Ve svých počátcích se klasicismus výrazně prolínal s předchozím uměleckým stylem, kterým bylo baroko – podle toho se první fázi klasicismu říká barokní klasicismus. Další fází, která přišla s Napoleonem Bonaparte a s napoleonskými válkami, je empír. Poslední fáze probíhala od poloviny 19. století a u nás se většinou uvádí jako neoklasicismus.
Předcházející barokní styl oplýval emocemi, znázorňoval lidské city, naděje, touhy a vášně. Klasicismus se od něj výrazně liší, zdůrazňuje totiž racionalitu, umírněnost, a především jasný a pevný řád. Pocity jedince staví klasicismus do pozadí a upřednostňuje veřejný řád. Svou inspiraci nacházel styl v římském starověku.
Pojem klasicismus pochází z Francie a vychází z latinského slova classicus, které se dá překládat jako patřící k nejvyšší římské třídě – prvotřídní. V současných dějinách umění se výrazem klasicismus popisuje náklonnost ke starověkým řeckým a římským vzorům.
Mezi představitele klasicismu v hudbě patří mimo jiné i velikáni Wolfgang Amadeus Mozart, Joseph Haydn nebo Ludwig van Beethoven. Díla těchto tří skladatelů vytvořila vzor klasické hudby. Používanými hudebními formami v období klasicismu byly opera, symfonie, sonáta, melodram a komorní hudba.
Klasicistní hudební díla se snaží o dokonalou formu, ucelenost a přehlednost v oblasti melodie a harmonie. I v hudbě se projevila inspirace z antického umění a jeho čistých a ušlechtilých forem. Do orchestru přibyly lesní rohy, trubky, tympány a klarinety.
Významní čeští představitelé hudby v klasicismu:
- Jan Václav Stamic
- Jiří Antonín Benda
- František Xaver Dušek
- František Xaver Brixi
- Josef Mysliveček
- Leopold Koželuh
- Jan Ladislav Dusík
- Jakub Jan Ryba
- Antonín Josef Rejcha
Významní světoví představitelé hudby v klasicismu:
- Joseph Haydn
- Antonio Salieri
- Wolfgang Amadeus Mozart
- Ludwig van Beethoven
- Luigi Boccherini
- Christoph Willibald Gluck
V architektuře se klasicismus projevoval v období od 17. do 19. století. Vyznačoval se důrazem na geometrii a symetrii a stejně jako další odvětví klasicistního umění navazoval na antiku. Poznávacím znamením klasicistních staveb jsou trojúhelníkové štíty, mohutná sloupořadí, čisté a pravidelné linie a střídmá výzdoba.
V tomto období se stavěly především paláce a veřejné budovy. V Rakousku se stavěly i kostely, kasárna, první továrny a činžovní domy. Ve druhé polovině 19. století se repertoár staveb rozšířil i na školy, radnice, soudní budovy a celé obytné čtvrti velkých měst – část Paříže, Vídně, Budapešti, pražský Smíchov, Vinohrady, Karlín a Žižkov a také například centrum Brna.
Typickým znakem klasicistní architektury jsou i symetrické francouzské parky s důmyslnými systémy cestiček, altány, alejemi, vodotrysky a stromy sestříhanými do geometrických útvarů.
Příklady klasicistních staveb:
- Stavovské divadlo v Praze
- Zimní palác v Petrohradu
- Braniborská brána v Berlíně
- Kapitol Spojených států amerických ve Washingtonu D. C.
- Národní galerie v Anglii
- Britské muzeum v Anglii
- kostel la Madeleine v Paříži
- pařížský Pantheon
V sochařství se klasicismus vracel k antickým ideálům a snažil se kopírovat antická díla. Sochaři si kladli za cíl věrně vyobrazit charakterové rysy člověka. V období empíru byly zdůrazňovány rozum člověka a společenská pravidla, vlastnosti a touhy se odsunuly do pozadí. Vznikaly dokonalé a vyhlazené sochy, busty a pomníky z bílého mramoru.
K významným představitelům patří například francouzský Jean-Antoine Houdon, Etienne Maurice Falconet či italský Antonio Canova. U nás byli důležitými sochaři Josef Malínský a Václav Prachner.
Klasicistní malba se zaměřuje na přesnou kresbu a plastovou modelaci objemu. Hlavními objekty jsou postavy, které mají vzhledem, postojem a gesty vyjadřovat ušlechtilost a uměřenost. Inspiraci hledá malířství v antické mytologii a historii.
Významným představitelem klasicistního malířství byl francouzský Jacques-Louis David, který byl dvorním malířem Napoleona. Davidovým žákem byl další slavný malíř – Antoine-Jean Gros. Dalším významným francouzským malířem klasicismu byl Jean Auguste Dominique Ingres, který se zaměřoval především na historické výjevy a portréty. Namaloval celou řadu slavných osob – Cherubiniho, Paganiniho, Gounoda, Napoleona nebo Liszta.
Své zástupce mezi malíři mělo i Německo. Jedním z nich byl například Anton Raphael Mengs, který se narodil v Ústí nad Labem, ale žil v Drážďanech.
Hlavní požadavky klasicismu se projevily i v oblasti literatury, kde se autoři snažili dodržovat stylovou vybroušenost, srozumitelnost a jasnost textu. Nejvíce se v klasicismu rozvíjela epická poezie a dramatická tvorba. Předčítání, kritizování a diskuze probíhaly ve speciálních literárních salonech, které jsou typickým znakem klasicismu. Vedle salonů fungovaly i literární akademie, které se zaměřovaly především na jazyk uměleckých děl a správnost formy.
Literární tvorba klasicistního období se řadí do dvou kategorií – vysoké a nízké literatury. Do vysoké tvorby patří eposy, ódy, hymny a tragédie, do nízké se řadí komedie, bajka a satira.
Za významnou část literatury se dá považovat i racionalistická filosofie, jejímž představitelem byl francouzský René Descartes, autor slavně věty "Pochybuji, tedy jsem.". Tento výrok je někdy překládán též jako "Myslím, tedy jsem."
Autoři:
- Moliére
- Pierre Corneille
- Jean Racine
- Jean de La Fontaine
- Carlo Goldoni
- Johann Wolfgang Goethe
V tuzemské literatuře se klasicismus projevil nejvíce v první třetině 19. století, významnými autory byli Antonín Jaroslav Puchmajer, Šebestián Hněvkovský, Jan Kollár a Pavel Josef Šafařík.
V módě se v době klasicismu dbalo na jednoduchost a přirozenost. V ženských šatech už nebyly opory v podobě krinolíny, ale používaly se pouze vycpávky, které si dámy vázaly kolem pasu. Postupem času se ale přestaly používat i vycpávky.
Šaty se šily z lehkých látek světlých barev, které často zdobily výšivky zlatou a stříbrnou nití. Poznávacím znamením byly hluboké dekolty s vycpávkami a krátké, bohatě nabírané rukávy. K šatům s dlouhými vlečkami se často jako doplňky nosily ještě kašmírové šátky, přehozené přes ramena či přes ruku.
Muži nosili upnuté kalhoty po kolena, které se zapínaly na knoflíky a vyráběly se z kůže nebo vlněných látek. K těmto krátkým kalhotám se nosily vysoké jezdecké boty. Důležitou součástí byl úzký kabát s dlouhými rukávy a kravata třikrát obtočená kolem krku, uvázaná do ozdobných uzlů. Jako doplňky nosili pánové cylindry, dvourohé klobouky, barevné rukavice a vycházkové hole.
