David Šír

David Šír má dvojí občanství, dva domovy, dva prezidenty, dvě vlajky, dvě hymny a dvě země, do kterých patřím.

Narodil se v Brně, do první třídy chodil v Německu, základní vzdělání má jihoafrické, maturoval v Johannesburgu, promoval v Pretorii a dnes žije i pracuji v Praze.

Přestože má spoustu skvělých škol, možná vás pobaví, že nikdy nedokončil obyčejnou první třídu.

První pololetí začal ještě v Československu, mezitím odejeli do Německa, a David Šír suverénně vplul do druhé poloviny první třídy, aniž by německy uměl jediné slovo. Do dalšího ročníku ho vzhledem k neabsolvování prvního pololetí nepustili a po prázdninách musel znovu do první půlky první německé třídy. Než ji ale stačil dokončit, vrátili se krátce domů, kde opět nastoupil do české školy, tentokrát do druhé poloviny první třídy. Ani tehdy ji však nedochodil, protože za pár měsíců odlétali do JAR, kde už ho do první třídy nechtěli vůbec. Prý byl o půl hlavy vyšší než všichni ostatní prvňáčci, a tak ho šoupli rovnou do druhé.

Na opačnou polokouli odlétal s rodiči v květnu 1991, do země s naprosto rozdílným společenským zřízením, jinými zvyky, kulturou i cizí řečí. Angličtinu zvládl docela lehce, základní školu rovněž. Potíže nastaly při volbě povolání, kdy chtěl být hercem, ale táta ze syna chtěl mít hudebníka, a tak nakonec došlo ke kompromisu. Vystudoval nejdříve hudební konzervatoř (National School Of The Arts) v Johannesburgu, a po maturitě (Gr 8 piano) byl přijat na pretorijskou Univerzitu, obor herectví (BA Drama).

Rok po promoci začal všemožně usilovat o zahájení své vytoužené kariéry ve vlasti. Jako dvaadvacetiletý kluk se jednoho dne ocitl v Praze, kromě jednoho kufru neměl vůbec nic, a kromě svého kamaráda režiséra Zdeňka Trošky tu neznal nikoho.

Vzhledem k tomu, že anglicky umí líp než česky a v angličtině také přemýšlí, začal se živit překlady a vyučováním světového jazyka.

Našel si podnájem, ovšem s luxusní adresou – několik metrů od Václavského náměstí. V ulici Ve Smečkách totiž sídlí legendární Činoherní klub, který si od prvního pohledu a prvního uměleckého zážitku nadevše zamiloval.

„Tohle je divadlo, na které jsem čekal a tohle je profese, kterou jsem si vysnil“.

Tam se seznámil s Ivankou Chýlkovou a přes ní potom s panem režisérem Ladislavem Smočkem, který je pro Davida Šíra jednoznačně největší česká žijící divadelní legenda. Neúnavně navštěvoval všechna jim režírovaná představení a po čase se dozvěděl, že v ČK chystá a zrovna obsazuje novou inscenaci. Okamžitě začal chodit po knihovnách, sehnal všechny dostupné materiály včetně scénáře a při první příležitosti jsem všechny čerstvé informace na pana režiséra vychrlil. A to se mi vyplatilo. Byl jsem obsazen do hry od dalšího z českých velikánů Milana Kundery – PTÁKOVINA, kde hraji s Ondřejem Vetchým, Stanislavem Zindulkou, Jaromírem Dulavou a dalšími hvězdami českého divadelního nebe.

Za nějakou dobu stejnou píli vyvinul k hostování v divadle SEMAFOR, kde měl tu čest spolupracovat s panem Jiřím Suchým a paní Jitkou Molavcovou na legendární KYTICI, ve které mi byla svěřena role Vodníka. 

Po pěti letech pobytu mezi českou hereckou elitou se rozhodl k jeho rolím (zatím skromným stávajícím rolím) připojit i vlastní zájezdové představení s názvem VČERA, DNES A ZÍTRA.