Švandovo divadlo na Smíchově

Program Švandova divadla se skládá především z inscenací vlastního činoherního souboru. Kromě toho dramaturgie dává prostor víkendovým dětským představením, hostujícím souborům, scénickým čtením a v rámci projektu Literární kavárna i třeba křtům knížek. V jevištní talkshow Scénické rozhovory se tu diváci setkávají s osobnostmi českého i světového umění. Klimatizované a bezbariérové divadlo je naší první činoherní scénou s anglickými titulky.

Štefánikova, 150 00, Praha 5

Telefon: +420 257 318 666
E-mail: info@svandovodivadlo.cz
Web: http://www.svandovodivadlo.cz

Švandovo divadlo, kterému je už více než 130 let, disponuje dvěma hracími prostory. Jednak velkým sálem pro přibližně 300 diváků a v suterénu pak menším variabilním STUDIEM pro 50 až 100 diváků. Dalších 50 míst má divadelní kavárna sloužící příchozím přes den a divákům večer o přestávkách a po představeních.

Divadlo chce být kulturním centrem živých umění a má k tomu i potřebné zázemí s dvěma vybavenými zkušebnami s příslušenstvím a profesionálním nahrávacím studiem. Nemá tím pádem problém zpestřovat svůj repertoár koncerty nadžánrové nebo klasické hudby i třeba world music atd.

Přední smíchovská scéna poskytuje také prostor alternativním skupinám a rozmanitým projektům. Konkrétně třeba alternativní loutkové divadlo pro děti i dospělé Buchty a loutky tu má od roku 2002 nejen stálou scénu, ale i zkušebnu a kancelář.

Od května 2003 v divadle běží pravidelné Scénické rozhovory, které se odehrávají za aktivní spoluúčasti publika podzemního Studia Švandova divadla. Známé jsou i zdejší workshopy – pravidelné dílny, prohlídky divadla, setkání a diskuze s herci.

Projekt Literární kavárna zve diváky k pravidelným setkáním s literáty, prezentacím knižních novinek i autorským čtením. Vystoupili tu třeba Jiří Stránský, Daniela Fischerová, Filip a Jáchym Topolové, Jiří Dědeček a řada dalších.

Dalším zajímavým projektem je tzv. Výtvarná zeď. Projekt vznikl z myšlenky o pomíjivosti divadla. Každý půlrok nastoupí vyzvaný výtvarník ve foyer divadla před plochu o rozměrech 3,5 x 5 metrů, aby vytvořil původní malbu inspirovanou zhlédnutým představením nebo divadelní atmosférou. Těžko říct, co tu viděl nebo zažil například Milan Cais, než namaloval svoji krajinu se zaraženým chlapečkem, pistolí a zastřelenou kočičkou.

Pro děti má Švandovo divadlo na programu představení každý víkend od 15 a 17 hodin. Vystupuje tu Dětské divadelní studio, soubor Buchty a loutky a hosté.

Ročně tu proběhne na 450 kulturních akcí. Divadlo je otevřené anglicky mluvícímu publiku, na vybraných akcích ve Velkém sále využívá titulkovací zařízení.

Foyer divadla se otevírá půl hodiny před představením.

Švandovo divadlo, kterému je už více než 130 let, disponuje dvěma hracími prostory. Jednak velkým sálem pro přibližně 300 diváků a v suterénu pak menším variabilním studiem pro 50 až 100 diváků. Dalších 50 míst má divadelní kavárna sloužící příchozím přes den a divákům večer o přestávkách a po představeních.
Divadlo chce být kulturním centrem živých umění a má k tomu i potřebné zázemí s dvěma vybavenými zkušebnami s příslušenstvím a profesionálním nahrávacím studiem. Nemá tím pádem problém zpestřovat svůj repertoár koncerty nadžánrové nebo klasické hudby i třeba world music atd.
Přední smíchovská scéna poskytuje také prostor alternativním skupinám a rozmanitým projektům. Konkrétně třeba alternativní loutkové divadlo pro děti i dospělé Buchty a loutky tu má od roku 2002 nejen stálou scénu, ale i zkušebnu a kancelář.
Od května 2003 v divadle běží pravidelné Scénické rozhovory, které se odehrávají za aktivní spoluúčasti publika podzemního Studia Švandova divadla. Známé jsou i zdejší workshopy – pravidelné dílny, prohlídky divadla, setkání a diskuze s herci.
Projekt Literární kavárna zve diváky k pravidelným setkáním s literáty, prezentacím knižních novinek i autorským čtením. Vystoupili tu třeba Jiří Stránský, Daniela Fischerová, Filip a Jáchym Topolové, Jiří Dědeček a řada dalších.
Dalším zajímavým projektem je tzv. Výtvarná zeď. Projekt vznikl z myšlenky o pomíjivosti divadla. Každý půlrok nastoupí vyzvaný výtvarník ve foyer divadla před plochu o rozměrech 3,5 x 5 metrů, aby vytvořil původní malbu inspirovanou zhlédnutým představením nebo divadelní atmosférou. Těžko říct, co tu viděl nebo zažil například Milan Cais, než namaloval svoji krajinu se zaraženým chlapečkem, pistolí a zastřelenou kočičkou.
Divadelní soubor si zahrál i ve filmu Smíchov pláče, Brooklyn spí, který pojednává o životě mimo divadelní iluzi. Celovečerní hraný film vznikl v produkci Švandova divadla. V příběhu vystupují i herci jiných pražských divadel a dále herci divadelních scén v Brně, Zlíně i ze slovenského Martina a Bratislavy.
Pro děti má Švandovo divadlo na programu představení každý víkend od 15 a 17 hodin. Vystupuje tu Dětské divadelní studio, soubor Buchty a loutky a hosté.
Ročně tu proběhne na 450 kulturních akcí. Divadlo je otevřené anglicky mluvícímu publiku, na vybraných akcích ve Velkém sále využívá titulkovací zařízení. Foyer divadla se otevírá půl hodiny před představením.

Více informací

Švandovo divadlo na Smíchově založil a slavnostně 1. října 1881 otevřel Pavel Švanda ze Semčic starší, ředitel jedné z významných kočovných divadelních společností 19. století. První zásadní přestavbu divadla se 600 místy pro diváky pak provedl Švandův syn Karel, když nechal zaměnit hlediště za jeviště. Tato dispozice prostoru se dochovala dodnes.

Mezi léty 1908 a 1928 scéna změnila název na Intimní divadlo. V té době, konkrétně roku 1922, nechala jeho ředitelka a herečka Ema Jelínková-Švandová rozšířit hlediště o 200 míst a přistavět trvanlivé balkóny ze železobetonu.

Od září 1945, kdy bylo výnosem ministra kultury Zdeňka Nejedlého zrušeno divadelní podnikání, zahájil v budově činnost nový soubor s názvem Realistické divadlo. K ministrovým 75. narozeninám roku 1953 mělo divadlo tu čest či spíše povinnost začít užívat název Realistické divadlo Zdeňka Nejedlého.

Počátkem 90. let budova prošla rekonstrukcí a divadlo se otevřelo pod novým názvem Labyrint na levém břehu vltavském. Během následujících sedmi let tu vznikla řada pozoruhodných inscenací, třeba Léblův Vojcev nebo Don Juan a Faust Hany Burešové.

Roku 1997 sem nastoupil nový ředitel Richard Kraus. Pod jeho vedením však divadlo zastavilo svou činnost, došlo k uzavření budovy a soubor byl rozpuštěn. Přispěla k tomu i v té době dořešená restituce budovy, kterou získali Švandovi potomci. Ti však s divadelnictvím neměli už nic společného a svůj podíl odprodali hlavnímu městu.

Zřizovatel a majitel budovy, hlavní město Praha, roku 1999 vypsal nový konkurs na obsazení divadla. V tom zvítězil současný ředitel Daniel Hrbek. Následovala rekonstrukce, která trvala do prosince 2002, kdy bylo divadlo slavnostně znovuotevřeno jako kulturní centrum a repertoárová scéna stálého činoherního souboru.