Kinského zahrada

Rozsáhlá Kinského zahrada, někdy též Kinského sady, (17 ha) se nachází na jihovýchodním svahu Petřína. Zahrada vznikala v letech 1828 až 1861, jako romantický doplněk empírového letohrádku. Zahradu napájí voda, kterou sem přivádí 380 metrů dlouhá štola. Kinského zahrada je pro veřejnost přístupná od roku 1901. Raritou zahrady je dřevěný kostelík, který sem byl přemístěn roku 1929 z Podkarpatské Rusi. V posledních letech celá zahrada prodělala nákladně a důkladně provedenou opravu a je v perfektním stavu.

Petřínské sady, 150 00, Praha 5

Telefon: Nevyplněno
E-mail: Nevyplněno
Web: Nevyplněno

V dobách středověku se zde nacházely zahrady a vinice; později tu vznikaly i dvory a usedlosti. Jednotlivé řády, jako například řád Kartouzských tu měl také svojí vinici.

Roku 1798 Růžena Kinská všechny tyto pozemky vykoupila, v letech 1827 až 1831 zde nechal kníže Rudolf Kinský vybudovat anglický park, který se změnil v současné sady. Kromě toho ale vznikl i Letohrádek Kinských a dvě jezírka. Pro ty byla vyražena i 380 m dlouhá vodovodní štola, vznikl důmyslný napájecí systém.

Dále bylo vybudováno zhruba deset skleníků pro teplomilné rostliny rozličných druhů.

Od roku 1901 patří celý areál městu; nejprve jej vlastnilo město Smíchov, později po jeho začlenění pod metropoli pak Praha; zahrada byla zpřístupněna veřejnosti a roku 1908 renovována. V roce 1927 sem byl přenesen i dřevěný kostelík svatého Michala z Podkarpatské rusi.

V první dekádě 21. století prochází zahrada postupně další renovací.

Karpatský chrám sv. archanděla Michaela
Letohrádek Kinských
Pomník Hany Kvapilové od Jana Štursy z roku 1913 umístěn zde v roce 1914, pod ním je pietně uložena urna s hereččiným popelem.
Dřevěná moravská zvonice z Dolních Bojanovic
Barokní socha Herkula z konce 17. století byla do dolního jezírka přenesena z malostranské Kampy v roce 1939.
Boží muka - vícenásobné sloupové sluneční hodiny z roku 1686. Původně stála v Praze na Smíchově v prostoru okraje smíchovského nádraží a Nádražní ulice. Do Kinského zahrady byla muka přenesena na začátku dvacátého století. Na hranolovité obdélné patce je osazen vysoký dřík zakončený čtyřbokou hlavicí s křížem. Hlavice je zdobena reliéfní figurální výzdobou a nápisy. Každý z reliéfu jednak představuje svaté a Krista, zároveň sloužil jako sluneční hodiny. Zachovány a obnoveny jsou jen tři ukazatele slunečních hodin. U reliéfu Krista na kříži je jím kopí v Kristově hrudi, u sv. Rocha poutnická hůl u sv. Šebestiána šíp v hrudi. U sv. Rozálie se ukazatel času nedochoval, pravděpodobně jím byl stvol lilie. Jelikož jsou svatí Rozálie, Roch a Šebestián patroni proti nakažlivým nemocem, především moru, jedná se tedy o tzv. morový sloup vytvořený na zakázku Jiřího Jana Raismana, tehdy staroměstského radního.
Bronzová socha lachtana od Jana Laudy umístěná do horního jezírka roku 1953.