Kostel sv. Ludmily - Kultura.cz

Nad honosným schodištěm, tolik oblíbeným při četných svatbách, je hlavní portál (G). V jeho tympanonu je krásný reliéf od Josefa Václava Myslbeka, představující nahoře Boha Otce, Ducha sv. (holubice), uprostřed je žehnající Kristus se sv. Václavem a sv. Ludmilou po stranách. V bočních výklencích jsou sochy sv. Prokopa a sv. Vojtěcha od Fr. Hergestela a A. Procházky. Štíty příčné lodi jsou ozdobeny sochami sv. Vojtěcha, sv. Prokopa a sv. Cyrila a Metoděje od L. Šimka a B. Seelinga.

K hlavnímu vchodu vede mohutné schodiště. Tím vcházíme do hlavní lodi, dlouhé 50 metrů. Interiér kostela upoutává každého návštěvníka svou výzdobou. Malby a ornamenty na zdech jsou od J. Jobsta. Fresky na zdech hlavní lodi a na stropě zachycují nejen řada světců (např.: sv. J. Nepomucký, bl. J. Sarkander, sv. Ivan, sv. Anežka, sv. Cyril a řada světců (např.: sv. J. Nepomucký, bl. J. Sarkander, sv. Ivan, sv. Anežka, sv. Cyril a Metoděj, sv. Vít, sv. Zikmund, sv. Vojtěch, sv. Prokop, sv. Václav, sv. Ludmila, čtyři evangelisté), ale i postavy ze Starého zákona (Izák, Abrahám, Jakub, Noe, Ezechiel, Izaiáš, Jeremiáš, Daniel).

Významnou část výzdoby tvoří vitráže - barevná okna s postavami světců (podle F. Mockera, F. Ženíška, F. Sequence, A. Liebschera, F. Urbana). Škoda, že dárci prosazovali svou vůli, a tak někteří svatí jsou vyobrazeni častěji. Nejzajímavější jsou velká okna v příčné lodi - mučednická smrt sv. Václava a sv. Ludmily. Některá okna byla za 2. světové války zničena při náletu, ale byla po válce dobře nahrazena novými.

Hlavní oltář (A) podle návrhu arch. Turka, cizelovaný Houdkem, je zdoben drahokamy a polodrahokamy. Jeho výška je 16 m. Figurální výzdobu tvoří krucifix, medailon Boha Otce a socha sv. Ludmily (od Č. Vosmíka). Kolem oltáře je na zdi freska Devět obrazů ze života sv. Ludmily.

Boční oltář: (C) vpravo socha sv. Cyrila a Metoděje s plastikou křtu sv. Ludmily a jejího manžela Bořivoje a schválením slovanské bohoslužby v Římě. Vlevo Panna Maria - sedí na trůně s Ježíškem v náručí a kolem jsou čeští patroni: sv. Ludmila, sv. Václav, sv. Vojtěch, sv. Prokop, sv. Anežka, sv. Jan Nepomucký (J. Kastner, Š. Zálešák, F. Lukavský).

Mramorový oltář (B) čelem k lidu, posvěcený 16. 9. 1992 a umístěný v optickém středu kostela podle požadavků 2. vatikánského koncilu, se stává po Nejsvětější svátosti oltářní ve svatostánku středem pozornosti věřících - je zde sloužena Nejsvětější oběť (mše sv.).

V postranních lodích při zdi můžeme rozjímat u keramických oltářů (D) - Pán Ježíš v Getsemanské zahradě a Pieta - o tajemství Kristovy lásky k nám a bolestech Panny Marie po smrti jediného Syna; před smrtí Pána Ježíše se stala Matkou Církve, Matkou nás všech hříšníků, kteří jsme vinni smrtí Pána Ježíše. Nejen prohlížet, ale i rozjímat o utrpení P. Ježíše můžeme také u 14 obrazů křížové cesty a tím čerpat sílu ke své životní křížové cestě.

Čtyři zpovědnice (E) - nádherná řezbářská práce - co vše by mohly vyprávět o tajemství Kristova milosrdenství k hříšníkům, když se prostřednictvím kněze odpouští těm, kdo se k Bohu vracejí třeba i po mnoha letech. U hlavního vchodu vpravo je na zdi plastika sv. Vojtěcha a sv. Ludmily.

Vlevo je kaple sv. Kříže (F), která o Velikonocích slouží jako Boží hrob a o Vánocích jsou v ní vystaveny jesličky. Kaľdý čtvrtek po večerní mši sv. zde probíhá modlitba nešpor.

Více informací

1.11.1884 - založení farnosti sv. Ludmily
25.11.1888 - posvěcení základního kamene
1892 - dokončení stavby (neogotický sloh - stavitel J.Mocker)
8.10.1893 - posvěcení chrámu
1974 - uzavření chrámu
Na jaře roku 1974 je kostel kvůli stavbě metra uzavřen.
V r. 1980 má opravenou střechu a začíná oprava interiéru, plánovaná do roku 2000.
20.12.1984 - předání obnovené jižní lodi
24.12.1984 - je provizorně otevřena mší sv. (na poděkování za znovuotevření chrámu) jižní loď.
24.12.1984 - první mše svatá
16.9.1992 - otevření celého kostela a posvěcení nového oltáře čelem k lidu.
3.9.1993 - opět zní na věži zvony

Nejblíže Vinohradům stál již ve 14. stol. (r. 1352) kostelík Máří Magdaleny, později sv. Mikuláše s plebánií - tj. s malou duchovní správou. Po bělohorské bitvě pečovali o duchovní potřeby zdejších vinařů jezuité od sv. Klimenta a od Božího Těla na dnešním Karlově náměstí. V 18. stol. byla postavena pro vinaře dochovaná kaple sv. Rodiny u dnešních Nuselských schodů, která v současnosti patří Starokatolické církvi. Je to nejstarší dochovaná stavba na území Vinohrad.

V r. 1864 byla ve Vršovicích zřízena samostatná fara, a tak vinohradští obyvatelé docházeli na bohoslužby sem. Lidí na Vinohradech přibývalo a bylo nutné zřídit zde samostatnou duchovní správu. Dne 26. 9. 1879 byly Královské Vinohrady povýšeny na samostatné město.

Až 1. 1. 1922 byly připojeny ku Praze. Hned po osamostatnění Král. Vinohrad se radní snažili z obce, skládající se z malých usedlostí Pštroska a Kanálka, vytvořit moderní české město. Duchovní správa na Královských Vinohradech byla zřízena výnosem ze dne 31. 10. 1884. Bohoslužby se konaly ve školní kapli v Komenského, dnešní Belgické ulici. V roce 1885 si Vinohrady zřídily za městem svůj vlastní hřbitov. Vinohradští usilovali na svém hlavním náměstí - Purkyňově - dnešním Náměstí Míru vybudovat prostorný kostel, který by vyhověl jejich duchovním potřebám a který by zároveň důstojně reprezentoval vinohradské obce.

Dne 8. 11. 1888 byl schválen projekt farního kostela sv. Ludmily od architekta Josefa Mockera, dostavitele svatovítské katedrály. Na místě stavby kostela byly ještě v r. 1884 lány žita, pak cirkus a zvěřinec.

Slavnost položení základního kamene byla 25. 11. 1888. Stavba pokračovala velmi rychle. Roku 1892 navštívil Královské Vinohrady a stavbu chrámu sám císař František Josef I., což zachycují dobové fotografie. Na chrám též proto přispěla kabinetní kancelář z Vídně. Velkolepá slavnost jeho posvěcení byla stanovena na 8. 10. 1893. Slavnost byla velkolepá, jak nám ji popisuje zdejší prvofarář Msgre. Ferdinand Lehner, významný historik umění. Hlavním světitelem byl pražský arcibiskup František de Paula kardinál Schönborn se dvěma biskupy. V roce 1929 u příležitosti svatováclavského milénia tehdejší pražský arcibiskup Dr. František Kordač povýšil faru u sv. Ludmily na arciděkanství a tím se chrám stal arciděkanským.