do konce září.
Krkonošský národní park (KRNAP) byl vyhlášen roku 1963. V roce 1986 bylo nařízením vlády ČSR zřízeno i ochranné pásmo. Společně s ochranným pásmem zabírá KRNAP celkově 548 km².
V roce 1992 byly národní parky na české i polské straně společně zařazeny do sítě biosférických rezervací UNESCO.
Geologie
Krkonošský národní park leží převážně v geomorfologickém celku Krkonoše v Krkonošsko-jesenickém krystaliniku. Převažující skupinou hornin jsou krystalické břidlice (metamorfity) doplněné hlubinnými žulovými a vzácně i výlevnými vyvřelinami.
Flóra
V Krkonošském národním parku se vytvořily čtyři zřetelně oddělená vegetační pásma – submontánní, montánní, subalpínské a nejvyšší alpínské.
Submontánní pásmo (400–800 m n. m.) původně tvořily listnaté až smíšené lesy s bukem lesním, javorem klenem, jeřábem ptačím nebo olší šedou a na polské straně i s modřínem opadavým. Tyto lesy byly vykáceny a nahrazeny smrkovými monokulturami. Podrost lesa tvoří chráněné rostliny, například kyčelnice cibulkonosná a devítilistá, sasanka pryskyřníkovitá a hajní, česnek medvědí nebo lilie zlatohlavá.
Montánní pásmo (800–1200 m n. m.) obsadily původní i umělé smrkové porosty. Tmavé lesy jsou vhodné pro kapraď samec, žebrovici různolistou nebo papratku horskou. Kolem 18. století tu vznikly horské louky se vzácnými rostlinami, jako je třeba zvonek krkonošský, violka sudetská, prha arnika, devětsil bílý či náholník jednokvětý. Patří sem i několik zástupců čeledi vstavačovitých, například orchidej všivec krkonošský, žijící v symbióze na kořenech vratičky měsíční, a ostřice Bigelowovy.
Subalpínský vegetační stupeň (1200–1450 m n. m.) obsahuje nejcennější biotopy Krkonoš – smilkové louky, severská rašeliniště a klečové porosty. Bylinné patro tu zastupují smilka tuhá, třtina chloupkatá, brusnicovité rostliny či šicha oboupohlavná a další. V tomto pásmu rostou reliktní rostliny z ledových dob.
Alpínský stupeň (1450–1603 m n. m.) má druhově nejbohatší strmé skalní svahy a karové jámy známé jako tzv. krkonošské botanické zahrádky. Svahy karů porůstají omějem zdobným a štíhlým, mléčivcem alpským, až 150 cm vysokou havézí česnáčkovou a mnoha druhy kapraďorostů. Kolem pramenišť roste česnek sibiřský, prvosenka nejmenší, lepnice alpská a kropenáč vytrvalý. Dřeviny jsou kvůli panujícím tvrdým podmínkám miniaturního vzrůstu a jsou zastoupeny vrbou slezskou, břízou karpatskou, střemchou skalní, jeřábem sudetským a borovicí klečí.
Reliktní rostliny ledových dob se v národním parku zachytily nejlépe v subalpínském pásmu. Zůstaly zde severské druhy původem ze Skandinávie dohromady s těmi, které sem během zalednění postoupily z Alp. V Krkonoších proto nacházíme jak typickou severskou tundru, tak alpínské trávníky nad hranicí lesa, která zde probíhá od 1250 do 1350 m n. m.
Mezi tzv. glaciální relikty patří rostliny ostružiník moruška, všivec krkonošský, lomikámen sněžný, šídlatka jezerní, rašeliník Lindbergův a další.
Po oteplení klimatu zůstaly nad středoevropskou lesní krajinou v Krkonoších ostrovy severské přírody. Jejich dlouhodobá izolace na o mnoho vyšších hřebenech vedla k vývoji geneticky odlišných druhů, poddruhů a variet – krkonošských endemitů. Patří sem především jeřáb sudetský, zvonek český, lomikámen pižmový, bedrník skalní a více než 20 druhů a poddruhů jestřábníků rodu Hieracium.
Fauna
Společenstva živočichů se zde formovala během poslední doby ledové a následného teplejšího období holocénu. Nižší polohy obývají zástupci eurosibiřské fauny, s rostoucí nadmořskou výškou přibývají horské druhy i potomci živočichů ledových dob. Mezi ně patří několik druhů bezobratlých, např. slíďák ostnonohý, vrkoč severní, jepice horská, střevlík Nebria gyllenhali či chladnomilné vážky lesklice horská a šídlo horské.
Pavouk plachetnatka uralská, jak název napovídá, je po Krkonoších rozšířený teprve až na chladném pohoří Ural. Z endemických reliktů sem patří jepice krkonošská, motýl huňatec žlutoocasý a plž vřetenovka krkonošská.
Přírodní památky v KRNAP:
- Anenské údolí
- Labská soutěska
- Lom Strážné
- Slunečná stráň
- Herlíkovické štoly
- Sklenářovické údolí
| Název správy | Správa Krkonošského národního parku |
| Adresa | Dobrovského 3 |
| Město | Vrchlabí |
| PSČ | 543 01 |
| Datum vyhlášení | 17. května 1963 |
| Rozloha území | 36 300 ha |
