Kostel sv. Jiljí

Výstavbu této unikátní pražské památky započal biskup Jan IV. z Dražic a pokračoval Arnošt z Pardubic. Celá stavba byla koncipována jako vysoká trojlodní síň, pro účely kapituly, která tu nahradila řád německých rytířů, sídlících již předtím od r.1238 u staršího románského kostelíka. Kostel svatého Jiljí v Praze byl vysvěcen 4. května 1371.

Významným kazatelem v pražském kostele sv. Jiljí byl Jan Milíč z Kroměříže, český náboženský myslitel a jeden z významných představitelů předhusitské reformace, který zde kázal česky již od roku 1364. Členem kapituly zde pravděpodobně byl i sv. Jan Nepomucký, generální vikář pražské arcidiecéze a mučedník katolické církve, jeden z českých zemských patronů. Předpokládá se, že v kostele sv. Jiljí působil letech 1387-1388.

Roku 1420 zanikla kapitula a kostel připadl utrakvistům. V roce 1626 byl darován řádu dominikánů, kteří tou dobou obývali klášter sv. Anežky na Františku (před příchodem Jezuitů do Prahy dominikáni sídlili u kostela sv. Klimenta - dnešní Klementinum). Dominikáni se rozhodli zbudovat klášter v bezprostřením okolí kostela sv. Jiljí, na místě přilehlých objektů a staré farní školy. Na Staré Praze tak vyrostl rozlehlý čtyřkřídlý objekt mezi ulicemi Husova, Jalovcová a Jilská. Dominikáni se do té doby gotický kostel sv. Jiljí rozhodli barokizovat. Práce začaly v roce 1731, podílel se na nich architekt F. M. Kaňka, který vybudoval mělké konchovité kněžiště. Hlavní barokní úpravy na kostele provedl stavitel F. Špaček. Barokizace přikryla i krásný gotický portál na jižní straně chrámu, který byl při obnově kostela provedené po roku 1968, objeven a odhalen.

Honosné vybavení chrámu se průběžně pořizovalo až do roku 1744.