Hrad Boskovice

Zřícenina goticko-renesančního boskovického hradu se vypíná do výšky 460 m n. m. na rozhraní Malé Hané a Drahanské vrchoviny. První zmínka o hradu v historických pramenech je z roku 1312, avšak sídlo rodu Boskoviců bylo nepochybně vystavěno již dříve, a to na sousedním, přibližně 400 m vzdáleném vrchu kolem roku 1222. Vznik stavby je obestřen pověstí o ptáčníku Velenovi. Tato pověst je však jen jednou z mnoha, které halí hrad do mlhavého závoje tajemství, podporovaného nepřesností historických pramenů.

Ve středověku byl hrad několikrát dobyt, např. Janem Lucemburským, který zde prokázal své vojevůdcovské schopnosti roku 1312. Ve 14. století, v době války mezi moravskými markrabaty Joštem a Prokopem, pocítil hrad status dobytého znovu. Tentokrát přišel o své raně gotické zdivo, z nějž se do dnešních dnů dochovaly pouze nepatrné zbytky.

Zbořený hrad tehdy koupil Heralt z Kunštátu, který získal souhlas postavit hrad nový. Výstavba započala v roce 1398, hrad byl vybudován na novém místě, na kterém stojí dodnes. Roku 1434 se vlastníkem boskovického panství stal pozdější český král Jiří z Kunštátu, ale už v roce 1458 jej opět navrátil boskovickému rodu. Ten v té době patřil mezi nejvýznamnější moravské rody, v 16. století však musel hrad kvůli finanční tíži prodat. Novým majitelem se stal Šimon Eder ze Štiavnice. Koncem 16. století byla přistavěna řada budov již v renesančním slohu a také bylo dokončeno opevnění hradu. Svou funkci hrad ztratil po roce 1733 a začal chátrat. Od roku 1856 dodnes je hrad v držení rodiny Mensdorf-Pouilly.

Celkově hrad zaujímá plochu 64 arů. Za zmínku rovněž stojí 26 metrů hluboká studna se šlapacím mechanismem z 16. století, jediným funkčním u nás, a nedaleko situovaná bašta.