Miroslav Táborský

Datum narození: 9.11.1959 / Místo narození: Praha, Československo

Miroslav Táborský, laureát Ceny Alfréda Radoka za mužský herecký výkon roku za postavu Jindřicha v inscenaci Konec masopustu a nositel španělské Goyovy ceny se k svému dnešnímu profesionálnímu postavení propracovával dlouho a ne vždy lehce. Začátky v amatérském divadle se protahovaly více, než by si sám přál, protože na divadelní fakultu byl přijat až na čtvrtý pokus. Mezitím vystudoval fyziku na pedagogické fakultě. Na základě absolventských představení dostal angažmá v kladenském divadle, kde si hned v první sezoně zahrál několik velkých rolí. Po přechodu do Prahy ho ovšem čekalo období hubenější, které využil k tomu, aby svou nezměrnou pracovitost (o ambicích nemluvě) nasměroval k dalšímu rozšíření výrazových prostředků. Miroslav Táborský v současné době hraje velké role také v inscenacích hostujících režisérů, často pracuje i ve filmu, kde dostává čím dál tím zajímavější nabídky, a natáčí i v zahraničí.

Miroslav Táborský se narodil 9. listopadu 1959 v Praze. Jeho začátky v amatérském divadle se protahovaly více, než by si sám přál, protože na divadelní fakultu byl přijat až na čtvrtý pokus. Mezitím vystudoval fyziku na pedagogické fakultě v Hradci Králové. DAMU absolvoval v roce 1987 a byl angažován kladenským divadlem.

Na základě absolventských představení dostal angažmá v kladenském divadle, kde si hned v první sezoně zahrál několik velkých rolí. Po přechodu do Prahy ho ovšem čekalo období hubenější, které využil k tomu, aby svou nezměrnou pracovitost (o ambicích nemluvě) nasměroval k dalšímu rozšíření výrazových prostředků (například v mimických rolích ve Studiu Gag Borise Hybnera). V minulých sezonách jste ho kromě domovské scény mohli vidět také například v Divadle v Řeznické v inscenaci operety Lidožrouti, ve Viole hrál se svou ženou Kateřinou pohádky podle Josefa Čapka Povídejme si, děti. K první spolupráci s režisérkou Hanou Burešovou se dostal v roce 1992, kdy vytvořil roli Fausta v inscenaci Don Juan a Faust. Společná práce pak vedla přes Vraždu v katedrále, Školu základ života a Létavého lékaře k inscenacím v Dlouhé: Konec masopustu, Opice a ženich, Obrazy z Francouzské revoluce a zatím poslední Goldbergovské variace. Dodnes působí jako kmenový herec pražského Divadla v Dlouhé.

 

Na počátku 90. let se prosadil Táborský také ve filmových rolích. Díky svému nezaměnitelnému vzhledu (často je obsazován do rolí záporných postav), charakteru a geniální mimice je dnes Miroslav Táborský obsazován v mnoha filmech u nás i v zahraničí (film a seriál Duna, Bídníci, Krysy 1+2, Eurotrip, Kletba bratří Grimmů, Hostel...) Za roli překladatele ve španělském filmu Dívka mých snů získal v roce 1999 Goyovu cenu v kategorii Objev roku.

Z českých filmů, v kterých si Miroslav Táborský zahrál, můžeme jmenovat např. Černí baroni (1992), Svatba upírů (1993), Konec básníků v čechách (1993), Kolja (1996), Lotrando a Zubejda (1997), Tmavomodrý svět (2001), Mazaný Filip (2003) nebo Jak básníci neztrácejí naději (2004). Zahrál si významné i méně významné (vždy však charakterní) role v seriálech, z poslední doby můžu jmenovat Četnické humoresky, Náves, Nemocnice an kraji města po dvacetiletech, Místo nahoře, Místo v životě, a naposled jsme ho mohli spatřit v seriálu Poslední sezóna (2005).




Hlavní partneři projektu Kultura.cz
Mediální partneři projektu Kultura.cz
Ostatní partneři projektu Kultura.cz