Joe Hisaishi, vlastním jménem Mamoru Fujisawa, je jedním z těch lidí, kteří jsou nesmazatelně spjati s historií světoznámého Studia Ghibli a filmy Hayaa Miyazakiho. Vždyť doteď složil již přes sto filmových soundtracků a sólových alb.Hisaishi pochází z japonského Nagana, kde také ve svých pěti letech začal navštěvovat lekce hry na housle. Tehdy prohloubil hraním svou lásku k hudbě a později začal
Joe Hisaishi, vlastním jménem Mamoru Fujisawa, je jedním z těch lidí, kteří jsou nesmazatelně spjati s historií světoznámého Studia Ghibli a filmy Hayaa Miyazakiho. Vždyť doteď složil již přes sto filmových soundtracků a sólových alb.Hisaishi pochází z japonského Nagana, kde také ve svých pěti letech začal navštěvovat lekce hry na housle. Tehdy prohloubil hraním svou lásku k hudbě a později začal studovat soukromou hudební školu v Tokiu se zaměřením na skládání hudby. Jeho skladatelským debutem byla hudba ke krátké animaci Gyatoruzu, dále k dílům Sasuga no Sarutobi nebo Futari Taka. V sedmdesátých letech minulého století byl ovlivněn elektronickou hudbou (např. japonská skupina Yellow Magic Orchestra) a stylem new age. Roku 1975 načerpal Hisaishi nápady z minimalismu a uspořádal svůj první veřejný koncert. O šest let později také vydal první sólové album s názvem MKWAJU, které bylo již vydáno pod jeho nynějším pseudonymem. V té době byl mimojiné také ovlivněn afroamerickým zpěvákem Quincy Jonesem, z jehož jména vznikl pseudonym ("Quincy" se v japonštině vyslovuje "kuiši", což může být znaky kanji zapsáno jako "hisaiši"; "Joe" vznikl z "Jonese").V roce 1983 však nastává radikální zlom v Hisaishiho dosavadní kariéře; je doporučen nahrávací společností pracující pro Hayaa Miyazakiho, aby složil hudbu pro film NAUŠIKA Z VĚTRNÉHO ÚDOLÍ. Miyazakimu se Hisaishiho práce zalíbila, stali se z nich velcí přátelé a i kritikou byla Hisaishiho hudba přijata velmi kladně. Není proto divu, že od té doby se stal Miyazakiho dvorním skladatelem; všechny následující filmy - namátkou např. TENK? NO SHIRO LAPUTA (1986), MŮJ SOUSED TOTORO (1988), PRINCEZNA MONONOKE (1997) nebo CESTA DO FANTAZIE (2001), za jehož hudbu byl dokonce nominován na Saturn Award. Známá je také jeho spolupráce s Takeshim Kitanem - např. soundtracky k filmům SCÉNY U MOŘE (1991), SONATINE (1993) nebo KIKUDŽIRO (1999). Můžeme také zmínit jeho zásluhu na soundtracku k jihokorejskému snímku WELKEOM TU DONGMAKGOL (2005).Za své práce obdržel k dnešnímu datu celkem sedmkrát Japonskou cenu Akademie za nejlepší hudbu (roky 1992, 1993, 1994, 1999, 2000, 2009 a 2011) a v roce 1997 také dostal ocenění od japonského ministerstva školství. Během své kariéry fungoval také několikrát jako hudební producent a založil si také vlastní vydavatelství Wonder Land Inc. V roce 2009 byl japonskou vládou odměněn medailí cti s fialovou stuhou.(zdroj: CSFD.cz, autor: Tiny "Hromino" Soul)