Antonín Dvořák (scénograf)

Datum narození: 12.9.1920 / Místo narození: Praha, Československo (dnešní Česká republika)

Scénárista, režisér, profesor, herec i výtvarník se v 19 letech po okupaci republiky okamžitě zapojil do odboje, ale byl rychle odhalen a zatčen. Dva roky pak strávil v koncentračních táborech. Po propuštění roku 1941 začal studovat užité umění na pražské Uměleckoprůmyslové škole a pracoval jako výtvarník v Divadélku pro 99, které tehdy fungovalo na Národní třídě v Topičově nakladatelství. Po likvidaci scény v letech 1942 až 1943 působil jako výtvarník a režisér Divadélka ve Smetanově muzeu, v Horáckém a Intimním divadle v Umělecké besedě.

Po válce vstoupil do Komunistické strany, zároveň se uplatnil jako divadelní teoretik a zahájil svou divadelní kariéru na různých pozicích. V letech 1946-1948 byl ředitelem Středočeského divadla v Mladé Boleslavi, poté působil jako režisér Národního divadla v Praze (1948-1954), následovaly štace v Příbrami a Kladně, nakonec se v 60. letech vrátil znovu do mladoboleslavského divadla, opět jako ředitel.

 

V letech 1970-1980 byl šéfredaktorem hlavní redakce dramatického vysílání Československé televize. Souběžně již od konce 40. let působil jako pedagog na DAMU, původně jako asistent, postupně pak byl jmenován docentem a nakonec profesorem.

 

Své znalosti z oblasti divadla a filmu zúročil také v několika knihách, mj. biografiích herců Jiřího Plachého, Jindřicha Plachty nebo Saši Rašilova. Byl také členem porot televizních festivalů, a to i v zahraničí, například v Monte Carlu.

 

S Československou televizí spolupracoval Dvořák od jejích počátků; hned v prvním roce její existence režíroval inscenaci VOJNARKA (1953) s Jaroslavem Vojtou a Marií Glázrovou. V 50. letech si pak také odehrál svou jedinou malou filmovou roli ve filmu PSOHLAVCI (1955). Přestože Dvořák prošel za války dramatickou životní zkušeností a byl členem KSČ, ve svých dílech s politickým podtextem nesklouzl k tak očividné lživé propagandě jako jeho kolegové V. Trapl nebo E. Sokolovský. Dokladem toho je například televizní film LIDÉ NA KŘIŽOVATCE (1971) podle románu Marie Pujmanové, stejně i tak některé další snímky.

 

Přesto více než angažovaná díla jsou od Dvořáka dodnes životaschopnější adaptace klasických autorů jako například Moliérův LAKOMEC (1978) s Františkem Filipovským v hlavní roli.

 

V polovině 70. let napsal Dvořák scénář k seriálu MATKA (1974) vycházející ze životních osudů jeho matky a ilustrující počátky dělnického hnutí u nás (režíroval Antonín Moskalyk). Poslední dva filmy natočil Antonín Dvořák v roce 1980 (ČAS ZAKLADATELŮ; ITALSKÉ JARO), téhož roku ukončil své působení v dramatické redakci Československé televize a odešel do důchodu. V roce 1980 zároveň obdržel titul Zasloužilý umělec.

 

Antonín Dvořák byl dvakrát ženatý, poprvé se oženil v roce 1945 s herečkou Antonií Hegerlíkovou (*1923). Jejich manželství trvalo jen tři roky, narodila se z něj dcera Antonie, ale i po rozvodu zůstali bývalí manželé nadále přáteli. Dvořákovou druhou manželkou byla v letech 1957-1973 polská herečka Halina Gryglaszewska (*1917).

 

(zdroj - csfd.cz, autor - Pavel "argenson" Vlach)




Hlavní partneři projektu Kultura.cz
Mediální partneři projektu Kultura.cz
Ostatní partneři projektu Kultura.cz