Zřícenina hradu Příběnice

První písemné zmínky o hradu pocházejí z roku 1243, kdy ho vlastnil zemský komorník krále Přemysla Otakara II. Vítek se svým bratrem Vokem z Prčic. K přilehlému panství patřilo ve své době 36 vesnic. Kvůli své strategické poloze patřil hrad Příběnice mezi místa, na kterých občas nedobrovolně pobývali významní lidé – roku 1394 zde byl například kratší dobu vězněn král Václav IV.

Na hradě byli vězněni i radikální husitští kněží, mezi nimi i táborský kněz Václav Koranda. Podle kroniky Vavřince z Březové se Korandovi podařilo zbavit se okovů, osvobodit spoluvězně ve věži, kterou i obsadili, a naopak uvěznit strážce. Jednoho z kněží pak poslali do Tábora pro pomoc. Ta dorazila 13. listopadu 1420 pod velením hejtmana Zbyňka z Buchlova a na hrad zaútočila. Posádku hradu zmátl i bojový pokřik z vlastní hradní věže a dlouho nevydržela. Rožmberkové sice ze Soběslavi vyslali ozbrojence k protiútoku, ale neuspěli.

Soužití Rožmberků a husitů v jednom kraji bylo poněkud komplikované, ani jedna strana neměla jednoznačnou převahu. Po bitvě u Lipan v roce 1434 museli táborští odolávat stále většímu tlaku Rožmberků, takže nakonec roku 1437 došlo k mírové dohodě obou stran. V podmínkách ale bylo opuštění a poboření příběnického hradu.

Když v roce 1667 prodával hrabě Norbert Šternberk zdejší část panství, dochovala se v kupní smlouvě zmínka o pustém městě, dříve zvaném Příběnice.

V roce 1956 zde proběhl částečný archeologický průzkum. Podél řeky na skále pod hradem jsou vybudované pavlačové ochozy, snad podobné těm, které byly součástí středověkého opevnění.