Kolonáda na Reistně

Kolonáda na Reistně je důkazem několika fakt: že se měli Lichtenštejnové rádi a navzájem se ctili; že peněz přece jenom neměli zas-až-tak moc, jak se povídá; a že slavný architekt Josef Hardmuth nebyl úplně geniální.

Vyhlídkovou Kolonádu začal stavět Alois I. z Lichtenštejna, ale dokončil ji jeho mladší bratr Jan Josef I. Po bratrech i po otci se mu stýskalo, tak ji pojal jako vzpomínku. Na zdech je německy napsáno: „Syn otci, bratr bratrům.“ a „Nezapomenutelným předkům jediný zůstávající syn.“ Místní sochy Josefa Kliebera představují ctnosti a vlastnosti bývalých vládců.

Zatímco za Aloise šla práce jako po másle, v době Jana nejprve zpomalovala, a pak ustala úplně. Člověku se nechce věřit, že šlo o peníze. Ale právě proto, že Lichtenštejni odmítali vyhazovat za zbytečnosti, stali se svého času nejbohatším rodem v dnešním Česku. Architekt Joseph Hardmuth (vzhledem k tomu, že vynalezl tužku, si troufáme tvrdit, že velmi bystrý pán) si byl svých schopností vědom a požadoval vysoké, často až přemrštěné odměny. Nakonec povolal kníže na stavbu stočlenné vojsko, ale to nepřineslo ani urychlení, ani zlevnění. K nedokončenému dílu přišel stavitel Josef Poppelack až v roce 1812 (tedy rok po zastavení), avšak pracovalo se tu ještě další čtyři roky.

Ne že by Reistna nebyla pěkná, ale o kladech architekta Hardmutha zrovna nesvědčí. Při jejím navrhování se hodně opičil po Gloriettě vídeňského Schönbrunnu. Už kníže Jan Josef se s ním hádal ohledně nedostatků projektu, což přispělo k přerušení stavby. O tom, že měl vladař v lecčem pravdu, svědčí zborcení některých částí Reistny.

Po vyvlastnění majetku Lichtenštejnů za totality se Kolonádě obdivu nedostalo. Kousek odsud protínala krajinu ostnatá „železná opona“, a tak si Reisna musela na otevření počkat do roku 1961. Z ochozu jde vidět na všechny světové strany: na severu jsou vinohrady obklopené Valtice a lednický park, na jihu rakouský Schattenberg, východní obzor zdobí Malé Karpaty a západní silueta Mikulova.