Luděk Kopřiva

Luděk Kopřiva se narodil jako Ludvík Kopřiva 19. června 1924 v Praze. Roku 1946 dokončil studia na pražské Státní konzervatoři a v roce 1948 také na DAMU. Nejdříve prošel oblastním souborem v Ostravě (1948 – 1951) a Divadlem J. K. Tyla v Plzni (1951 – 1956), a po návratu do Prahy se na dlouhá léta stal členem Divadla E. F. Buriana (1960 – 1991), z něhož po rozpuštění souboru odešel na odpočinek.Kopřiva byl vynikajícím představitelem menších a výrazných komediálních postav, které kromě divadla s úspěchem vytvářel rovněž ve filmu. Pro kopřivu byla nanejvýš charakteristická, a u diváků notoricky známá, menší, vždy mrštná, postava, vysoké čelo, téměř lysá hlava a dobrácky optimistický obličej.Svůj debut před kamerami si odbyl již v roce 1949 menší postavičkou natěrače Pepíka v osvětovém Tomanově filmu I ANDĚLÉ ZTRÁCEJÍ TRPĚLIVOST. Z důvodu jeho mimopražských angažmá se k soustavné filmové práci dostal až o patnáct let později rolí kolegy v krátkém příběhu školy FAMU KOUZELNÁ NOC (1964), a po další čtyřleté přestávce postavou žoviálního pana Pepíka v krátkometrážní Švankmajerově grotesce ZAHRADA (1968).Od té doby se stal vyhledávaným představitelem různých menších a často komediálně laděných postav. Hrál kanovníka Jindřicha v KRÁLOVSKÉM OMYLU (1968), učitele v pohádkové komedii DÍVKA NA KOŠTĚTI (1971), Seidla v dramatu PŘÍPAD PRO ZAČÍNAJÍCÍHO KATA (1969), jihoamerického velvyslance v Sci – Fi komedii COŽ TAKHLE DÁT SI ŠPENÁT (1977), vedoucího kadeřnictví v komedii PÁTEK NENÍ SVÁTEK (1979), televizního režiséra v HODINÁŘOVĚ CESTĚ KOLÁROVÝM MOŘEM (1979), profesora Janatku v komedii SRDEČNÝ POZDRAV ZE ZEMĚKOULE (1982), místopředsedu v komedii RUMBURAK (1984), vedoucího kulturního domu v PRODAVAČI HUMORU (1984), Pyšvejce v pohádce O ZATOULANÉ PRINCEZNĚ (1988), alkoholika v léčení v dramatu DOBŘÍ HOLUBI SE VRACEJÍ (1988), prokuristu v retrospektivní komedii ANDĚL SVÁDÍ ĎÁBLA (1988) či panovníka ve fantastických snímcích KAČENKA A STRAŠIDLA (1992) a KAČENKA A ZASE TA STRAŠIDLA (1992).Velmi často filmoval také se slovenskými filmaři (ŽIVOT NA ÚTEKU, HORÚČKA, KONCERT PRE POZOSTALÝCH, SMRŤ ŠITÁ NA MIERU, CITOVÁ VÝCHOVA JEDNEJ DÁŠE a další).U českých diváků však nejvíce zůstaly v paměti postavy nervního divadelního režiséra Branda ve Vorlíčkově Sci – Fi komedii „PANE, VY JSTE VDOVA!“ (1970), přehnaně afektovaného a pohybově nadaného choreografa Huga v komedii JAK SVĚT PŘICHÁZÍ O BÁSNÍKY (1982) režiséra Dušana Kleina, „upírobijce“ doktora Hermana ve strašidelné komedii Jaroslava Soukupa SVATBA UPÍRŮ (1993), a zejména národem notoricky známého staromódního a lehce poťouchlého faráře Otíka v letních bláznivých komediích Zdeňka Trošky SLUNCE, SENO, JAHODY (1983), SLUNCE, SENO A PÁR FACEK (1989) a SLUNCE, SENO, EROTIKA (1991). Naposledy si zahrál v koprodukční propadákové Sci – Fi NEXUS (1993), kde ztvárnil Fuccaneliho. Po této filmové roli dobrovolně zanechal herectví, odešel z veřejného života a stáhl se do soukromí.Často byl využíván televizí (inscenace ZLOČIN LORDA SAVILA, POHÁDKA O HONZOVI, KATEŘINA ZLÉ POVĚSTI, ZVONY PANA MLÁCENA, NEBOŽTÍCI NA BÁLE, ČERTOVY KAMENY, UKRADENÝ KAKTUS atp., seriály FANTOM OPERETY, PAN TAU, ZAPRÁŠENÉ HISTÓRIE EMA BOHÚŇA, 30 PŘÍPADŮ MAJORA ZEMANA, LUCIE, POSTRACH ULICE, ARABELA, LÉTAJÍCÍ ČESTMÍR, BAMBINOT, PANOPTIKUM MĚSTA PRAŽSKÉHO, KŘEČEK V NOČNÍ KOŠILI, NÁHRDELNÍK a HŘÍCHY PRO PÁTERA KNOXE a různé zábavné pořady), dabingem (LADY A TRAMP, MY Z KAČEROVA, ČETNÍK ZE SAINT TROPEZ aj.) a také rozhlasem („Kariéra“, „Bidýlko“ nebo „Pes baskervilský“).Od devadesátých let se na veřejnosti objevoval již jen sporadicky (například ve vzpomínkovém pořadu SLUNCE, SENO, HELENA). Ke konci života tento oblíbený herec trpěl Parkinsonovou chorobou, které nakonec podlehl 2. října 2004 v Praze čtyři měsíce po svých osmdesátých narozeninách.(zdroj: CSFD.cz, autor: Jarda "krib" Lopour)