Vodní nádrž Hostivař (Hostivařská přehrada)

V místech nynější Hostivařské přehrady bylo Petrovické údolí; potok zde protékal podobnou krajinou, jaká je nyní v oblasti přírodní památky Meandry Botiče, pod hrází přehrady. Nedaleko hráze se nacházel od roku 1734 Mouchův mlýn, jehož náhon vedl souběžně s Botičem ve značné části délky údolí.

Nejstarší návrh hráze pochází z roku 1906. V této oblasti bylo už dříve postaveno několik koupališť. První zaznamenaný pokus je z roku 1924, kdy fotbalisté SK Hostivař přehradili tzv. pátou tůň. Toto jednoduché koupaliště však už po roce zničila menší povodeň. Nejdéle vydrželo koupaliště z roku 1950, které postavili členové Sokola Hostivař. Kromě hlavního 50m bazénu mělo ještě dva menší bazény a další vybavení. Fungovalo až do výstavby hostivařské přehrady, podle informace provozovatele dnešního koupaliště dnes leží na jejím dně, avšak při vypuštění přehrady v roce 2010 se žádné zřetelné zbytky bazénů neobjevily.

Po velké povodni z 8. července 1958 bylo rozhodnuto vybudovat přehradu. Její výstavba probíhala v letech 1961–1963, napuštěna byla v roce 1964. Pro rekreační účely bylo na sousedním úbočí vysazeno 240 ha lesa a náhorní část byla upravena jako park. V okolí přehrady byly vybudovány vycházkové cesty.

Přehrada se brzy po svém napuštění stala oblíbeným místem rekreace Pražanů, ikdyž zpočátku ještě celá neležela na území města.

Největší slávu zažila zřejmě v 70. letech. Od otevření přehrady k přehradě o letních víkendech jezdila rekreační autobusová linka z náměstí Míru, roku 1966 přibyla druhá linka z náměstí J. Marata, nějakou dobu jezdila na náměstí J. Marata i speciální rekreační tramvajová linka. Linky byly zrušeny v roce 1981 (někde se uvádí rok 1992). Po přehradě byla několik let provozována i lodní doprava, a to motorovým katamaranem Želva II.

(Zdroj: Wikipedia)