Zřícenina hradu Ronov

První písemnou zmínku o hradu založeném Smilem z Ronova z rodu Lichtenberků máme z roku 1326. Kolonisté kraj však osídlili už během 13. století, kdy v horním Posázaví vypukla stříbrná horečka.

Z dolního i horního hradu se dodnes dochovaly pouze části opevnění a některé palácové zdi, ale jeho půdorys i podobu známe. Od severu ho chránil do skály vytesaný příkop široký téměř 40 a hluboký možná až 25 metrů. Z ostatních stran chránil hradní komplex rybník, napájený příkopem z Losenického potoka.

Přístup k hradu z jihu byl možný po jeho hrázi, vedoucí k padacímu mostu do dolního hradu, určeného pro personál. Odtud k horní části museli případní dobyvatelé překonat dlouhou úzkou uličku, tzv. soutku, vedoucí ke dvoupatrové čtvercové věži s malou brankou a k podlouhlému patrovému paláci.

Zánik hradu Ronova začal během husitských válek, když se bratři Čeněk a Hynek z Ronova a Letovic stali nepřáteli husitů. Zapojili se do tažení Kutnohorských proti Chotěboři roku 1421 a v říjnu 1424 byl Ronov na oplátku husity dobyt a pobořen při obléhání Přibyslavi. Od té doby byl sice obyvatelný, ale pozbýval postupně svůj význam. V dobrém stavu byl asi do roku 1515. Jako pustý je zmiňován od roku 1538.

Dnešní návštěvníci této středověké památky by měli pro vlastní bezpečnost využít přístupovou cestu přes Losenický potok od Ronova nad Sázavou. Vede oborou vytvořenou k výzkumným účelům, ve které se provádí i odstřel zvěře, a nikdo nepředpokládá výskyt lidí mimo označené území.