Zřícenina hradu Nový Hrádek u Lukova

V 17. století patří hrad rodu Scherfenbergů, kteří jej údajně využívají až do jeho dobytí vojsky švédského generála Torstensona v roce 1645. Samotné dobytí Nového Hrádku je dodnes nejasné, údajně nebyl hrad v té době dostatečně vojensky zajištěn.

Od té doby vojenský význam této pevnosti nad Dyjí upadá, budovy nejsou udržovány a chátrají. Důvodem je nejen blízkost dalšího strategického bodu, Vranova nad Dyjí, ale především změna v přístupu renesančního života k bydlení. Zatímco středověk dbal na spojení vojenského a obytného významu, renesance čerpala z pohodlnosti a dostupnosti otevřených ploch. Rod Althannů, který vlastnil i Vranovský zámek, tak hrádek využíval především jako hospodářské stavení či dočasné útočiště.

Kolem roku 1799 získává hrad polský hrabě Stanislav Mniszek, který jej upravuje v duchu romantismu. Zakládá v jeho místě hájovnu a prodejnu kamenických výrobků. Po něm se na Lukově střídá jeho dcera Luitgarda Stadnická.

Výjimečnost hradu pramení i z historie zcela nedávné. Ve 20. letech 20. století byl hrad zabaven v rámci pozemkové reformy. Zřícenina je pronajata Klubu českých turistů. Následující léta jsou poznamenána především izolací hradu, který se dostává do tzv. zakázaného hraničního pásma. Výjimečnost současné podoby tkví v tom, že v těchto letech se integrální součástí původní středověké architektury stala příroda a propůjčuje tak celému místu zcela ojedinělý ráz.