Střelecký ostrov Praha

První zmínky o ostrově pocházejí již z 12. století. Tehdy se ostrov nazýval Trávník. Nejprve byl v majetku johanitů a fungoval jako zahrada, ti jej roku 1393 prodali lékárníku Augustinovi. Za Karla IV. měli pražští střelci privilegium se zde cvičit ve střelbě z luků a kuší a konaly se zde soutěže ve střelbě „ku ptáku“, tedy na maketu ptáka na tyči. Roku 1472 ostrov zakoupilo Staré Město.

Po neúspěšném odboji jej roku 1547 zabavil král Ferdinand I. Habsburský Roku 1562 vrátil polovinu městu, druhou dal k užívání městským střelcům. Sám ostrov má strategickou pozici, v letech 1648, 1740 a 1742 byly střelbou odraženy různé armády, které se chtěly zmocnit Starého Města.

Za třicetileté války ostrov zpustl, v 18. a 19. století opět sloužil střelcům, ale konaly se zde i různé lidové veselice. Střílení zde bylo zakázáno roku 1913, ale v roce 1937 pro pražskou Národní gardu 1 opět povoleno. Od 18. století se zde konaly svatojánské oslavy, spojené se střelbou a ohňostroji.

V roce 1882 zde probíhal I. všesokolský slet. Byl využit ostrostřelecký areál o rozloze 2400 m² včetně přilehlé budovy s velkým společenským sálem, využité i jako šatny. Cvičiště mělo rozlohu 1200 m², na přilehlých tribunách se tísnilo 2500 diváků.

Roku 1890 se zde poprvé v Čechách slavil 1. máj (Svátek práce). Roku 1926 zde byl slavnostně zakončen VIII. sokolský slet. Za Protektorátu užíval ostrov pražský oddíl Hitlerjugend.

Ostrov byl původně přírodního charakteru, s přírodní bylinnou a později i stromovou vegetací. Na Hergetově plánu z roku 1791 je patrná pozdně barokní urbanizace, kubus čtyřadého stromořadí vázaného na budovu střelnice ve středu ostrova. Po požáru dřevěné střelnice Sbor pražských ostrostřelců postavil v roce 1812 na ostrově novou, zděnou podsklepenou patrovou empírovou budovu s hostincem, navrženou architektem J. K. Zobelem (dnes č. p. 336, orientační číslo nemá). V roce 1842 byla budova opravena, v letech 1935 – 1937 byla podle návrhu architektů Jana Zázvorky a J. Libánského rozšířena o terasu, kavárnu a lodžii. V patře byl vybudován i kinosál. Dnes je budova chráněna jako kulturní památka. Na průčelí hostince se nachází nápis Nobis et posteritati (Nám i potomkům).

V polovině 19. století bylo stromořadí rozšířeno a na ostrově byla vybudována zděná restaurace (dosud stojící). Krajinářská úprava severní části ostrova je doložena na polohopisném plánu Malé Strany a Hradčan z roku 1891. V 60. letech 20. století byl zchátralý park obnoven. Jižní část ostrova i s budovou restaurace byla v druhé polovině 20. století přidělena Tělovýchovné jednotě Start Praha která si za restaurací vybudovala několik hřišť.

Do roku 1841 zajišťoval spojení s břehy přívoz. V letech 1839–1841 byl přes ostrov postaven řetězový most císaře Františka I.. V letech 1898–1901 jej nahradil nový most Legií. Z jižní strany mostu sestupuje na ostrov monumentální, bohatě zdobené schodiště. Od 1. srpna 2008 u pravé (východní) strany ostrova staví sezonní malokapacitní přívoz P4, který jej spojuje se Smetanovým nábřežím a se Slovanským a Dětským ostrovem.

Budova hostince, ač stojí napříč směru toku řeky, přežila povodně v roce 1890 i velkou povodeň v roce 2002. Povodeň roku 2002 přinesla na ostrov velké nánosy písku, znovu zpřístupněn byl 16. května 2003.

V červnu roku 2013 ostrov opět zatopila velká povodeň na Vltavě.