Vladimír Krška se narodil 18. července 1924 ve Starém Lískovci u Brna jako Vladimír Doležal. Jako syn z dobré úřednické rodiny se do patnácti let o herectví nezajímal. Díky svému gymnaziálnímu profesorovi, jenž v něm cílevědomě probouzel lásku k dramatickému herectví se stal studentem Státní konzervatoře v Brně. A absolvoval ji v roce 1944. Krškovo umělecké jméno vzniklo během jeho prvního angažmá
Vladimír Krška se narodil 18. července 1924 ve Starém Lískovci u Brna jako Vladimír Doležal. Jako syn z dobré úřednické rodiny se do patnácti let o herectví nezajímal. Díky svému gymnaziálnímu profesorovi, jenž v něm cílevědomě probouzel lásku k dramatickému herectví se stal studentem Státní konzervatoře v Brně. A absolvoval ji v roce 1944. Krškovo umělecké jméno vzniklo během jeho prvního angažmá v hranickém Beskydském divadle (1944), když si kvůli kolegovi stejného jména zvolil matčino jméno za svobodna. Do konce války byl poté totálně nasazen.Po skončení války prošel oblastními divadly v Ostravě (1945 – 1949), Divadle J. K. Tyla v Plzni (1949 až 1960) a od roku 1960 se herecky realizoval do odchodu na odpočinek v 90. letech v pražském Divadle na Vinohradech. Vladimír Krška byl díky své menší zavalité postavě, kulaté ostře řezané tváři obsazován do rolí dobráckých mužů (často komického charakteru), ale občas i s kusem tragiky.Z více jak 80 rolí, které ještě podtrhoval svým charakteristickým hlasem, si uveďme Švandu dudáka („Strakonický dudák“), Malvolia („Večer tříkrálový“), Serďuka („Irkutská historie“), Arnošta Šebu („Jizva“) a inscenace „Srpnová neděle“, „Obchodník s deštěm“, „Mistr a Markétka“, „Královna Kristina“, „Jak snadné je vládnout“ atd.Po třech ojedinělých příležitostí mladého dělníka v PŘÍPADĚ Z – 8 (1948) Miroslava Cikána, brusiče Tulacha v Hofbauerově KARHANOVĚ PARTĚ (1950) a vojína Tonka v NEPORAŽENÝCH (1956) Jiřího Sequense se na filmovém plátně začal objevovat častěji po příchodu na Vinohrady.V 60. letech si zahrál příslušníka VB v ČERNÉ DYNASTII (1962) Štěpána Skalského, ošetřovatele v léčebně v Novákově NA LANĚ (1963), opilce v 7 ZABITÝCH (1965) Pavla Kohouta, přítele ve FOTBALE (1965) Jaroslava Macha, Hyppolita Sidroryče Polozova v Krškových JARNÍCH VODÁCH (1968), vychovatele Kroftu v Bočanově PASŤÁKU (1968) a spisovatele Andrese ve FLIRTU SE SLEČNOU STŘÍBRNOU (1969) Václava Gajera. Největšího rozmachu zažila jeho filmografie až v normalizačních 70. a 80. letech.To se představil jako Havránek (JAKOU BARVU MÁ LÁSKA), Svojtka (MUŽ Z LONDÝNA), soused (MĚSTO NIC NEVÍ), ředitel výpočetního střediska (JÁCHYME, HOĎ HO DO STROJE!), Kunz (PALETA LÁSKY), barman (BOUŘLIVÉ VÍNO), měšťan (PŘÍBĚH LÁSKY A CTI), ředitel školy (COŽ TAKHLE DÁT SI ŠPENÁT), kupec (PRINC A VEČERNICE), člen JZD (BRÁCHA ZA VŠECHNY PENÍZE), Dr. Lorenc (MUZIKA PRO DVA), Madlík (TCHÁN), předseda soudu (ROMANETO), příbuzný (OČI PRO PLÁČ), Holeček (ZÁTAH) či Strejcovský (MUKA OBRAZNOSTI).V 90. letech na něho čekaly po úloze ve slovenském filmu Dušana Trančíka KEĎ HVIEZDY BOLI ČERVENÉ (1990) hostinští v komediích Jaroslava Soukupa SVATBA UPÍRŮ (1993) a Milana Muchny DIVOKÉ PIVO (1994).Nezanedbatelné množství rolí zanechal také v rozhlase („Slavné případy Sherlocka Holmese“, „Pražský Žid“, „Emigrant“, „Fanfán Tulipán“, „Kokeš“, „Námořní smlouva“, „Hráči“, „Figurky“, „Stříbrná krabička“, „Maloměstští diplomati“, „Cesta do středu Země“, „Nikola Šuhaj loupežník“, „Porucha“, „Ze života hmyzu“ či „R. U. R.“), dabingu (př. americká komedie Billyho Wildera NĚKDO TO RÁD HORKÉ), televizních inscenacích (ŽENITBA, DVĚ CECILKY, DROBÍNEK, KAM SLUNCE NECHODÍ, BEČIČKA, PODEZŘELÉ PRÁZDNINY, POZDNÍ LÉTO, BERTILLON 166, EGYPTOLOGOVÉ, AŽ BUDE PADAT HVĚZDA, LÍSTEK DO PAMÁTNÍKU, DŮM NA NEBESÍCH, VIKTOR VELIKÝ, MISTR KORNELIUS, UTOPÍM SI HO SÁM nebo MILOSTIVÉ LÉTO) a záznamech divadelních představení (BROUK V HLAVĚ a LAKOMEC).Významné konto rolí má také v českých seriálech SŇATKY Z ROZUMU, HŘÍŠNÍ LIDÉ MĚSTA PRAŽSKÉHO, 30 PŘÍPADŮ MAJORA ZEMANA, NEJMLADŠÍ Z RODU HAMRŮ, MUŽ NA RADNICI, PLECHOVÁ KAVALÉRIE, INŽENÝRSKÁ ODYSEA, ARABELA, MALÝ PITAVAL Z VELKÉHO MĚSTA, SANITKA, SLAVNÉ HISTORKY ZBOJNICKÉ, PANOPTIKUM MĚSTA PRAŽSKÉHO, GOTTWALD, CIRKUS HUMBERTO, DOBRODRUŽSTVÍ KRIMINALISTIKY, DLOUHÁ MÍLE, UCTIVÁ POKLONA PANE KOHN, O ZVÍŘATECH A LIDECH a ŽIVOT NA ZÁMKU). V roce 1995 získal Cenu Senior Prix. Byl ženatý a měl tři děti. Vladimír Krška zemřel 12. února 1999 v Praze ve věku nedožitých sedmdesáti pěti let.(zdroj: CSFD.cz, autor: Jarda "krib" Lopour)