Rozhledna Zlatá vyhlídka

Wenzel Donth asi roku 1880 postavil na místě Zlaté Vyhlídky malý dům s verandou (čp. 67) pro jednoduché občerstvení letních hostů z Janských Lázní. Udělal dobře, protože „Donth-baude“ mohla nabídnout o něco víc než blízká Hoffmannka: krásné výhledy do kraje. Výhledy, jimž dnes dost cloní vzrostlá vegetace. Budnímu hospodaření zůstali Donthovi nadále alespoň zčásti věrni.
Vinzenz Donth, který boudu převzal na počátku 20. století, vsadil však zcela na pohostinství a cestovní ruch. Roku 1910 přistavěl velký taneční sál, asi 165 m2. Aby získal peněžní prostředky na nákladnou stavbu, prodal kus selského lesa v Rudolfově.
Koncem dvacátých let předal Vinzenz Donth – budovatel – prosperující podnik své nejmladší dceři Marii, provdané za Čecha. Jeho jméno přepisují starousedlíci různě: Nozicka nebo Nozitschka Gottlieb (tj. Bohumil). Manželé nezůstali dobré pověsti podniku nic dlužni. Vybudovali v roce 1930 novou jídelnu pro hosty a hospodářské budovy s garážemi.
Po první světové válce zřídili Donthovi další přístavbu s dvaceti vytápěnými pokoji, takže bouda byla připravena sloužit i v zimě milovníkům sportovních radovánek na sněhu.
Donthova bouda, od dvacátých let pod novým jménem „Zlatá Vyhlídka“ (Goldene Aussicht) se v okolí stává pojmem a je vyhledávána celoročně. Koncem druhé světové války je majitelka, paní Marie Nožičková-Donthová, připomínána jako vdova se dvěma dětmi: Bohumilem a Marií.
Zlatá Vyhlídka si svou sounáležitost s Bolkovem stále udržuje a z jeho čtyř hospod zaujímá první místo, ač na nejhořejším okraji obce, která ztratila svou samostatnost už v roce 1852. Stala se osadou Heřmanových Sejfů (dnes Rudník).
Ale málo platné: prostorný sál Zlaté Vyhlídky je magnetem pro široké okolí a je vyhledáván zejména mládeží, které sem nevadí nějaký ten kilometr pěšky. Naopak. Návraty po tanci při měsíčku jsou pro chasu příležitostí prožít lecjaké nevinné dobrodružství. Bez příjemné zábavy v létě se tu neobjede žádná sobota a svátek. Loučí se tu každý rok se svobodou rekruti z okolních obcí a ani v zimě sál neodpočívá. Je dějištěm hasičských, lesáckých a maškarních bálů. Jen jsem se nedověděl, co představovaly zdejší „lumpenbály“. Šibřinky?
Publikum ze široka daleka si na Zlatou Vyhlídku odhodlaně prošlapává pěšinky hlubokým sněhem. Páni, a zvlášť pak dámy s toaletami či maškarními úbory v rancích na zádech, do kterých se převlékají ve zvláštní šatně. Vynaložená námaha se vyplácí!
Kdo by si taky nechal ujít umělecký zážitek z pravidelných produkcí hudebního sdružení k tanci i poslechu, jemuž od bubnů vévodil bolkovský Tischler. Trumpetu foukal holič z Janských Lázní, s houslemi se činila slečna Holdi ze Svobody a u klavíru slepý pianista Semisch.
Porovnáváním jednotlivých pohlednic z bohaté sady od počátku 20. století zaznamenáváme výše popisované změny. Zmizela jen „rozhledna“ u boudy, sestávající z čtyřhranného podstavce ze sbíraného kamene s vyhlídkovou plošinou, opatřenou dřevěným zábradlím. Také nadmořskou výšku 810 m jsme si byli nuceni opravit na dnešních 806,8 m. Úpravami katastrů jednotlivých obcí se Zlatá Vyhlídka ocitla dnes tam, kam v minulosti vždy více směřovala: z bolkovských „končin“, to je z obvodu obce Rudník, dříve Heřmanových Sejfů, do Janských Lázní pod novým číslem 197.

(Zdroj: oficiální stránky)

Rozhledna je volně přístupná.