Důl Michal

V roce 1842 položil tzv. montánní erár v Michálkovicích kruhové privilegované kutiště a o rok později v něm začal hloubit tři jámy. Prvá z nich, jáma Ferdinand, zanikla v 80. letech 19. století. Druhá jáma tzv. Vrtná. Třetí jáma byla nazvána jámou Michal podle zesnulého c. k. dvorního rady Michaela Laiera.

V roce 1856, kdy důlní podnikání ve státní režii vykazovala značné ztráty, koupila důl společnost Severní dráhy Ferdinandovy, která postavila a provozovala železnici vedoucí z Vídně přes Ostravu k polským solným dolům. Ve vlastnictví této společnosti zůstal důl Michal až do znárodnění v roce 1945, kdy byl začleněn do koncernu Ostravsko-karvinské kamenouhelné doly, n. p.

V roce 1946 byl důl přejmenován podle sociálně demokratického poslance rakouského říšského sněmu Petra Cingra.

Za dobu své existence prošel důl Michal postupným technickým a stavebním vývojem. Významným mezníkem se stal rok 1862, kdy byl důl připojen na báňskou dráhu, která umožnila plynulou expedici vytěženého uhlí. První velká přestavba proběhla pravděpodobně v roce 1870.

V roce 1916 se zde vytěžilo 383 400 tun uhlí. Vlastní jáma byla hluboká 671 m a uhlí se dobývalo v 17 slojích o mocnosti 50 až 200 cm. Kapacita šaten a koupelen byla při přestavbě projektována pro 1512 horníků.

Další rekonstrukce, které následovaly ve dvacátých, čtyřicátých a na přelomu padesátých a šedesátých let se týkaly uhelného prádla, nakládky uhlí a výstavby rozvodny. Díky těmto omezeným stavebním úpravám zůstal areál dolu Michal od své přestavby dokončené v roce 1915, prakticky bez podstatnějších změn a představuje jedinečný provozní, technický a architektonický celek.

Parkování je možné před bránou Dolu Michal nebo na vyhrazeném parkovišti Dolu Michal bezplatně. Autobusy zajíždějí a parkují v areálu Dolu Michal bezplatně.

K dispozici je restaurace U Cingra.