Jiří Adamíra se narodil 2. dubna 1926 v Dobrovicích na Mladoboleslavsku. Nejdříve vystudoval vršovické gymnázium a průmyslovku na Smíchově, ale místo dalších studií započal rovnou bez odborné průpravy divadelní dráhu, kterou rozvíjel ochotnicky už během studií. Byl členem Divadla mladých pionýrů (1945 až 1946), zlínského Divadla pracujících (1946 – 1950), odbyl si prezenční službu (1950 – 1952), S
Jiří Adamíra se narodil 2. dubna 1926 v Dobrovicích na Mladoboleslavsku. Nejdříve vystudoval vršovické gymnázium a průmyslovku na Smíchově, ale místo dalších studií započal rovnou bez odborné průpravy divadelní dráhu, kterou rozvíjel ochotnicky už během studií. Byl členem Divadla mladých pionýrů (1945 až 1946), zlínského Divadla pracujících (1946 – 1950), odbyl si prezenční službu (1950 – 1952), Státního divadla v Ostravě (1952 – 1960) a Realistického divadla Zdeňka Nejedlého (1962 – 1990). Divadelní dekádu ukončil svým angažmá v činohře Národního divadla v Praze (1. srpna 1990 – 14. srpna 1993), jehož další možné úspěšné účinkování na této scéně přerušila až smrt.Jiří Adamíra byl svou vrozenou noblesou, šarmem a inteligencí předurčen do postav aristokratů či členů inteligence, jimž nechybí hořkost, nadhled, ironie, cynismus, skepse a nezúčastněnost. Vysokou postavu, podlouhlý obličej s vysokým čelem a zdánlivé strohé vystupování doplňoval zejména svým hlubokým mužným hlasem. Z jeho nejlepších inscenací si uveďme: „Richard III.“, „Hamlet“, „Strýček Váňa“, „Lunin“, „Bratři Karamazovi“, „Othello“, „Racek“, „Pygmalión“, „Maryša“, „Sbohem, Sokrate“, „Dva na koni, jeden na oslu“, „Sladké ptáče mládí“, „Divoká kachna“, „Boj černocha se psy“, „Komik“, „Baron prášil“, „Zimní pohádka“ atd.Přes malé roličky muže na kole a závozníka v krátkých filmech Emanuela Kaněry (POSTEL O 5 HP ANEB PROBUZENÍ NA ULICI) a Ludvíka Tomana (I ANDĚLÉ ZTRÁCEJÍ TRPĚLIVOST) získal v 50. letech dvě výrazné úlohy konstruktéra a letce Rudolfa Koláře v Dubových VÍTĚZNÝCH KŘÍDLECH (1950) a studenta Rudy Chvátala v hudební budovatelce ZÍTRA SE BUDE TANČIT VŠUDE (1952) Vladimíra Vlčka. K soustavnější herecké činnosti měl možnost přistoupit až o dvanáct let později díky úloze JUDr. Karla Veselého v Brynychově dramatu …A PÁTÝ JEZDEC JE STRACH (1964). Poté sehrál až do své smrti řadu menších rolí. Tu titulní, hodnou jeho nesmírného talentu, však nikdy nedostal.V letech 1965 – 1989 se návštěvníkům kin představil jako Šubrt (BLOUDĚNÍ), Francouz Mercadier (TRANSIT CARLSBAD), klenotník Rudolf Litera (HRA BEZ PRAVIDEL), kapitán SNB Havel (DŮM ZTRACENÝCH DUŠÍ), MUDr. Preclík (SMĚŠNÝ PÁN), zeť Petr (HVĚZDA), král Stojmír (RADÚZ A MAHULENA), vyšetřovatel Hájek (JEDEN Z NICH JE VRAH), Milner (PODEZŘENÍ), Dr. Podlipský (PŘÍBĚH LÁSKY A CTI), Ing. Trojan (STÍHÁN A PODEZŘELÝ), plukovník (BOŽSKÁ EMA), docent Horák (NEVĚSTA K ZULÍBÁNÍ), Reichenberger (ZELENÁ VLNA), Dr. Tupl (PUTOVÁNÍ JANA AMOSE), Guntr (OLDŘICH A BOŽENA), Karel (POLOČAS ŠTĚSTÍ), Killer (KOMEDIANT), páter Štulc (VERONIKA), Karel Kovařovic (LEV S BÍLOU HŘÍVOU) a naposledy sluha Kotera v Menzelově komedii KONEC STARÝCH ČASŮ (1989).Výrazně se uplatnil i ve filmech posluchačů FAMU (TRIPTYCH nebo COMPANIERO), slovenských (ADVOKÁTKA, ZLATÁ RÉVA atd.) a maďarských (FELHÖJÁTÉK; SZIRMOK, VIRÁGOK, KOSZORÚK; ELSÖ KÉTSZAZ ÉVEM a i HANUSSEN) snímcích. Herecky se vyžil i v řadě televizních inscenacích (MODLITBA PRO KATEŘINU HOROVITZOVOU, KONEC VELKÉ EPOCHY, WATERLOO, NĚKOHO JSEM ZASTŘELIL, MINISTERSTVO STRACHU, AKSÁL, EGYPTOLOGOVÉ, POSLEDNÍ KONCERT, OBLOUK SVĚTLA, ŠPANĚLÉ V PRAZE, MOROVÉ POVĚTŘÍ či POPEL A HVĚZDY) a seriálech (F. L. VĚK, 30 PŘÍPADŮ MAJORA ZEMANA, BYL JEDNOU JEDEN DŮM, CHALUPÁŘI, NEMOCNICE NA KRAJI MĚSTA, INŽENÝRSKÁ ODYSEA, DNES V JEDNOM DOMĚ, OKRES NA SEVERU, BAMBINOT, PANOPTIKUM MĚSTA PRAŽSKÉHO a DOBRODRUŽSTVÍ KRIMINALISTIKY).Neobyčejně krásný a kultivovaný hlas Adamíra využil také při umělecké recitaci, např. antických textů (Viola, Lyra Pragensis), v rozhlase („Pozdravy“, „Paní Svět“, „Budování státu“, „Meteor“ aj.) a dabingu (př. STRAŠIDLA ZE SPESSARTU). Několik let byl také pedagogem na DAMU. Za svůj výkon Bedřicha Brenského v Moskalykově televizním dramatu MODLITBA PRO KATEŘINU HOROVITZOVOU (1965) se stal laureátem Státní ceny Klementa Gottwalda (1967), dále získal Cenu Jaroslava Průchy (1987) a titul Zasloužilého umělce (1989). Jeho umělecké a občanské názory měly kladný vliv na dlouholetou životní partnerku, herečku Divadla na Vinohradech Hanu Maciuchovou (*1945). Herec Jiří Adamíra zemřel 14. srpna 1993 na rakovinu páteře v Praze ve věku šedesáti sedmi let.(zdroj: CSFD.cz, autor: Jarda "krib" Lopour)