Popelka (La Cenerentola)

Jedno z nejhranějších děl mistra vrcholného belcanta Gioacchina Rossiniho mělo premiéru 25. ledna 1817 v římském Teatro Valle. Příběh vychází ze stejnojmenné pohádky francouzského spisovatele Charlese Perraulta, vydané poprvé roku 1697 ve sbírce Pohádky mé matky husy. Tak jako mnoho jiných, kteří se Perraultovou pohádkou inspirovali, vyprávějí Ferretti s Rossinim Popelku po svém, a nabízejí tak inscenátorům pestrou škálu situací od dojemných po komické, stejně jako vděčné typy postav s jejich skvělými hudebními čísly. Za všechny si připomeňme Popelčinu árii Nacqui all'affanno… Non più mesta, proslavenou mnoha světovými pěvkyněmi. Příslibem originálního a poutavého jevištního ztvárnění je osobnost maďarské režisérky a herečky Enikő Eszenyi, kterou si pražské publikum může pamatovat jako autorku úspěšných shakespearovských inscenací ve Stavovském divadle (Komedie omylů, Mnoho povyku pro nic a Večer tříkrálový), ale také jako herečku ve Wilsonově opusu 1914. Hudební nastudování bylo svěřeno mladému českému dirigentovi Janu Kučerovi. V Národním divadle byla Popelka uvedena dosud pouze v jediné inscenaci v roce 1932.