Barokní refektář kláštera dominikánů

Slovem refektář (lat. refectorium) byly nazývány společné jídelny mnichů v křesťanských klášterech. Nebyly užívány k pouhému najedení, ale i k sérii obřadů, modliteb a požehnání, které jídlo doprovázely.

Velký barokní refektář vznikl na sklonku sedmnáctého století jako hlavní reprezentativní sál nejvýznamnějšího dominikánského kláštera v českých zemích. Dnešní podobu získal sál po raně barokní přestavbě, za jejíhož autora považujeme Carla Luraga. Bratří kazatelé věnovali mimořádnou pozornost ideové koncepci jeho umělecké výzdoby (dokončena zřejmě před rokem 1712). Bohatou štukovou dekoraci zdí a klenby doplňuje téměř padesát maleb rozdělených do několika cyklů různého obsahu i formátu. Vzhledem k převažující funkci sálu jako jídelny byly nejvýznamnější plochy vyhrazeny zobrazením „hostin“.

Střed klenby zaujímá monumentální scéna Svatba v Káně Galilejské, zachycující okamžik, kdy služebníci naplňují nádoby vodou, kterou Ježíš na přání své matky proměňuje ve víno. Sousedící malby Svatý Jiljí napájí raněnou laň a Sv. Dominik s bratry obsluhováni anděly byly inspirovány legendami patrona konventu a zakladatele řádu. Rovněž „hodovní“ scény v čele sálu vycházejí z evangelií a dominikánských legend.

V okenních výklencích se nachází série osmnácti podobizen světců a blahoslavených, jejichž posláním je manifestace duchovního významu dominikánského řádu (sv. Tomáš Akvinský, sv. Vincenc Ferrerský, sv. Kateřina Sienská a další). Námětem zbývajících maleb jsou promyšleně zvolená podobenství a citáty vesměs biblického původu. Pozoruhodnou součástí maleb jsou nenápadné znaky dobrodinců z řad šlechty, rytířů i církevních hodnostářů, kteří spolufinancovali výzdobu refektáře.

Historické prostředí refektáře a celého areálu kláštera samozřejmě láká i filmaře. Natáčel se zde např. slavný film Amadeus režiséra Miloše Formana.