Divadlo Zaseto

Martin:

No je to tak, ale je to na delší povídání. K filmu jsem se dostal úplně náhodou.. No a když jsem naskládal nějaký ty zkušenostě, napadlo mne, že bych chtěl zkusit divadlo. Tak jsem nejdřív obcházel různý spolky. Buď mne tam nechtěli, nebo se mi tam nelíbilo. Trvalo to půl roku. Fakt jsem to intenzivně řešil. Pak mi v r.2013 jednou zavolala moje kamarádka, která je studovaná herečka, teda Hanka Kostrhúnová, že se dozvěděla, že hledám divadlo. Řekla mi, že u nich hledají herce. Šel jsem se tam podívat a protože jsem už chtěl něco zkusit, upsal jsem se že jo.

No, ale po nějaký době jsem zjistil, že ta postava mě nebaví. Potřeboval jsem něco líp ušitýho..

Takže jsem si sednul ke stolu a napsal si hru sám na sebe.

Redaktor:

Takže jsi z divadla odešel?

Martin:

Jo vlastně odešel. Rozloučil jsem se s tím, že mám jinej model a nabídl ostatkům, jestli by chtěli jít semnou. Takže jsem vlastně vytuneloval to divadlo. Dal jsem jim scénáře a začali zkoušet.

To bylo na jaře 2014.Jenže jsem o tom věděl prdlajs. Bylo tam bambilion přetaveb a mraky rekvizit. Taky mi scházeli dva lidi do tý mojí hry. Takže se to pak upravovalo hromadně.

Redaktor:

Jak jsi tedy sháněl prostor na zkoušení a herce, režii?

Martin:

No právě, nějak jsem to na začátku neřešil. Zkoušeli jsme po vytunelovaným divadle v Kyjích. Řekl jsem si, že to narežíruju sám, což se ve výsledku ukázalo, jako nesmysl. Herce jsem sehnal v hospodě. Pepu Valentu znám opravdu dlouho. Věděl jsem, že je to komediant a byl taky bez praxe jako já. Řekl jsem mu u piva, jestli si nechce zahrát buzeranta, tedy Bohoušova milence. Byl nadšenej. No a je do teďka. Je to kamarád a skvělej herec.. Má to vrozený.

Redaktor:

A ostatní?

Martin:

No tak Hanka šla do toho hned od začátku se mnou. Takže nám odpadla starost jak obsadit Marii. Nebylo třeba jí nic říkat. Okamžitě byla jako ryba ve vodě. Je profik no..

No a pak nám chyběl režisér. Ale jak se pak ukázalo, Martin Čermák, kterej v Kyjích dělal produkci, má s divadlem letité zkušenosti a ten humor kterej děláme, mu sedí.. Bylo to pro mne veliký překvapení páč von toho moc nenakecá. Ale když mluví, v jeho řeči není žádnej odpad. Měl plno nápadů a pevně to držel v rukou. Bez něho by to nemohlo fungovat.

Nakonec nám chyběla Ludmila. Hru jsme měli už nastudovanou. Ludmila furt nikde. Nakonec napadlo Hanku oslovit Rudynu Šafusovou, která je matador divadla Natěsno a se kterou jsem se znal už dýl z natáčení Pavla.

Pak už to začalo lepit. Ve finále přišel další člen a to Jindra Kopáček, v jehož kapele Blues Brothers revival hraju jako záskok na bicí. Je to neuvěřitelně flexibilní člověk. Jsem rád, že do toho šel taky.

Zvukaře Davida Rejzla a technika Kubu Dočkala jsem poznal u filmu, když jsem točil krvák s režisérem Štěpánkem, kerej mne obsadil do svýho novýho filmu. Ty kluci jsou pro mne osobně hodně důležitý. Mají neskutečnou invenci a mám je rád. Okamžitě to začalo fungovat. Ta parta si prostě sedla a je nám společně mooc dobře.

Redaktor:

Hrajete od září 2014 a koukal jsem, že všechna vaše představení jsou vždycky vyprodaná. Je to normální?

Martin:

Není to normální, ale pravda je, že nejdřív jsme to představení tahali naše příbuzný. Pak se to začalo samo nějak plnit. Já doufám, že to vydrží a lidi to bude bavit dál. Že ač nejsme provařený z televize, že si to nějak řeknou a přijdou zase. To představení je trochu jiný, než jsme zvyklí.

Redaktor:

Co plánujete dál? Máte něco nového? Divadlo si nevystačí s jednou hrou.

Martin:

Jo tak to jsi přesně trefil. Někdy v pulce října, jsem dopsal další hru. Jmenuje se pracovně „pan Jebal“. Je to o člověku, kterej se nechává najímat za peníze na vyřizování nepříjemností.. Díky profesi se dostane až do politiky a pak začne neskutečnej cajmrsk, kterej má neuvěřitelnej konec. Podle mě teda ha ha..

Zatím kdo to četl, tak byl nadšenej. Budeme to zkoušet od února 2015. Pemiéru uděláme až na podzim, kd začíná nová sezóna. Uvidíme.

Redaktor:

Kde Vás diváci můžou najít?

Martin:

Hrajeme 2x měsíčně. Zatím v divadle Troníček ve Vladislavově ulici č.22. Ale máme ambice to nějak vytahnout ven. Doufám, že se prostřílíme do známejch kamennejch tělocvičen.. Teda mimo Národního.. he he..

Redaktor:

Díky za rozhovor..

Martin:

Není zač..