Nová scéna Národního divadla

Hlavní repertoár Nové scény tvoří inscenace souboru baletu, opery a činohry Národního divadla a Laterny magiky. Moderní komorní prostor také uvádí nezávislé projekty, zahraniční hosty, festivaly i rodinná a dětská představení. Je domovem tanečního Studia Nové scény, jehož umělci i zahraniční lektoři tu vedou lekce současného i klasického tance pro začátečníky a pokročilé. Co bylo dříve, už není. Od počátku roku 2014 Nová scéna ND po létech ztratila autonomii a k prvnímu lednu byl odvolán šéf Nové scény Štěpán Kubišta. Zrušení Nové scény bylo odůvodněno novou organizační strukturou divadla. Moderní komorní prostor pro uvádění současné dramatiky a netradičních inscenačních postupů mají ve světě všechny srovnatelné divadelní domy (za mnohé: Národní divadlo v Londýně). V repertoáru se nově objevují úspěšné inscenace z Divadla Kolowrat, tato podkrovní scéna byla totiž také zrušena.

Národní, 110 00, Praha 1

Telefon: +420 731 188 259
E-mail: Podpora@kultura.cz
Web: http://www.novascena.cz

Tři patra Nové scény jsou přístupné celý den. Hned v přízemí je informační centrum a pokladna, mezipatro slouží instalacím výtvarníků a nepravidelným projekcím. Divadelní kavárna NONA ve třetím patře má přes sto míst a výhled na Národní třídu, nádvoří s výstavním prostorem a na zahradu Voršilek. Otevírá v devět ráno a provoz pokračuje odpoledními literárními pořady až do noci divadelními představeními. Foyer ve čtvrtém patře je prostorem s mobilním hledištěm pro 70 diváků matiné, tiskových konferencí a rozličných projektů.

Celá Nová scéna je bezbariérová včetně parkoviště v podzemí budovy, které bylo slavnostně otevřené roku 1983.

Budova Nové scény Národního divadla s pláštěm ze 4 306 dutých skleněných tvarovek si od dokončení roku 1983 vysloužila řadu sarkastických přezdívek o ledových hradech a podobně. Ale ruku na srdce, s novostavbou v místě obklopeném secesními budovami a ještě k tomu v historickém centru Prahy by měli problémy zřejmě všichni architekti druhé poloviny 20. století. Pokusit se o napodobeninu secesní budovy ND nebo empírových Chourových domů, které tu stály do poloviny 50. let, to by za Husákovy normalizace nutně skončilo fiaskem.

O smysluplném a esteticky vhodném rozšíření naší první divadelní scény se diskutovalo již před druhou světovou válkou a první poválečná soutěž byla vypsána už 28. října 1958. Druhá pak roku 1962, která vybrala užší okruh návrhů do další soutěže roku 1964. Z ní vyšel vítězně návrh architekta, urbanisty, pedagoga a výtvarníka Bohuslava Fuchse, hlavního představitele brněnské architektonické školy českého funkcionalismu. Fuchs pak vypracoval konečnou i objemovou studii v roce 1971, ale realizace svého vítězného návrhu se nedožil. Zemřel 18. září 1972 a projekt se s mnoha změnami prováděnými často na poslední chvíli realizoval v letech 1977–1983.

Realizací byli pověřeni architekti Karel Prager a Václav Kuna z Projektového ústavu Výstavby hlavního města Prahy, který je také autorem myšlenky protnout centrum hlavního města čtyřmi jízdními pruhy dálnice a oddělit tak Národní muzeum od Václavského náměstí.

Ve třetím roce stavby do projektu zasáhl scénograf Josef Svoboda návrhem upravit rozestavěnou budovu i pro potřebu jeho Laterny magiky. Architekti souhlasili, ale žádali posunutí termínu dokončení. Městský výbor KSČ ale trval na časovém limitu dokončení 18. 11. 1983 ke stému výročí obnovy požárem zničeného Národního divadla. Karel Prager na tuto podmínku kývl a zakázku získal.

Změnou projektu vyvstal problém co s hlukem z frekventované Národní třídy. Vyřešil se zmenšením interiéru ve prospěch těžkého pláště fasády obloženého kamennými deskami ze zeleného kubánského mramoru. Tuto izolaci doplňuje 4 306 předsazených dutých tvarovek ze skla výtvarníka Stanislava Libenského, z nichž každá váží 40 kilogramů. Průčelí obrácené ke klášteru Voršilek je z velkých tabulí tónovaného determálního skla, které omezují přehřívání interiéru slunečními paprsky.

Už v prvních měsících praktického provozu se ukázalo, že slibovaná variabilita divadelního sálu se nekoná. Jakákoliv přestavba jeviště byla náročná na čas i jevištní personál a zabrala často i dva dny. Zmenšení prostoru změnou projektu se podepsalo i na poddimenzování přepravních komunikací pro jevištní materiál včetně výtahů.

Ačkoliv se provoz musel smířit se statickým provedením, zbývalo dost problémů se špatnou akustikou, nevyváženou a nedostatečnou vzduchotechnikou, a tím hygienicky nevyhovujícím ovzduším i teplotou. Rovněž původní záměr, aby kulisy pro všechna představení mohly být skladovány v budově, se nepodařilo realizovat. Dodnes je kamiony vozí ze starých skladů v Apolinářské ulici na Praze 2.

Mnohé se nicméně v příštích letech podařilo doladit a vyřešit. Zahajovacím představením Nové scény byl 20. listopadu 1983 Tylův Strakonický dudák a 10. února 1984 se tu představila Laterna magika premiérou dětské opery Žvanivý slimejš.