Okruh A

Starý královský palác

Starý královský palác je historická střední část jižního křídla Pražského hradu. Tato část sloužila jako sídlo českých knížat a králů od 10. do 16. století.

Ke Starému královskému paláci patří kostel Všech svatých, Vladislavský sál, Stará sněmovna, Zemské desky a Ludvíkovo křídlo s někdejší Českou kanceláří. Ve spodních podlažích je zachováno patro paláce Karla IV. a pod ním se nachází trůnní sál Soběslavova paláce z první poloviny 12. století. Prostory jsou přístupné veřejnosti a v podzemí je stálá výstava Příběh Pražského hradu.

Expozice Příběh Pražského hradu

Výstava vypráví příběh hradního areálu a také lidí s ním spojených, od panovníků a prezidentů přes šlechtice a dvořany, proslulé umělce, stavitele, architekty či vědce až po řemeslníky a služebnictvo.

Tento příběh v sobě nese tajemství místa posledního odpočinku nejvýznamnějších českých panovníků a světců, místa sdružujícího autentické objekty a prostory všech historických slohů v jeden unikátní areál, místa ochraňujícího české korunovační klenoty, Svatovítský poklad či sbírkové předměty dochované z dob minulých i získané z archeologických nálezů, ale i místa představujícího důstojné sídlo prezidenta České republiky.

Bazilika sv. Jiří

Bazilika svatého Jiří vznikla jako druhý kostel na Pražském hradě. Z původní stavby založené kolem roku 920 knížetem Vratislavem I. se zachovaly jen základy. Při založení kláštera v roce 973 byl kostel rozšířen a přestavěn.

Zlatá ulička

Zlatá ulička vznikla po vybudování severního opevnění Hradu. Prostor severního parkánu byl využit ke stavbě skromných obydlí, která jsou dnes posledním zbytkem drobné zástavby Pražského hradu. Bydlela zde hradní čeleď, snad zlatníci (z 16. století je doložen název "Zlatnická ulička"), hradní střelci. Domky byly obývány až do druhé světové války, ale už za 1. republiky se dbalo na to, aby při úpravách nebyl měněn pitoreskní ráz uličky. V domku čp. 22 žil v letech 1916-17 spisovatel Franz Kafka.

Věž Daliborka

Věž byla vybudovaná roku 1496 na příkaz Vladislava Jagellonského, a to jako součást opevnění hradního komplexu. V roce 1781 věž vyhořela a následující rok byla v důsledku poškození požárem snížena o jedno patro. Od roku 1883 byla zpřístupněna veřejnosti. Jméno Daliborka dostala po svém prvním vězni Daliborovi z Kozojed.

Prašná věž (Mihulka)

Byla vystavěna koncem 15. století jako součást nového opevnění, které projektoval Benedikt Ried. Jméno Mihulka pochází zřejmě až z 19. století. Dříve se věži říkalo postupně Nová, Kulatá bašta, Laboratorium nebo Švédské laboratorium a Prašná věž.

Prašná věž byla nejmohutnější z dělových věží, jejíž obrané kvality však nebyly nikdy vyzkoušeny. V 16. století v ní bydlel zvonař kovolijec Tomáš Jaroš (autor Zpívající fontány z Královské zahrady). V době Rudolfa II. zde byla alchymistická dílna, později sklad střelného prachu. Až do 20. století byly v Mihulce byty kostelníků katedrály sv. Víta

Rožmberský palác

Původně renesanční palác stavěný v letech 1545 – 1574 pány z Rožmberka. V roce 1600 se Rožmberský palác stal majetkem císaře Rudolfova II. Palác přetrval ve své podobě do poloviny 18. století, kdy byl radikálně přestavěn na Ústav šlechtičen. Ústav založila Marie Terezie v r. 1753 a byl určen pro zaopatření 30 šlechtických dcer.

V čele ústavu stála abatyše (neprovdaná vévodkyně habsbursko – lotrinského rodu). Ústav byl r. 1919 rozpuštěn a budova sloužila potřebám Ministerstva vnitra. V letech 1996 – 2007 byl bývalý Ústav šlechtičen obnoven do původní barokní podoby.

Katedra svatého Víta

Katedrála svatého Víta je největším a nejvýznamnějším pražským chrámem. Kromě bohoslužeb se zde odehrávaly i korunovace českých králů a královen. Je místem uložení ostatků svatých zemských patronů, panovníků, šlechticů a arcibiskupů.