Zámek Holešov

Holešovský zámek je volně stojící čtyřkřídlá dvoupatrová dvoutraktová budova s mansardovou střechou, která obestupuje obdélníkové nádvoří. Z nároží jsou vysunuty šestiboké věžice převyšující budovu o jedno patro. Zámek obklopuje hluboký vyzděný vodní příkop, původně překlenutý dvěma mosty. Ty vedly ke vchodům do budovy v ose hlavního a zahradního průčelí. Z příkopu se zvedá šikmá podnož stavby ukončená masivním kamenným podvalkem.

Vnější průčelí člení v přízemí maltová rustika a nízká obdélníková okna s lištovými šambránami. Přízemí odděluje od pater plochý kordon, nad ním podložené rámující lizény dosahující k mohutné podstřešní římse s pergamským kladím. Ve výplních obdélníkového okna s profilovanými nahoře zalamovanými šambránami (v zalomení kapky) a s vpadlými parapetními výplněmi. V 1. patře se nad okny střídají trojúhelníkové a segmentní fronty, v 2. patře jsou pouze rovné úseky nadokenních říms.

Raně barokní stavba na obdélném půdorysu byla vybudována na místě původní tvrze po roce 1650 podle návrhu architekta Filiberta Lucheseho pro hraběte Jana Rottala. Budovu zámku tvoří čtyři dvouposchoďová křídla s nádvořím ve tvaru mírně převýšeného čtverce, který v rohových částech je spojen čtyřmi šestibokými nárožními věžemi. Tento dispoziční symetrický typ se uplatňuje především v dálkových pohledech ladností tvarů, jeho přednosti včetně barokních fasád vynikají zejména při pohledu z rozsáhlé zámecké zahrady a parku. Svou impozantní čelní plochou svého západního křídla tvoří mohutnou kulisu, jíž uzavírá průhled z historického jádra města směrem k východu. V celém svém souhrnu, z vnější i zevnitř, je ojedinělou dochovanou stavbou raně barokního typu a představuje památku prvořadého stupně raného baroka.

Celá čtyřkřídlá dvoupatrová budova je obklíčena zámeckým příkopem, přes nějž vedly k přednímu i zadnímu vstupu do zámku zděné mosty, z nichž zadní zanikl v polovině 19. století po zásypu východního příkopu při podstatných zahradních a terénních úpravách okolí zámku. Při nynějších památkových rekonstrukcích budovy byl východní (zahradní) zásyp příkopu odstraněn a zadní most se odborně rekonstruuje. Most přes příkop k hlavnímu vstupu z náměstí míval zděnou podprseň s ozdobnými vázami. Zahradu a park před průčelím zámku oddělovala od města vysoká zeď s brankou pro pěší a s průjezdní bránou. Vstupními prostorami pod barokními klenbami se otevírá pohled do uzavřeného nádvoří, které je po celém obvodu přízemí opatřeno otevřeným arkádovým podloubím. Centrálním prvkem nádvoří je stejně jako v později zmiňovaném parku vodní složka, tentokrát zastoupena kruhovou nádrží s fontánou.

V prvním patře byly původní otevřené arkády ze tří stran dvora zazděny v 19. století zabudováním obdélníkových oken, čímž ve třech křídlech dvoupatrové budovy vznikly pravidelné uzavřené arkádové chodby kolem vnitřního čtverce dvora. Ze severovýchodní strany přízemní chodby se vchází do prostorného sala terrena (zahradního sálu), vyzdobeného bohatým štukovým dekorem mimořádné umělecké kvality raně barokního původu, který pokrývá celou klenbu. Masivní rám velkého středního obrazu zvýrazňuje malbu, připisovanou italskému malíři H. Cavallimu. Kolem velkého hlavního obrazu je několik oválných medailonů nesených postavičkami putti v celých figurách, navíc bohatě zdobených štukovým dekorem. Velmi hodnotná plastická výzdoba sala terreny je dílem zatím anonymního umělecky velmi zdatného štukatéra, jehož díla zdobí také reprezentační prostory prvního patra zámku. Klenotem reprezentačních prostor (reprezentační sál severního křídla přesahuje obě patra) v prvním patře zámku jsou lunetové klenby vynikající umělecké úrovně s mytologickými náměty inspirovanými Ovidiovými Proměnami. Sál sloužil za doby F. A. Rottala v polovině 18. stol. pro divadelní, operní a hudební produkce, jejichž tradici obnovil ve druhé polovině 19. stol. Rudolf Eugen Vrbna (1846 - 1883). Později sál sloužil až do konce feudální éry zámku jako zimní zahrada, tudíž přímo v sálu byly vysazeny různé rostliny a stromy místní i exotické zeleně. V jižním křídle zámku se nachází zámecká kaple.

V první polovině dvacátého století pobývali právem na zámku hrabata z rodu Vrbnů. V době německé okupace Československa byl zámek s velkostatkem dán 18.8.1941 do nucené správy. Po skončení druhé světové války při další pozemkové reformě přešel zámek r. 1948 do majetku čs. státu. V rámci této pozemkové reformy byl pak přidělen Družstvu kulturního domu v Holešově, který nahradil v roce 1951 Spojený závodní klub ROH, poté Sdružený závodní klub. Kromě tohoto klubu byly v zámku i jiní jeho uživatelé jako okresní archív, městská knihovna a městské muzeum. Ve velkém slavnostním sále bylo v roce 1945 instalováno moderní jeviště, které pak užívalo Divadlo 6. května v Holešově, a v reprezentačním prostoru sala terreny byla po restauraci maleb a výzdoby upravena obřadní síň Městského národního výboru, v níž se kromě slavnostních akcí města konaly také komorní koncerty a přednášky. Po revoluci r. 1989 byl zchátralý zámek navrácen původním majitelům a z nedostatku financí na jeho údržbu zámek dál chátral.

Poté, co zámek koupilo r. 2005 od bývalého majitele město, byla provedena jeho postupná rekonstrukce v l. 2006 - 2013 a v současnosti je zámek v pravidelných návštěvních hodinách přístupný veřejnosti. Zámek je povětšinou bez mobiliáře (zařízení rozkradeno v 50. letech 20. století).

V době konání velkých kulturně-společenských akcí může být  prohlídkový okruh pro veřejnost uzavřen nebo omezen vstup do určitých prostor.

Prohlídka zámku s průvodcem