Obecní dům

Kolem Obecního domu lze jen těžko projít bez povšimnutí a je lhostejné, zda tudy kráčíte poprvé v životě nebo tudy vede vaše každodenní cesta domů a zpět. Na první pohled je nepochybné, že se předkům zdařilo naplnit záměr vytvořit vskutku reprezentativní centrum českého společenského a kulturního života.

Monumentální figurální alegorické plastiky, vystavené na celé ploše fasád po obvodu budovy, které jsou dílem předních českých umělců, představují především národní historické a klasické kulturní symboly (alegorii Národa, Prahy, legendárních postav a událostí, zosobnění Umění, Filosofie, Vědy ad.), ale jsou inspirovány i symboly moderní doby (alegorie Průmyslu, Obchodu, Dopravy). Plastiky, které dávají lidskou podobu třeba Dramatu, Vzdoru či Hudbě se tady snoubí s typickou secesní květinovou a rostlinnou dekorací.        

Nad oblouky atikových štítů a na špičkách věží jsou umístěny plastické vázy, rámování, tumby, stylizovaná cimbuří a další dekorativní prvky. Tuto jedinečnou expozici umožňuje důmyslné architektonické řešení budovy jako monumentálního reprezentativního paláce koncipovaného v měřítku světové metropole, volně přístupného a viditelného ze všech stran své trojúhelníkové dispozice.

Čelní fasádě, dominující náměstí Republiky, vévodí vznosný hlavní otevřený vstup s reprezentačním polokruhovým balkónem přístupným z Primátorského sálu v 1. patře. Oválný vstupní prostor pod hlavní kopulí zdobí polokruhový obraz ze skleněné barevné mozaiky Apotheosa Prahy podle předlohy Karla Špillara. Obraz je lemován zlatým nápisem se stále aktuálním citátem Svatopluka Čecha: „ZDAR TOBĚ PRAHO! VZDORUJ ČASU ZLOBĚ, JAK ODOLALAS VĚKY BOUŘÍM VŠEM!“.

Obecní dům vyniká neobyčejnou harmonií všech použitých elementů výzdoby s architektonickými prvky. Ty svými proporcemi zároveň akcentují plastickou dekoraci a tvoří vhodné pozadí pro velkolepou sochařskou expozici. Bohatá dekorativní, barevně patinovaná plastická výzdoba ve štuku a umělém kameni pohledově prostupuje všechny fasády, na střeše pak stejným nebo obdobným způsobem pokračuje v mědi, litém zinku a titanzinku. Tyto pasířské prvky jsou, kromě střešních ploch, opatřené zlacením a okrovým nátěrem v estetické návaznosti imitujícím štuk. Figurální plastiky jsou zčásti kamenné (pískovcové), zčásti z umělého kamene, další plastiky jsou bronzové a měděné. Celkový monumentální obraz doplňují natírané a zlacené, vysoce dekorativní kovářské prvky zábradlí balkónů, markýz, portálů…

Sochařská díla exteriéru Obecního domu byla vytvořena řadou významných umělců své doby. Autorem dvou ústředních kamenných sousoší Ponížení a Vzkříšení národa (s měděným orlem), umístěných po stranách oblouku střední kupole, je Ladislav Šaloun, dvojici mohutných měděných atlantů — světlonošů, nesoucích „Laternu magicu“ nad mohutnými sloupy předvstupní haly, stvořil Karel Novák. Ten je rovněž autorem jedinečných a umělecky pozoruhodných „mascaronů“, čili pro secesi tak typických lidských tváří nad patnácti půlkruhovými okny prvního patra čelní fasády. Jedná se o rozměrné štukové alegorické hlavy dekorované kromě rostlinných ornamentů i různými atributy — například malířství, poezie, vědy, filosofie, obchodu, zemědělství, průmyslu a mnoha dalších.    

Karlu Novákovi jsou přisuzována i další štuková díla exteriéru: kolorované a zlacené znaky starých historickým městských částí Prahy, plastické květinové ornamenty, vázy a tumby na čelní fasádě. Stejný rukopis vykazují i sedící figury efébů z umělého kamene nad římsou oken bočních fasád a některé další. Ostatní štukové práce na bočních fasádách vytvořili Antonín Mára (jižní fasáda), Eduard Piccardt, Bedřich Šimonovský a František Kraumann (severní fasáda). Nápadným motivem, tvořícím souvislý prstenec po obvodu exteriéru v úrovni římsy prvního patra, jsou plakety s hlubokými tříčtvrtečními reliéfy polofigur v národních krojích z jednotlivých částí země. Na této výzdobě z umělého kamene se podílelo více umělců: J. Pekárek, A. Zoula, E. Piccardt, F. Kraumann, B. Šimonovský, A. Štrunc.

Dokonalou galerii pod širým nebem však nejvíce připomíná především řada monumentálních figur vztyčených po obvodu objektu nad korunní římsou: v levém nároží čelní fasády je to symbolická pískovcová plastika Ducha dějin s mečem od Františka Rouse, v pravém nároží kolem věžice jsou usazené postavy z umělého kamene zobrazující alegorie Písemnictví, Stavitelství, Sochařství a Malířství od Antonína Štrunce. Na severní fasádě jsou působivě uplatněny umělecky velmi zajímavé masivní alegorické kamenné figury pololežícího mužského aktu Drama a ženského aktu Hudba od Josefa Mařatky, jižní fasáda je zdobena nad štítem atikového okna dvojicí kamenných figur Rozsévač a Žnečka od Antonína Máry. Přehlídka sochařských děl pokračuje i v nižších sférách objektu: v úrovni prvního patra na levém nároží čelní fasády je osazena portrétní kamenná figura stavitele Prašné brány Matěje Rejska od Čeňka Vosmíka, na témže nároží o podlaží níže je umístěna bronzová pamětní deska z roku 1918, kterou střeží po stranách dvojice alegorických figur od Ladislava Šalouna. Na západní straně budova kruhově vystupuje do popředí. Zde nalezneme dvě pohádkové bytosti Rusalku a Dudáka z umělého kamene od Františka Uprky.

Zapomenout nesmíme ani na kamennou výzdobu „neogotického“ můstku, který Obecní dům spojuje s Prašnou bránu, od Antonína Štrunce a Josefa Pekárka.