Divadlo Viola

Divadelní klub a kavárna Viola na pražské Národní třídě patří od 60. let minulého století k oáze svobody. V jejích prostorách zněly v 60. letech básně Ferlinghettiho nebo se hrály hry, které by nejspíše neměly šanci dostat se na velká divadelní jeviště. Dodnes udržuje Viola svou vysokou uměleckou kvalitu, kterou podtrhovali v minulosti přední čeští divadelní režiséři. Mezi nimi lze jmenovat například Edwalda Schorma.

Národní třída, 110 00, Praha 1

Telefon: +420 224 220 844
E-mail: info@divadloviola.cz
Web: www.divadloviola.cz

Divadelní prostor Viola je symbolickou protiváhou Národnímu divadlu, které se nachází na druhé straně Národní třídy. Mezi tím, co se ve Zlaté kapličce odehrávají na jevišti zápasy vskutku velkolepé, Viola nabízí divákům komorní atmosféru. Diváci sedí u kavárenských stolků jen několik metrů od herců. Divadelní prostor Viola vznikl v 60. letech a jeho počátky jsou spojeny s beatnickou generací. Dnes se však na tyto časy neprávem zapomíná.

Poetická vinárna Viola je ve svých raných letech vzniku spojena především s kulturou amerických beatníků. Jejím duchovním otcem byl v 60. letech Jiří Ostermann, který je dnes neprávem opomíjen.

Když docházelo v 60. letech k uvolňování společenských poměrů, v tehdejším Československu vzniká i divadelní kavárna Viola. V té době vrcholila v literatuře beatnická vlna. Ikona tohoto hnutí Allen Ginsberg se stává dokonce králem studentského majálesu v roce 1965. Do Prahy přiletěl toho roku z Kuby a okamžitě se o něj začaly zajímat silové složky státu.

Počátky Violy jsou s tímto beatnickým hnutím neodmyslitelně spjaty. Spojení vzniká především díky Jiřímu Ostermannovi, který ve Viole pořádá „jazz sessions“ a čtení beatnické poezie. Velice brzo se tato „úpadková americká kultura“ stává trnem v oku mnoha soudruhů a soudružek.

Jiří Ostermann do posledních sil bojuje o to, aby Viola zůstala oázou této kultury. Jeho místo však střídá nový ředitel, který prosadil změny v dramaturgické skladbě. Namísto čtení „úpadkových autorů“ se tak do Violy vkrádá tichá normalizace. Nový ředitel vydržel na svém postu od 60. let až do porevolučních dob.

Ostermann emigroval po roce 1968 do Kanady, kde v 80. letech pracoval jako barman v jednom z mála českých divadel. Když se v roce 1990 do Prahy vrátil, byl údajně rozčarován z toho, že si na něj nikdo nepamatuje.