Laterna magika

Laterna magika je od roku 2012 samostatnou sekcí Národního divadla, funguje na jeho Nové scéně v centru Prahy.

K nejúspěšnějším představením Laterny magiky patří například Graffiti z roku 2002, ve kterém své umění předvedla nová vlna choreografů. Mezi nimi Petr Zuska, který je současným šéfem baletu Národního divadla, mezinárodně známý Václav Kuneš a úspěšný tanečník Jiří Bubeníček. Za duet Les bras de mer v Graffiti byli sólisté Eva Horáková a Pavel Knolle oceněni jako nejlepší sólový taneční pár za rok 2002. Oba dva byli ten rok nominováni i na cenu Thálie. Scénograf Josef Svoboda využil v Graffiti svůj vynález virtuálního plátna, které umožňuje projekci před jevištěm. Bylo to jeho poslední představení, ve stejném roce zemřel. Graffiti najdete v programu divadla i dnes. 

Laterna magika byl název hry režiséra Alfréda Radoka, kterou vytvořil roku 1958 společně se scénografem Josefem Svobodou, scénáristou Milošem Formanem a režiséry Vladimírem Svitáčkem a Janem Roháčem pro československý pavilon Světové výstavy v Bruselu. Název představení poté převzalo pražské divadlo vybudované v bývalé budově kina Adria na Národní třídě. Právě tam se po úspěchu v Belgii představení Laterna magika hrálo.

Návštěvou Belgie cestování pro Laternu magiku rozhodně neskončilo, ještě než tamější výstava skončila, objevily se žádosti ze 14 různých států o hostování nebo licenční provoz tohoto typu divadla. V roce 1967 reprezentovala Laterna magika na Světové výstavě v kanadském Montrealu a o tři roky později v japonské Osace. Při těchto a podobných příležitostech procestovala Laterna magika velkou část světa.  Oficiální pražskou premiéru zažila 9. května 1959. Druhé představení divadla se jmenovalo Zájezdový program.

V 70. letech se změnila dramaturgie divadla, do programu byla zařazena i představení pro děti, prvním byl Kouzelný cirkus v roce 1977. Kouzelný cirkus se stal velice významným představením a v repertoáru divadla jej najdete dodnes. Dalším úspěšným představením byla i Sněhová královna choreografa Pavla Šmoka. Sedmdesátá léta přinesla ještě jednu změnu, Laterna magika se připojila k pražskému Národnímu divadlu jako samostatná scéna s vlastním uměleckým vedením.

Aby se divadlo zbavilo nálepky divadla pro turisty, uvedlo ve svém programu v roce 1981 činoherní představení Noční zkouška, kde se v hlavní roli ukázal Radovan Lukavský. Při představení byly poprvé využity televizní kamery k synchronnímu promítání. Roku 1983 uvedla Laterna magika další činohru, tentokrát šlo o hru Černý mnich s Janem Kačerem v hlavní roli.

V produkci Laterny magiky se začaly kombinovat média a žánry, ale i původní metody s novými inscenačními postupy. Tanečnímu souboru bylo dáno více prostoru a jeho úroveň se rapidně zvyšovala. Patrné to bylo od premiéry představení Pragensia Vox Clamantis, kde se role choreografky zhostila Marcela Benoniová.

Velké úsilí a tříletá příprava se vyplatil u dalšího představení Odysseus choreografa Ondreje Šotha. Toto představení s hudbou od Michaela Kocába se hrálo dokonce ve dvou verzích, jedna verze byla šitá na míru pro dnešní Kongresové centrum (dříve Palác kultury) a druhou verzi hrál soubor na Nové scéně Národního divadla, kde hraje Laterna magika od roku 1984 dodnes.

Sídlo Laterny magiky v paláci Adria se během listopadu 1989 stalo jedním z nejsledovanějších míst v republice. Usídlilo se tu totiž politické hnutí Občanské fórum, které bylo původně založeno v Činoherním klubu. V sále divadla se konaly tiskové konference s novináři z celého světa, vyráběly se tu letáky a vyřizovala korespondence. Divadlo sloužilo dokonce i jako noclehárna pro mimopražské disidenty. S revolucí přišla i změna statutu Laterny magiky, v roce 1992 se z ní stala samostatná příspěvková organizace.

I nadále pokračovala Laterna magika ve svých experimentech. Při představení Minotaurus podle povídky Friedricha Dürrenmatta poprvé využila počítačovou animaci. Divadlu se podařilo navázat zahraniční spolupráce, vznikaly tak koprodukce s Itálií a Francií. Funkci šéfa baletního souboru získal na tři roky francouzský tanečník a choreograf Jean-Pierre Aviotte. Jeho prvním choreografickým dílem v Laterně magice byl balet Casanova v režii Juraje Jakubiska, dalším počinem pak byly Hádanky.

Za dobu své existence se Laterna magika dostala do povědomí českého i zahraničního publika jako centrum moderního a současného tance. Za své výkony dostalo mnoho místních choreografů a tanečníků už několik prestižních cen.

Od počátku roku 2010 je Laterna Magika opět součástí pražského Národního divadla. Dva roky fungovala jako čtvrtý soubor ND a od 1. ledna 2012 je samostatnou sekcí pod vedením ředitele Nové scény.

Umělecký soubor Laterna magika

Umělecký šéf

• Zdeněk Prokeš

Vedoucí souboru

• Pavel Knolle

Herci

• Pavel Bilík
• Veronika Blažejovská
• Pavlína Červíčková
• Sandra Danielová
• Anna Dvořáková
• Zuzana Herényiová
• Eva Horáková
• Tereza Chábová
• Filip Janda
• Libor Kettner
• Jan Kotěšovský
• Daniela Koutná
• Karolína Miková
• Petr Münch
• Milan Odstrčil
• Štěpán Pechar
• Daniel Rybicki
• Alexandr Sadirov
• Radka Slatinská
• David Stránský
• Miloslav Šturc
• Lucie Šturcová
• Viktorie Vrublevská
• Jakub Zapletal
• Eva Zápotocká

Repertoár souboru Laterna magika

• Human Locomotion - SKUTR (Martin Kukučka, Lukáš Trpišovský)
• Antikódy - Václav Havel, Braňo Mazúch
• Vidím nevidím - Maria Procházková
• Legendy magické Prahy - Jiří Srnec
• Cocktail 012 - The Best of - Václav Janeček
• Graffiti - Ondřej Anděra, Petr Kout
• Kouzelný cirkus - Evald Schorm
• Casanova - Juraj Jakubisko