Václav Vydra (1902 - 1979)

Václav Vydra mladší se narodil 25. října 1902 v Roudnici nad Labem slavnému českému herci Václavu Vydrovi st. (1876 – 1953). Zpočátku studoval reálku a obchodní akademii. Ozvaly se v něm však herecké geny a po vzoru svého otce odešel ke kočovné společnosti V. Choděry (1918 – 1919). Dále hrál v českobudějovickém Jihočeském divadle (1919 – 1920) a v pražském Švandově divadle na Smíchově (1920 – 1921), Vinohradském divadle (1921 – 1951) a od roku 1951 v Městských divadlech pražských, kde rovněž režíroval až do vysokého věku.

Po svém otci zdědil Václav Vydra skvělý herecký talent, který využilo pouze jeviště a zčásti také rozhlas. Přes milovnické role se propracoval až k velkým charakterním úlohám, v nichž uplatnil svůj vystříbený slovní projev a dikci, temperamentně živou mimiku, hřmotnou postavu a taky promyšlenou gestikulaci. Musíme připomenout jeho výkony ve hrách „Strašidla“ (Osvald Alving), „Večer tříkrálový“ (Malvolio), „F. L. Věk“ (titulní postava), „Marie Stuartovna“ (Mortimer), „Boris Godunov“ (Boris Godunov), „Tři sestry“ (Veršinin), „Fidlovačka“ (Mareš), „Měsíc nad řekou“ (Hlubina) a „Noc na Karlštejně“ (Karel IV).

K filmové práci se poprvé dostal díky svému otci rolí mladíka bez peněz v nevěstinci v melodramatu MAGDALENA (1920) Vladimíra Majera. V němé éře si s otcem zahrál ještě nápadníka v dramatu NA VYSOKÉ STRÁNI (1921) Františka Hlavatého, studenta Karla v melodramatu MNICHOVO SRDCE (1921) a zloděje Matulu (Václav Vydra st.) jako chlapce v pohádkovém příběhu na motivy Karla Čapka ZLATÝ KLÍČEK (1922) režiséra Jaroslava Kvapila. Bez otce se ještě představil jako student Válek v komedii Václava Binovce LÁSKA SLEČNY VĚRY (1922), básník Karel Hynek Mácha v Innemannově životopisném JOSEF KAJETÁN TYL (1925) a syn majitelky sklárny Hovorkové (Marta Májová) Toník v Hlavatého dramatu ROMÁN HLOUPÉHO HONZY (1926).

V pionýrské éře naší zvukové kinematografie 30. let ztělesnil pouze pět menších úložek Emila Koška v Innemannově komedii SŇATKOVÁ KANCELÁŘ (1932), spisovatele Romana Kašpara v Kmínkově společenském dramatu ŽENA NA ROZCESTÍ (1937), nápadníka sportovce Vrzala ve Fričově komedii ADVOKÁTKA VĚRA (1937) s Trudou Grosslichtovou v titulní úloze, Kareše v Borově NEPORAŽENÉ ARMÁDĚ (1938) a italského obchodníka Rossi – Rosůlka ve Slavínského komedii PŘÍTELKYNĚ PANA MINISTRA (1940). Na svoji další filmovou úlohu si Václav Vydra musel počkat dalších jedenáct let.

Ani znárodněná kinematografie nedokázala využít vyzrálého a velkého hereckého umění Václava Vydry – přenechala mu jen několik malých filmových rolí ve velkých časových odstupech. V 50. letech se musel spokojit s úkoly v historických a dobových snímcích Václava Kršky: profesor Durdík (MIKOLÁŠ ALEŠ), správce Kadavý (MLADÁ LÉTA), učitel Brožík (MĚSÍC NAD ŘEKOU), ředitel Krejčí (Z MÉHO ŽIVOTA), Otakara Vávry: německý kurfirst (JAN HUS), Václava Wassermana a Ivo Nováka: po postavě poštmistra Plíška (Vlasta Burian) druhá titulní úloha starosty Bublicha (NEJLEPŠÍ ČLOVĚK), Oldřicha Lipského: ochotník (VZORNÝ KINEMATOGRAF HAŠKA JAROSLAVA) či Jiřího Krejčíka: psychiatr (povídka GLORIE z triptychu O VĚCECH NADPŘIROZENÝCH). Od konce 50. do začátku 70. let na něho zbylo šest „současných“ epizodních rolí. Zahrál si Karla Branda (PADĚLEK), náměstka (ZDE JSOU LVI), doktora Ondráška (ČERNÁ SOBOTA), chirurga (MYKOIN PH 510), režiséra (ZABIL JSEM EINSTEINA, PÁNOVÉ…) a naposledy ministra ve Skalského TOUZE SHERLOCKA HOLMESE (1971).

Párkrát byl také pozván do televizních ateliérů (POLKA JEDE DO SVĚTA, POPEL nebo ŽIŽKŮV MEČ), Vydrovo skvělé recitační umění využil rovněž rozhlas. Podobně jako jeho otec byl i on přesvědčeným komunistou a exponoval se v různých funkcích a svazech (Klub sólistů Vinohradského divadla nebo také Klub umělců). Získal titul Zasloužilého umělce (1957).

Byl činný na DAMU (1949 – 1951). Jeho ženou (s níž se setkal ve čtyřech filmech) byla velká česká herečka Dana Medřická (1920 – 1983), se kterou měl syna Václava Vydru nejml. (*1956), který dál pokračuje v rodinné herecké tradici. Václav Vydra ml. zemřel po delší nemoci 19. června 1979 v Praze ve věku nedožitých sedmdesáti sedmi let.

(Zdroj: csfd.cz - Jarda "krib" Lopour)