Narodil se v Praze ve znamení čísla pět: 15. 5. 1955. Jako malý kluk poznal kouzlo nejen profesionálního divadla (když na naší první scéně kralovali jeho rodiče - národní umělec Vítězslav Vejražka a zasloužilá umělkyně Jarmila Krulišová), ale i půvab loutek a postaviček z papíru. Psal pro ně a později pro své kamarády divadelní hry, společně je hráli, a pomocníky našel i ve svých starších sourozencích - Vendule a Vítkovi.Jako středoškolák měl několik příjemných povinností navíc. Od profesorky Stránské získával první zkušenosti v literárně dramatickém oddělení LŠU, hrál ochotnické divadlo, díky ctižádosti a vytrvalosti babičky pokračoval v hodinách klavíru. Po gymnáziu přišla DAMU, ročníkový profesor Miloš Nedbal a kamarádská parta spolužáků. Hostoval v činoherním klubu i v Městských divadlech pražských.Devět divadelních sezón mu nabídlo hezké role i období, kdy pro něj větší nezbyla. Těšil se, až bude moci na jevišti dokázat, že nejen táta byl "shakespearovským hercem". Mohli jsme ho vidět v 80. letech dvacátého století např.v těchto hrách: Baron ve větvích, Nesympatický mladý muž, Bláznivá ze Chaillot a ve Vančurově Josefíně. Vysupoval také v pražské Viole a v Divadle hudby Lyra Pragensis.Poprvé stál před kamerou v sedmé třídě - dělal, že opravuje motorku a nevšímal si pohledů místní krásky. Později dostal roli v koprodukčním v česko-bulharském filmu VRAK a vedle malých rolí si zahrál v POKLADU HRABĚTE CHAMARÉ Zdeňka Trošky. Dabuje (s úspěchem záporné postavy), různé dokumenty (o přírodě), filmy a televizní inscenace a hodně ho zaměstnávala práce v rozhlase. Jeho ústy k nám česky promlouvala postava Byrona Sullyho (Joe Lando) z populárního seriálu Doktorka Quinnová (Doctor Quinn Medicine Woman).V mládí psal dopoledne maturitní písemky a odpoledne natáčel svou první televizní inscenaci VLAJKY NA VĚŽÍCH režisérky Věry Jordánové. Po 12 letech se spolu opět sešli při spolupráci na pohádce PAVOUK SE SMARAGDOVÝMA OČIMA. Největší televizní příležitost dostal ve druhém ročníku DAMU v inscenaci FATA MORGÁNA.Všechny jeho zájmy a záliby se točily kolem divadla, snažil se orientovat v současné hudbě, výtvarném umění, od dob gymnázia se zajímal o scénografii. Zkoušel také skládat hudbu, psát verše, divadelní hry a filmové scénáře. Lákal ho tanec a baletní režie. Slovo vzor ztotožňuje se slovem kopie. odmítá někoho napodobovat, dává přednost poznání ze společné práce, jak na jevišti, tak mimo něj.(zdroj: CSFD.cz, autor: Lucia "holiik" de Lucianni)
