Pražský komorní balet

Z MÉHO ŽIVOTA
Hudba: Bedřich Smetana (Smyčcový kvartet Z mého života)

Délka představení: cca 1 hod. a 40 minut.

Slovanský kvartet je jednou z nejosobitějších a nejvyhraněnějších Dvořákových komorních skladeb. Jedná se o dílo šťastné životní pohody, radosti z dosažených úspěchů i nabytého uměleckého sebevědomí. Výrazná melodika, vzácná dokonalost kompoziční práce a zvuková ušlechtilost řadí toto dílo k nejkrásnějším kvartetním skladbám světové hudby. Stejně laděná je i choreografie Mária Radačovského, jehož ústředním tématem je žena - žena milovaná, opouštěná, osamocená, sama sebou, hledající, milující. Autor nahlíží do nejniternějších pocitů ženy, ať už jde o radost ze života, lásku, smutek či hněv.

Existenciální abstraktní balet jako metafora nikdy nepoznaného tajemství života a světa. Choreografie je inspirována obrazem Vladimíra Houdka "Černé zrcadlo". Spolupráce Hany Polanské Turečkové a Vladimíra Houdka by se dala popsat jako "jevištní či filmová koláž tance a malby hledající definici vztahu mezi jazykem těla a obrazovým ztvárněním" a je silně inspirovaná modernismem. Ústředním zájmem tvůrčí dvojice jsou současné možnosti abstrakce, která je vždy procesem, vztahem, abstrakcí něčeho a nikdy nedosáhne vytoužené čistoty a bezvztažnosti." Ideu odbou umělců podporuje i existencionální kvartet Vladimíra Sommera.

Kvartet Z mého života patří mezi vrcholná díla světové komorní tvorby. Jeho obsah vyplývá z názvu. Je to jímavá niterná zpověď skladatele, zamyšlení nad dosavadním životem s jeho radostmi i strastmi, nadějemi i zklamáními, je to i vyznání víry ve vlastní vznešené poslání a hořká rezignace z marného zápasu se zákeřnou chorobou (kvartet vznikl dva roky po Smetanově ohluchnutí). Tragický patos nerovného boje umělce s nevyléčitelnou nemocí se stal i ústředním tématem Šmokovy choreografie.