Dire Straitsbyla britská rocková skupina působící v letech 1977 až 1992, která vydala jedno z celosvětově nejprodávanějších alb 80. let.V zakládající čtveřici Dire Straits byliMark Knopfler(zpěv, kytara, autor hudby a textů), jeho bratrDavid(kytara),John Illsley(baskytara) aPick Withers(bicí). Jednalo se vesměs o muzikanty s určitými zkušenostmi odjinud, kteří už vzhledem k jejich věku a zkušenostem nebyli předurčeni k zařazení se do punkové vlny, jež tehdy ovládala britské ostrovy. Prvních několik vystoupení odehráli ještě jakoCafé Racers, ale přítel bubeníka je brzy díky jejich finanční situaci a vyhlídkám překřtil ve volném překladu na „strašlivou tíseň“. Již v prvním roce existence skupina nahrála dostatek písní, jejichž téměř výhradním tvůrcem byl Mark Knopfler. Skupina díky němu zněla na tehdejší dobu až nepatřičně klidně a proslulým se stal moment, kdy žádal manažery klubů, aby z reprobeden šel jenom tak silný zvuk, aby si lidé při jejich produkci mohli povídat. Hudba jako ze staré dobré školy doplněná o texty skvěle reflektující britské reálie však naštěstí rychle zaujala v rádiu BBC patřičné lidi. Důsledkem byla již na konci prvního roku existence uzavřená velká nahrávací smlouva.V roce 1978 hráli Dire Straits na turné skupiny Talking Heads a vzápětí vydali album pojmenované po sobě. Prosazení se do obecného povědomí nebylo pro skupinu přesto ničím snadným. AlbumDire Straitsnaplnilo z hlediska prodejnosti a hraní v rádiích úsloví o tom, že doma není nikdo prorokem. Úspěchy v tomto směru totiž zprvu zaznamenalo hlavně v Nizozemí, Austrálii a dalších zemích, kde si již tehdy skupina zajistila nehynoucí popularitu. I díky tomu se kromě prvního domácího samostatného turné skupina brzy dočkala též vyprodaných vystoupení na kontinentě v Evropě a na počátku roku 1979 vystupovala už i v USA. Bylo skoro příznačné, že první velký hit skupinySultans of Swingse zde v singlovém žebříčku dostal výše než ve Velké Británii. Při svých cestách skupina natočila na Bahamách druhé albumCommuniqué, které obsahovalo natolik rovnocenné skladby, až z něj žádný výrazný hit nevzešel.Rok 1980 byl ve skupině ve znamení prvních výrazných personálních otřesů, které se posléze staly jejím průvodním znakem. David Knopfler pochopil, že v Dire Straits by byl vždy až ten druhý po bratrovi a rozhodl se osamostatnit. To už ovšem byly položeny základy třetímu albu, které dostalo názevMaking Movies, ačkoli píseň stejného jména na něj zařazena nebyla. Po spíše nesmělém pokusu z minulého alba, kde hostoval Boby Bear, se zde mnohem výrazněji ke slovu dostaly klávesy a s nimi Roy Bittan známý od Bruce Springsteena. Album definitivně pomohlo kapele i na domácí scéně, k čemuž přispěl jistě i z něj vybraný singlRomeo and Juliet. SinglSkateawayvybraný pro trh v USA pro změnu pomohl celé nahrávce zabydlet se v tehdejší novince - walkmanu. První skladba albaTunnel of Lovebyla zase svojí délkou předzvěstí věcí příštích.Čtvrté albumLove Over Goldz roku 1982 začínalo totiž bezmála čtvrthodinou epickou kompozicíTelegraph road. Pouze pětipísňové a přesto zcela regulérní album bylo přijato jako celek velmi příznivě, což se odrazilo v jeho delším setrvání na čele britské hitparády. V domácím singlovém žebříčku se více než dobře dařilo iPrivate Investigations. Stálé osazenstvo skupiny bylo obohaceno o druhého kytaristuHala LindeseaAlana Clarkaza klávesami. Mark Knopfler pak album sám produkoval.V roce 1983 došlo k odchodu druhého ze zakládajících členů, když Witherse za soupravou bubnů vystřídalTerry Williams. Jakési přímé střídání stráží provedli na minialbuExtendedancEPlay, ze kterého tentokrát vzešel rock'n'rollový hitTwisting by the Pool. V nové sestavě doplněné o několik hostů (předevšímMel Collinsna saxofon - nástroj, který se stal i v dalších letech důležitým prvkem nejen živých vystoupení skupiny) Dire Straits podnikli další velké turné. Zvukový záznam vystoupení z Londýna vyšel na dvojalbuAlchemyv roce 1984. Obsahovalo sice známé skladby, ale mnohé z nich předvedlo ve verzích doplněných o bohaté instrumentální pasáže, které dokonale prokazovaly schopnosti skupiny a hlavně pak jejího vedoucího.Na samotný vrchol popularity dostoupali Dire Straits v polovině 80. let. V roce 1985 se zaskvěli krátkým ale výrazným vystoupením na koncertě Live Aid v londýnském Wembley. Za přispění Stinga zde již díky rázné písniMoney for Nothingpropagovali právě vydané albumBrothers in Arms. Uvedený singl ovládl ovšem žebříček v USA, zatímco na domácí půdě se více dařilo zpěvnéWalk of Life. Albu jako celku se však v žebříčcích prodejnosti dařilo zcela mimořádným způsobem v celém světě, takže se stalo na mnoha místech několikanásobně platinové a okupovalo tam dlouho první příčky. Napomohl tomu i fakt, že se jednalo o jednu z prvních novinek, která se k posluchačům dostávala též v podobě CD a celosvětové turné podporovala firma Philips. Na nahrávce se mezi jinými podíleli i noví stálí členové skupinyGuy Fletcherza klávesami aOmar Hakimza bicí soupravou, zatímco ze stálého osazenstva vypadl druhý kytarista. K dovršení důrazu na moderní technologie byl k písníMoney for Nothingnatočen i pozoruhodný videoklip s počítačovými animacemi vhodně doplňujícími text, díky němuž se stal tím prvním, co posléze viděli diváci na MTV Europe. S touto skladbou a albem jako celkem se také pojily dvě ocenění Grammy. Při celosvětovém turné Dire Straits zastavili na více než 200 místech, když vyprodávali jeden stadión za druhým a přidávali celá vystoupení, aby je mohlo vidět na 2,5 miliónu lidí.U příležitosti desetiletého výročí vydání debutového alba přišel čas k ohlédnutí a na trhu se objevila kompilace sestavená poměrně citlivě s ohledem na všechna údobí trvání skupiny. Dire Straits jako celek ovšem v té době aktivitou nikterak nepřekypovali. Na pódiu se sešli alespoň při koncertu ve Wembley k příležitosti 70. narozenin jihoafrického bojovníka proti apartheidu Nelsona Mandely v roce 1988. Mark Knopfler však potom oznámil jejich konec, aby se mohl věnovat vlastním aktivitám.K obnovení činnosti došlo s novým desetiletím. V roce 1991 se Dire Straits pokusili vrátit s albemOn Every Street, při jehož nahrávání postrádali v základní sestavě bubeníka. Nejen tento problém ovšem vyřešili za pomoci hostujících hráčů. Písní zde bylo více než u předchozího veleúspěšného díla, ale první desítku žebříčku singlů neatakoval na žádné straně Atlantiku ani úvodní kusCalling Elvisani říznáHeavy Fuel. Kritikové přecházeli do útoku slovy o ušlechtilé nudě, ale Britové vynesli na první příčku hitparády alespoň album jako celek. Na následném opět dlouhém a ještě více vyčerpávajícím turné se prezentovali Mark Knopfler, Illsley, Fletcher, Clark, Phil Palmer (kytara), Paul Franklin (pedal steel), Chris White (saxofon), Chris Whitten (bicí) a Danny Cummings (perkuse). Po něm už se ani stálé jádro skupiny k další trvalé spolupráci nesešlo a vydávány tak byly dál jenom kompilace a různě staré živé nahrávky. Mark Knopfler se věnuje sólové dráze a John Illsley spíše maluje.Jenom v USA se dosud prodalo na 15,5 miliónů kusů nahrávek Dire Straits a celosvětově je tento počet nejméně pětinásobný. Studiová alba: 1978Dire Straits(v USA dvojnásobně platinová deska)1979Communiqué(v USA zlatá deska)1980Making Movies(v USA platinová deska)1982Love Over Gold1983ExtendedancEPlay1985Brothers in Arms1991On Every Street(v USA platinová deska) Dire Straits. (10. 10. 2008).Wikipedie: Otevřená encyklopedie. Získáno 21:48, 26. 10. 2008 z http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Dire_Straits&oldid=3147578. (zdroj: T-Music)
