Kamil Střihavka

Kamil Střihavka je rockový zpěvák, hudebník, skladatel a textař, narozen 20. 1. 1965, Osek u Teplic.  V roce 1983 dokončil střední školu elektrotechnickou ve Varnsdorfu, avšak věnoval se bluesové muzice, kterou zpíval v barech a klubech za doprovodu kytary a foukací harmoniky.

V roce 1986 se Střihavka stal zpěvákem teplické metalové skupiny Motorband, která byla dobře přijata na dvou ročnících Rockfestu, na přehlídce Metalfest v pražské Sportovní hale a na Rockové Vysočině 1988, kde Střihavka převzal z rukou Michala Prokopa cenu za nejlepší pěvecký výkon. Petr Janda umožnil Motorbandu pořídit první nahrávky ve svém studiu Propast a jednu z nich, Je to špás, zařadil 1989 na album Rockmapa 1. Motorband se výrazně lišil od „tancovačkových“ kapel a do metalu vnášel prvky, které překračovaly jeho meze, např. Střihavkovu foukací harmoniku. V recenzentovi Rockmapy 1 Janu Rejžkovi skupina “vzbudila jisté naděje“ (Melodie 1989, č. 7, s. 220). V krajské soutěži Děčínské kotvy se Motorband umístil na 2. místě s písní Životní styl (vyšla 1990 na jeho třetím singlu), kterou Střihavka, autor textu, charakterizoval v Mladém světě 1989, č. 35, s. 31: „Je to reakce na stereotyp, když každý den na stejné zastávce potkám stejné lidi a ti si sedají na stejná místa v autobusu.“ 

Po třech singlech, vydaných Supraphonem, a jednom u Best I.A, na kterých měl Střihavka celkem šest textů, slíbila první z firem čerstvě profesionalizovanému Motorbandu album, ale nakonec se rozhodla pro Vitacit, což kapela nesla jako křivdu. Její manažer rozeslal kazety s demonahrávkami některým německým nezávislým společnostem, z nichž se ozvala Gama a nabídla skupině natočení pěti LP v rozpětí pěti let. Z prvního natáčení ve Stuttgartu se Motorband vrátil rozčarovaný: kamenem úrazu byla Kamilova angličtina a tak byly pořízeny jenom snímky v češtině. Po jazykovém rychlokurzu Střihavka napodruhé uspěl, mezitím však sáhl po české mutaci Popron a vydal ji u nás na albu Made In Germany se „stylovým“ kostlivcem na motorce na obalu desky. Německé přísliby naproti tomu vyzněly do ztracena a Kamil Střihavka po období hlasových potíží dospěl k rozhodnutí, že speedmetal není jeho parketou, a začal se orientovat na rockový mainstream a z Teplic přešel do Prahy.

Hostoval na LP Loretta stejnojmenné skupiny (1991), s Bárou Basikovou sáhl po písničce Tak abyste to věděla pro její minialbum českých evergreenů 60--tá a s Annou K. a Oskarem Petrem se podílel na doprovodných vokálech na LP Lži, sex a prachy souboru Wanastowi Vjecy (1992). Na vánočním albu Kontrabandu Milana Svobody (Lotos 1962) zpíval tři koledy, pro další sezónní desku Vánoční hvězdy (Bonton 1996) si nechal Ivanem Hlasem otextovat skladbu G. F. HSYMBOL 228 f "Courier New CE"ndela Ráda se loučíš. Samostatnou kapitolou v jeho diskografii se staly živé záznamy (Na koboučku 1 a 2, Rock s Ježíšem, Jesus Christ Superstar Live Complete),  soundtracky muzikálů (Pěna dní, Jesus Christ Superstar), dětských seriálů (Bu--Bu Show 1 a 2) a filmů (Nesmrtelná teta – včetně duetu s Lucií Bílou v úvodní písni). V krátkém čase si tak značně rozšířil výrazové prostředky (od forsírovaného zpěvu k tlumeným tónům), repertoár (od blues, s kterým začínal, po moderní populární hudbu) i možnosti uplatnění (od rockových supergroups po muzikály).
 
Příkladnou „supergroup“ bylo 1992 trio BSP (plným názvem Ota Balage For Kamil Střihavka By Assistance Michal Pavlíček), v kterém se Střihavka sešel s klávesistou Otou Balážem (ex–Tango, Nová růže) a kytaristou Michalem Pavlíčkem (Pražský výběr, Stromboli, Výběr, Big Heads). Původně je spojila realizace Balážova autorského alba s texty Ivana Hlase, přeloženými do angličtiny. Deska, propagovaná hitovým singlem I Don´t Know, byla v šesti kategoriích nominována na cenu Gramy, ale nakonec přinesla vavříny pouze Střihavkovi, který při jiné příležitosti obdržel Cenu Českého hudebního fondu jako pěvecký objev roku 1992. Po studiovém projektu následovaly úspěšné koncerty a trio se rozhodlo pokračovat v činnosti. Na posledním turné se k němu  připojila zpěvačka Lucie Bílá. Přestože Střihavka sliboval „udělat druhou desku a když se bude líbit, tak třetí“, nakonec došlo pouze na druhý nosič, znovu šestkrát nominovaný na Gramy;  na rozdíl od debutu byl nazpíván česky. Pomohlo to zejména písni Země vzdálená, která se zařadila mezi nejhranější a nejsilnější domácí písně roku 1994. V té době Střihavka po nasbírání prvních zkušeností na muzikálové scéně (Pěna dní) akceptoval roli Ježíše v českém nastudování rockové opery Jesus Christ Superstar a v pražském divadle Spirála odehrál od července 1994 1288 repríz; britští zástupci majitelů práv na toto jevištní dílo uvedli, že v bezmála třicetileté historii tohoto světového bestselleru patří Střihavkův Ježíš k nejlepším.   
 
V roce 1993 měl kuriózní premiéru na hudebních nosičích tandem No Guitars!, když se nahrávkou Korunou si hodím prezentoval na albu coververzí hitů Karla Gotta HerrGott!. Teprve o dva roky později Střihavka naplno realizoval tento projekt, který plánoval ještě před založením all stars bandu BSP se svým teplickým přítelem, virtuózním basovým kytaristou Zdeňkem Mazačem. Uvedli se albem, které z pěti nominací na Gramy získalo dva "gramofonky" – za nejlepší zvukovou nahrávku a pro nejlepšího zpěváka. Koncept hraní bez sólové kytary, blížícího se k funky, přenesli také na koncerty v sestavě Střihavka (zpěv), Zdeněk Mazač a Jiří Veselý (basové kytary), Lev Alexandrovič Rybalkin (klávesy), František Hönig (bicí) a Ája Suková, Jana „Karya“ Fériová a Helena Dlasková (doprovodné vokály). Rozpačitý název „druhého dílu“ No Guitars...? z roku 1998 však potvrdil, že bez kytary je projev problematický. Skupina s takto upraveným názvem koncertovala do 2000 v obměněném složení Střihavka, Mazač, Hönig, Stanislav Jelínek (kytara), Štěpán Eliáš (klávesy), Camilo Caller (perkuse) a Athina Langoská a Lenka Kopecká (vokály).  
 
Po derniéře Ježíše v červnu 1998 Střihavka po dva měsíce účinkoval v moderním zpracování Rusalky, ale o úspěch se dostavil v dalším muzikálu Johanka z Arku v pražském divadle Ta Fantastika; v současnosti se připravuje muzikál Excalibur, který Střihavkovi „na tělo“ napsal Michal Pavlíček; ten stále nachází ve Střihavkovi ideálního interpreta svých písní. Pozval ho do svého televizního pořadu Na Kloboučku (kde Střihavka zpíval mj. You Keep On Moving On od Deep Purple v duetu s Danem Bártou, který si pak zopakovali na předávání cen Gramy) a na turné své další skupiny Big Heads, kde ho doprovodil v bluesovém bloku. Na první skutečně sólové album Woo--Doo!, kterého se Střihavka dočkal až v roce 2002, Pavlíček přispěl čtyřmi skladbami včetně závěrečné Když se snáší déšť, duetu s Bárou Basikovou, pro kterou byla píseň původně napsána; Pavlíček pracoval na aranžmá a byl jedním ze tří producentů.