Dlouhá plochá dráha

(Trabrennbahn) byla postavena za první republiky v roce 1922 a přinesla nový akcent do sportovního života města. Plochá dráha s délkou 1000 metrů byla v rukou finančního konsorcia – triumvirátu Dr. Kerber – Procházka - ředitel Langen.

Při dráze byly postaveny stáje se 120 boxy pro závodní koně. Stavbu dotoval československý stát tehdy ohromnou částkou 980 000 Kč. Konaly se tu populární závody chrtů a koní, později sloužila také pro motocykly a malé automobily. Každá akce byla pro město velkou událostí. Dráha sloužila jen v sezóně, ale její historie byla krátká. Skončila už roku 1928, kdy se dostala do rukou jednoho pražského makléře s pozemky, který ji získal pro své finanční machinace a k ničemu nepoužíval. Je pravdou, že se od počátku potýkala s finančními problémy využitelnosti.

Plochá dráha sem znovu zavítala ještě v předválečné éře, ale na špičkové úrovni se zde závodilo především od konce čtyřicátých let. Pořádaly se zde obvykle jeden až dva závody ročně a některé byly dokonce součástí mistrovství Československa jednotlivců.

Na sklonku padesátých let navíc klub disponoval i solidní jezdeckou základnou, a tak si dokonce udělal čtyřsetmetrovou dráhu uvnitř dlouhého oválu. Vyvrcholením této etapy byly dva závody kvalifikace mistrovství Evropy, které se tak mohli zúčastnit i naši jezdci (1960 a 61).

Poté ale klub činnost ukončil a deset let jsme neměli žádnou dlouhou dráhu. S obnovou se začalo teprve na konci šedesátých let (první závod 1970), kdy inciátorem byla továrna Jawa. První Mistrovství světa se zde jelo 1972 a Mariánské Lázně se záhy zařadily mezi pořadatelskou špičku této plochodrážní disciplíny, nejen kvalitou dráhy, ale i vzornou organizací závodů. Odměnou byla důvěra ze strany FIM a přidělení finále MS v roce 1976, teprve druhého v naší plochodrážní historii. To vstoupilo do historie jednak návratem našich jezdců do světové elity, ale hlavně triumfem nových čtyřventilových strojů Jawa.

Od té doby patřily Mariánské Lázně mezi stadiony, kde se jezdilo finále v minimálně tříletých intervalech, navíc pořadatelé organizovali i další závody, volné či mistrovství republiky a výrazně zvelebili celý areál.

Ve druhé polovině sedmdesátých let vedle pořádání závodů se klub zaměřoval také na existenci jezdeckého týmu a na účast v lize, později se mariánskolázeňští jezdci objevovali už jen sporadicky.

Další útlum nastává v devadesátých letech. Na stadionu se na přelomu století odjelo jen několik ročníků memoriálu Franty Juhana pro jezdce-veterány, které pořádá pardubický motocyklový nadšenec Jiří Šmída.

Od roku 1958 do roku 2014 se zde odjelo 33 Mistrovství světa a 2 Mistrovství Evropy.