Laterna magika je od roku 2012 samostatnou sekcí Národního divadla, funguje na jeho Nové scéně v centru Prahy.
K nejúspěšnějším představením Laterny magiky patří například Graffiti z roku 2002, ve kterém své umění předvedla nová vlna choreografů. Mezi nimi Petr Zuska, který je současným šéfem baletu Národního divadla, mezinárodně známý Václav Kuneš a úspěšný tanečník Jiří Bubeníček. Za duet Les bras de mer v Graffiti byli sólisté Eva Horáková a Pavel Knolle oceněni jako nejlepší sólový taneční pár za rok 2002. Oba dva byli ten rok nominováni i na cenu Thálie. Scénograf Josef Svoboda využil v Graffiti svůj vynález virtuálního plátna, které umožňuje projekci před jevištěm. Bylo to jeho poslední představení, ve stejném roce zemřel. Graffiti najdete v programu divadla i dnes.
Dalším úspěchem divadla bylo představení Rendez-vous, které vzniklo v koprodukci s francouzskou La Compagnie Commun a mělo premiéru v Avignonu. V současném repertoáru je představení Cocktail 012, které vzniklo pod názvem Cocktail 008 k příležitosti oslav 50. narozenin Laterny magiky. Cocktail 012 tvoří útržky z nejoblíbenějších současných i minulých představení.
Poté, co se v roce 2010 Laterna magika stala podruhé součástí Národního divadla, uvedla inscenaci Legendy magické Prahy, ve které se opět objevuje práce divadla s filmem a tancem. Režie této inscenace se ujal zakladatel černého divadla Jiří Srnec a choreografii měl na starosti šéf baletu Petr Zuska. Následující sezóna patřila oslavám 35. narozenin představení Kouzelný cirkus.
Laterna magika byl název hry režiséra Alfréda Radoka, kterou vytvořil roku 1958 společně se scénografem Josefem Svobodou, scénáristou Milošem Formanem a režiséry Vladimírem Svitáčkem a Janem Roháčem pro československý pavilon Světové výstavy v Bruselu. Název představení poté převzalo pražské divadlo vybudované v bývalé budově kina Adria na Národní třídě. Právě tam se po úspěchu v Belgii představení Laterna magika hrálo.
Návštěvou Belgie cestování pro Laternu magiku rozhodně neskončilo, ještě než tamější výstava skončila, objevily se žádosti ze 14 různých států o hostování nebo licenční provoz tohoto typu divadla. V roce 1967 reprezentovala Laterna magika na Světové výstavě v kanadském Montrealu a o tři roky později v japonské Osace. Při těchto a podobných příležitostech procestovala Laterna magika velkou část světa. Oficiální pražskou premiéru zažila 9. května 1959. Druhé představení divadla se jmenovalo Zájezdový program.
V 70. letech se změnila dramaturgie divadla, do programu byla zařazena i představení pro děti, prvním byl Kouzelný cirkus v roce 1977. Kouzelný cirkus se stal velice významným představením a v repertoáru divadla jej najdete dodnes. Dalším úspěšným představením byla i Sněhová královna choreografa Pavla Šmoka. Sedmdesátá léta přinesla ještě jednu změnu, Laterna magika se připojila k pražskému Národnímu divadlu jako samostatná scéna s vlastním uměleckým vedením.
Aby se divadlo zbavilo nálepky divadla pro turisty, uvedlo ve svém programu v roce 1981 činoherní představení Noční zkouška, kde se v hlavní roli ukázal Radovan Lukavský. Při představení byly poprvé využity televizní kamery k synchronnímu promítání. Roku 1983 uvedla Laterna magika další činohru, tentokrát šlo o hru Černý mnich s Janem Kačerem v hlavní roli.
V produkci Laterny magiky se začaly kombinovat média a žánry, ale i původní metody s novými inscenačními postupy. Tanečnímu souboru bylo dáno více prostoru a jeho úroveň se rapidně zvyšovala. Patrné to bylo od premiéry představení Pragensia Vox Clamantis, kde se role choreografky zhostila Marcela Benoniová.
Velké úsilí a tříletá příprava se vyplatil u dalšího představení Odysseus choreografa Ondreje Šotha. Toto představení s hudbou od Michaela Kocába se hrálo dokonce ve dvou verzích, jedna verze byla šitá na míru pro dnešní Kongresové centrum (dříve Palác kultury) a druhou verzi hrál soubor na Nové scéně Národního divadla, kde hraje Laterna magika od roku 1984 dodnes.
Sídlo Laterny magiky v paláci Adria se během listopadu 1989 stalo jedním z nejsledovanějších míst v republice. Usídlilo se tu totiž politické hnutí Občanské fórum, které bylo původně založeno v Činoherním klubu. V sále divadla se konaly tiskové konference s novináři z celého světa, vyráběly se tu letáky a vyřizovala korespondence. Divadlo sloužilo dokonce i jako noclehárna pro mimopražské disidenty. S revolucí přišla i změna statutu Laterny magiky, v roce 1992 se z ní stala samostatná příspěvková organizace.
I nadále pokračovala Laterna magika ve svých experimentech. Při představení Minotaurus podle povídky Friedricha Dürrenmatta poprvé využila počítačovou animaci. Divadlu se podařilo navázat zahraniční spolupráce, vznikaly tak koprodukce s Itálií a Francií. Funkci šéfa baletního souboru získal na tři roky francouzský tanečník a choreograf Jean-Pierre Aviotte. Jeho prvním choreografickým dílem v Laterně magice byl balet Casanova v režii Juraje Jakubiska, dalším počinem pak byly Hádanky.
Za dobu své existence se Laterna magika dostala do povědomí českého i zahraničního publika jako centrum moderního a současného tance. Za své výkony dostalo mnoho místních choreografů a tanečníků už několik prestižních cen.
Od počátku roku 2010 je Laterna Magika opět součástí pražského Národního divadla. Dva roky fungovala jako čtvrtý soubor ND a od 1. ledna 2012 je samostatnou sekcí pod vedením ředitele Nové scény.
Umělecký soubor Laterna magika
Umělecký šéf
- Zdeněk Prokeš
Vedoucí souboru
- Pavel Knolle
Herci
- Pavel Bilík
- Veronika Blažejovská
- Pavlína Červíčková
- Sandra Danielová
- Anna Dvořáková
- Zuzana Herényiová
- Eva Horáková
- Tereza Chábová
- Filip Janda
- Libor Kettner
- Jan Kotěšovský
- Daniela Koutná
- Karolína Miková
- Petr Münch
- Milan Odstrčil
- Štěpán Pechar
- Daniel Rybicki
- Alexandr Sadirov
- Radka Slatinská
- David Stránský
- Miloslav Šturc
- Lucie Šturcová
- Viktorie Vrublevská
- Jakub Zapletal
- Eva Zápotocká
Repertoár souboru Laterna magika
- Human Locomotion - SKUTR (Martin Kukučka, Lukáš Trpišovský)
- Antikódy - Václav Havel, Braňo Mazúch
- Vidím nevidím - Maria Procházková
- Legendy magické Prahy - Jiří Srnec
- Cocktail 012 - The Best of - Václav Janeček
- Graffiti - Ondřej Anděra, Petr Kout
- Kouzelný cirkus - Evald Schorm
- Casanova - Juraj Jakubisko