Marcela Sedláčková

Marcela Sedláčková se narodila jako Marcela Kašparová 6. března 1926 v Praze do ryze umělecké rodiny. Herci byla její matka, velká heroina Národního divadla Anna (Andula) Sedláčková (1887 – 1967), prarodiče – zejména děd Alois Sedláček (1852 – 1922) a strýc Jára Sedláček (1884 – 1929). Jejím otcem byl politik František Xaver Hodáč (1883 – 1943), tchán slavného historika Jaroslava Golla (1846 až 1929) a otec herečky Nataši Gollové (1912 – 1988).Umělecké zázemí bylo pro budoucí povolání mladé Marcely (někdy se psávala také jako Marcella) tedy veliké. K profesionální herecké dráze ji přivedla matka, když ji zaměstnala ve svém Divadle Anduly Sedláčkové (1939 – 1945). Po osvobození v letech 1945 – 1949 vystupovala na rozličných pražských scénách: Scéna Ference Futuristy, Haló kabaret, Pražská estráda atd. Poté se musela na několik let vzdát herectví a svobody. Za domnělé pomáhání k útěku za hranice se dočkala uvěznění (2. září 1949), odsouzení (1. červen 1950) a dvanáctiletého rozsudku, který si do amnestie odpykávala ve věznicích v Mladé Boleslavi, Lnářích a Pardubicích.8. září 1953 byla propuštěna na amnestii Antonína Zápotockého (o její propuštění se zasloužili i herci Národního divadla, např. Zdeněk Štěpánek, František Kreuzmann, Rudolf Deyl st., Anna Suchánková, Otomar Krejča aj.) a zapojila se opět do hereckého života. Hrála v Československém filmovém studiu (1954 – 1955) a Pražské estrádě (1955 – 1958). Umělecká činnost ji však byla znemožňována a jen krátce hrála v oblastních divadlech v Mostě, Varnsdorfu a libereckém rozhlase. V 60. letech se živila jako metařka u podniku Sady, lesy a zahradnictví a ve smíchovském květinářství. Ve druhé polovině 60. let vystoupila ve dvou hrách na scéně Národního divadla. Žila bez větších příjmů a v naprosté chudobě.Její elegantní po matce zděděná krásná šlechtická tvář, štíhlá postava a elegantní chování a vystupování se uplatnilo v malých a epizodních rolí i v české kinematografii. Na rozdíl od své matky, která po několika pokusech v němém filmu nechtěla už o filmování nic slyšet, se její herecká dráha rozbujněla až ve znárodněném filmu, i když se její typ a zjev nehodil do postav svazaček a dělnic. Debutovala jako host na večírku v Krškově komedii ŘEKA ČARUJE (1945), jež byla sice roztočena ještě za protektorátu, ale dokončena byla až v osvobozené republice.Až do svého zatčení se před kamerou 40. let představila jako prostitutka ve Fričově 13. REVÍRU (1946), servírka v Cikánově LAVINĚ (1946) – oba snímky filmaři také roztočili na sklonku války, barmanka v komedii HOSTINEC „U KAMENÉHO STOLU“ (1948) režiséra Josefa Grusse a žena prokuristy Pánka (František Kreuzmann) ve filmu Bořivoje Zemana PAN NOVÁK (1949). Na filmové plátno se opět vrátila ihned po svém propuštění v malé epizodce ženy v životopisném snímku TAJEMSTVÍ KRVE (1953) o objeviteli krevních skupin Janu Janském.Ve druhé polovině 50. let se filmovým divákům předvedla jako dvorní dáma v Zemanově pohádce BYL JEDNOU JEDEN KRÁL… (1954) s Vlastou Burianem a Janem Werichem, pracovnice Spofany (ANDĚL NA HORÁCH), sekretářka Müllerová (HRA O ŽIVOT), lehká holka (DOBRÝ VOJÁK ŠVEJK), redaktorka (PÁTÉ KOLO U VOZU), slečna ve vinárně (MORÁLKA PANÍ DULSKÉ se Zdeňkou Baldovou v poslední roli a DNES NAPOSLED), Kosíkova (František Kreuzmann) společnice (KASAŘI), členka Mladé scény (ZKOUŠKA POKRAČUJE), stanařka (SLEČNA OD VODY), sousedka (NA LANĚ), členka komise (MEZI NÁMI ZLODĚJI), turistka (MÁTE DOMA LVA?), Potůčková (OBŽALOVANÝ), matka (BUBNY), prostitutka (ÚPLNĚ VYŘÍZENÝ CHLAP), paní (ŠKOLA HŘÍŠNÍKŮ a ŽENU ANI KVĚTINOU NEUHODÍŠ), šatnářka (FLÁM) a žena na schodech (DÁMA NA KOLEJÍCH). Ve filmu ZELENÉ OBZORY (1962) Ivo Nováka jen dabovala herečku Nettu Deborskou.Ke konci života trpěla Marcela Sedláčková několika zdravotními problémy a ještě se musela starat o nemocnou matku, kterou přežila o dva roky. Roku 1968 emigrovala se svým tehdejším přítelem, hercem Soběslavem Sejkem do Švýcarska. Oba se ale opět vrátili. Nakonec svůj životní úděl herečka Marcela Sedláčková neunesla a spáchala 12. dubna 1969 v Praze ve věku čtyřiceti tří let sebevraždu…(zdroj: CSFD.cz, autor: Jarda "krib" Lopour)