Kostel sv. Martina ve zdi

Kostel sv. Martina byl postaven v období mezi roky 1178 až 1187 v osadě Újezd, která se již dříve rozkládala ve zdejším prostoru a podle zasvěcení kostela pak byla nazývána Újezdem sv. Martina. Při stavbě staroměstských hradeb před polovinou 13. století byl Újezd rozdělen na dvě části. Větší část zůstala vně městských hradeb na území pozdějšího Nového Města, menší část i s kostelem byla pojata do Starého Města. Kostel svou jižní stěnou přiléhal k hradební zdi (odtud jeho název) a v jeho sousedství byla městská brána, zvaná branou sv. Martina. Původní románský kostel byl jednolodní a zachoval se v rozloze dnešní hlavní lodi s řadou románských archi-tektonických článků. Vnitřek kostela byl pravděpodobně vyzdoben románskými nástěnnými malbami.

Gotická přestavba kostela se uskutečnila v době vlády Karla IV.,po roce 1350. Loď_byla zvýšena a nově zaklenuta, při jejím jihozápadním nároží postavena hranolová zeď_a prostor kostela zvětšen výstavbou presbyteria čtvercového půdorysu. Mezi léty 1360 až 1370 bylo presbyterium zaklenuto žebrovou klenbou, která je považována za jednu z nejstarších tohoto typu u nás. Žebra klenby vyrůstají z konzol zdobených maskami, svorníky zdobí růže a hvězda. Taková tedy byla podoba kostela v roce 1414, kdy v něm koncem října z podnětu M. Jakoubka ze Stříbra zdejší farář Jan z Hradce poprvé podával laikům svátost oltářní pod obojí způsobou. V následujících letech se kalich stal symbolem celé husitské revoluce.

Své dnešní podoby nabyl kostel v hlavních rysech při pozdně gotické přestavbě. Probíhala postupně a byla dokončena roku 1488 z podnětu a díky financování utrakvistické měšťanské rodiny Holců z Květnice. Tehdy byly přistavěny dvě boční lodi, severní se třemi a jižní se dvěma křížovými poli s žebry. Holcové také dali k východní stěně severní boční lodi přistavět oratoř (tzv. Holcova oratoř). Byla spojena dřevěným mostkem s jejich domem v sousedství (dnešní severní křídlo Platýzu). Dodnes je ve zdi kostela ve výši patra zřetelný zazděný portálek, vedoucí do oratoře, na jehož vnější straně jsou patrné stopy po můstku a jeho zábradlí. Rodinu Holců z Květnice připomíná jejich erb (hák), který nalézáme na několika místech v kostele. Erb na klenbě presbyteria, představující polovinu psa, je z počátku 16. století a patří Benešům z Vlkanova, příbuzným Holců.

Kostel sv. Martina ve zdi v roce 1678 vyhořel a horní část věže byla po požáru přestavěna. Z dalších stavebních úprav je význačnější ještě zřízení barokního portálu na severní straně (do ulice) v roce 1779. Krátce na to, roku 1784, byl kostele zrušen a přeměněn na skladiště, byty a obchody. Teprve v roce 1904 jej koupila Pražská obec a v letech 1905 – 1906 dala restaurovat podle návrhu Kamila Hilberta. Tehdy byla věž, na níž je erb Starého Města, doplněna novorenezančními štíty. Po první světové válce získala kostel do dlouhodobého pronájmu Českobratrská církev evangelická, jejíž péčí byla v nedávných letech provedena generální oprava objektu, spojená s archeologickým výzkumem.

Kolem kostela se po staletí rozkládal hřbitov. Připomíná ho pamětní deska členů významné sochařské rodiny Brokoffů, pohřbených zde v 18. století, zasazená na vnější stěně presbyteria. Několik původních náhrobních kamenů je umístěno uvnitř kostela.

Kostel sv. Martina ve zdi se zachoval jako takřka neporušené dílo středověku, jako vzácný doklad hodnotné románské a gotické architektury. Svým sepětím s kalichem je nadto hmotnou připomínkou událostí české reformace.