Zdeněk Hodr

Zdeněk Hodr se narodil na Nový rok 1908 v Žamberku. Téměř bez žádného vzdělání započal svoji hereckou dráhu v pražské Uranii na začátku třicátých let. Poté prošel mimopražskými i pražskými divadly: pardubické Východočeské divadlo (1932 – 1938), budějovické Jihočeské Národní divadlo (1938 až 1941), pražské Nové divadlo (1941 – 1943) a Vinohradské divadlo (1943 – 1976), ve kterém hrál i po odchodu do důchodu v roce 1976. V Českých Budějovicích se rovněž věnoval režijní činnosti.Hodr se skvěle, díky svému zjevu, vysoké postavě, zvláštní hlavě, intelektuálsky laděným obličejem s melancholickým výrazem a vysokému čelu, hodil do rolí různých vznešených a inteligentních mužů kladných i záporných charakterů. Své zajímavé herecké kreace ztvárňoval omezenými výrazovými prostředky, mimikou, melancholickým výrazem a uhlazeným chováním. Postavy mohl zvýrazňovat také zvláštně znělým a chvějícím se hlasem. Jeho dcerou byla spisovatelka Daniela Hodrová (*1946).Zajímavé kreace sehrál v inscenacích „Višňový sad“, „Učené ženy“, „Don Carlos“, „Letní hosté“, „Noc s leguánem“ a nebo „Vlci“ (Teulier). Svou nejvýraznější postavu nalezl v neobyčejně humální roli doktora Galéna v Čapkově protiválečném dramatu „Bílá nemoc“. Na filmovém pásu se nám Hodr zachoval nejčastěji jako skvělý představitel různých inteligentů, doktorů, inženýrů i vojáků, často záporných a zbabělých vlastností v menších rolích.Na filmovém pásu se nám Hodr zachoval nejčastěji jako skvělý představitel různých inteligentů, doktorů, inženýrů i vojáků, často záporných a zbabělých vlastností v menších rolích.Od své první filmové postavy gestapáka ve Wassermanově dramatu NADLIDÉ (1946) sehrál například velitele stráže (KRAKATIT), německého vojáka (BÍLÁ TMA), právníka (VELKÁ PŘÍLEŽITOST), důstojníka (REVOLUČNÍ ROK 1848), lékaře (KARHANOVA PARTA), doktora (BOTOSTROJ), učitele (VELKÉ DOBRODRUŽSTVÍ), inženýra (ANNA PROLETÁŘKA), vojáka (JAN ŽIŽKA), úředníka Krále (NEVĚRA), rádce (LABAKAN), Hechtla (STRACH), oddávajícího úředníka (DŮM NA OŘECHOVCE), Roubíčka (... A PÁTÝ JEZDEC JE STRACH), německého důstojníka (MARATÓN), učitele (NAŠE BLÁZNIVÁ RODINA), psychiatra (MUŽ, KTERÝ STOUPL V CENĚ), Dr. Chmela (NA KOLEJÍCH ČEKÁ VRAH), důchodního (KLADIVO NA ČARODĚJNICE), lékaře (TOUHA SHERLOCKA HOLMESE), hodináře Novotného (SOKOLOVO), Engertha (PALETA LÁSKY), starého nacisty (ZÍTRA VSTANU A OPAŘÍM SE ČAJEM), starostu (BOŽSKÁ EMA) či lékaře Galluše (PUTOVÁNÍ JANA AMOSE).Svoji snad nejvýraznější filmovou postavu předvedl v Radokově expresionistickém dramatu DALEKÁ CESTA (1948). Jeho Žid Zdeněk Klein, přítel hlavní hrdinky Hany (Blanka Waleská), nejdříve chce před nacistickým nebezpečím emigrovat, nemá však k tomu dost odhodlání a raději zůstane. Následně je transportem odvlečen do ghetta v Terezíně, kde se z něho stane židovský dozorce. Nakonec se do Terezína dostane i Hana, kterou se Zdeněk pokouší ochránit. Dočkají se oba vytouženého konce války?Hlavní, či větší role, hodné jeho nespornému talentu se nikdy nedočkal. Divákům se na rozloučenou předvedl jako inženýr Král v dramatu Zdeňka Brynycha POLOČAS ŠTĚSTÍ (1984). Bohužel se slavnostní premiéry (1. února 1985) již Hodr nedočkal.Mnoho uměleckých úkolů mu rovněž poskytl rozhlas („Albertův most“, „Symfonie s úderem kotlů“, „Pan“, „Galileo Galilei“, „Měsíc nad řekou“ nebo „Věra Lukášová“), dabing a i televize (televizní inscenace CHVÍLE ROZHODNUTÍ, KOČÁR NEJSVĚTĚJŠÍ SVÁTOSTI, ZLOČIN A TRIK II., ZLOČIN LORDA SAVILA, AMATÉR, ZVLÁŠTNÍ PŘÍPAD, POSLEDNÍ KRÁLOVNA, LIDÉ NA KŘIŽOVATCE, REKVIEM ZA KOUZELNOU FLÉTNU, JULIÁN ODPADLÍK aj. a seriály FANTOM OPERETY, DOBRODRUŽSTVÍ ŠESTI TRAMPŮ, F. L. VĚK, BYLI JEDNOU DVA PÍSAŘI, ARABELA či MALÝ PITAVAL Z VELKÉHO MĚSTA).Byl vyznamenán titulem Zasloužilého umělce (1968). Bohužel byl Zdeněk Hodr málo známým, a také jeho filmové role byly spíše okrajové. Proto je jeho jméno divákům neznámé a dnes se už o něm moc neví. Zdeněk Hodr zemřel 15. listopadu 1984 v Praze jako sedmdesáti šestiletý starý muž.(zdroj: CSFD.cz, autor: Jarda "krib" Lopour)