Městské divadlo Zlín

Plány na stavbu divadla ve Zlíně vznikly už při přípravách výstavby náměstí Práce v roce 1931. Návrhy zpracoval František Lydie Gahura, spolupracovník Tomáše Bati a později Jana A. Bati. Právě poslední jmenovaný se začal v plánech více angažovat, ale kvůli začátku druhé světové války musela být výstavba kina posunuta na neurčito. Na plány ale nikdo nezapomněl, hned po osvobození byl projekt obnoven a už 17. srpna 1946 bylo ve Zlíně otevřeno Divadlo pracujících jako součást Baťova podniku. Prvním představením tu byla inscenace Drdových Hrátek s čertem. Ve stejný den, kdy bylo město Zlín přejmenováno na Gottwaldov, změnilo název i divadlo na Svit. V lednu 1990 se vrátil původní název Divadlo pracujících.

Divadlo sídlilo v Komorním kině, kde dnes najdete Malou scénu. Technické zázemí bylo značně omezené, na malém jevišti nebyla žádná propadla ani točny. Herci měli k dispozici pouze pět šaten. Kapacita však byla poměrně velká, v sále bylo 421 sedadel.

Kvůli nevýhodám provizorního divadla byla vypsána soutěž na divadlo pro 800 až 900 diváků. Z celkových 57 návrhů zvítězil projekt Karla Řípy a jeho syna Miroslava, který potom zpracoval akademický architekt František Rozhon.

Jako ideální místo pro novou divadelní budovu byl vybrán zastavěný prostor v centru města, jen kousek od hlavního náměstí. Domky, které tu stávaly, byly zbořeny a roku 1960 odstartovala stavba divadla. O sedm let později byla stavba dokončena a slavnostně otevřena 11. listopadu činoherním představením Jánošík od Jiřího Mahena. Pouhých pár dní nato tu v prvním patře začala fungovat ještě pomocná scéna Divadélko v klubu, do které se vejde 80 diváků. Divadélko bylo otevřeno inscenací Román služky. V roce 2011 se z něj stal divadelní a hudební klub Dílna 9472.

V roce 1989 prošla budova výraznou rekonstrukcí, při které byl upraven hlavní sál. V té době tu vzniklo také Studio Z, další divadelní scéna s kapacitou 84 míst. Další rekonstrukce pak probíhaly ještě v 90. letech.

Budova divadla patří od roku 2000 ke kulturním památkám.

Ředitel

Petr Michálek

Umělecký šéf

Hana Mikolášová

Režiséři

Jozef Krasula

Hana Mikolášková

Zoja Mikotová

Jakub Nvota

Herci

Marta Bačíková

Roman Blumaier

Helena Čermáková

Tomáš Červinek

Eva Daňková

Tomáš David

Jana Drgová

Zdeněk Julina

Romana Julinová

Markéta Kalužíková

Josef Koller

Tamara Komínková

Radovan Král

Petra Králová

Zdeněk Lambor

Jan Leflík

Pavel Leicman

Kateřina Liďáková

Milena Marcilisová

Rostislav Marek

Marek Příkazký

Luděk Randár

Ivan Řehák

Gustav Řezníček

Radoslav Šopík

Hana Tomáš Briešťanská

Jana Tomečková

Pavel Vacek

Marie Vančurová

Hlavní sál

My fair lady - Frederick Loewe, Alan Jay Lemer

Žítkovské bohyně - Kateřina Tučková, Dodo Gombár

Hrabě Monte Carlo - Michaela Doleželová, Roman Vencl

Největší z Pierotů - František Kožík, Petr Michálek

O pejskovi a kočičce - Zoja Mikotová

Divotvorný hrnec - Lane, Werich, Voskovec

O myších a lidech - John Steinbeck

Palubní deník Hanzelky a Zikmunda - Vladimír Fekar

O Človíčkovi - Zdenka a Pavel Teisingerovi, Hana Mikolášková

Řek Zorba - John Kander, Joseph Stein, Fred Ebb

Sen noci svatojánské - William Shakespeare

Studio Z

Labyrint světa a ráj srdce - Jan Amos Komenský, Hana Mikolášková, Šimon Peták

Tracyho tygr - William Shakespeare

Vzpoura nevěst - Janka Ryšánek Schmiedtová, Michaela Doleželová

Blanche a Marie - Per Olov Enquist

Jak si spolu hráli - Rostislav Pospíšil

Splašené nůžky - Paul Pörter

Dílna

Láska je slípka - Lucia Piussi

Kabaret Astragal - Vladimír Fekar

Kniha o hřbitově - Samko Tále

Pěšky do nebe - Dušan Dušek

Nikdy nekončí - Benjamin Kuras

Souborné divadlo Williama Shakespeara ve 120 minutách - Jess Winfield, Adam Long, Daniel Singer

Madam Piaf - Karel Semerád

Matky - Pavol Rankov

Hra - J. Chadwick