„Člověk zůstává člověkem jen proto, že má schopnost úplného a svobodného soucitu, jinak by byl něco jako kámen s vytesanými písmeny lidských zákonů“Jeden s klasiků sovětské kinematografie, ukrajinský režisér a spisovatel Alexandr Petrovič Dovženko se narodil 12. září 1894 v Sosnici do chudé rolnické rodiny. Neradostné dětství prožil v malém městečku na Ukrajině v Černihovské gubernii. Ze čtrnácti
„Člověk zůstává člověkem jen proto, že má schopnost úplného a svobodného soucitu, jinak by byl něco jako kámen s vytesanými písmeny lidských zákonů“Jeden s klasiků sovětské kinematografie, ukrajinský režisér a spisovatel Alexandr Petrovič Dovženko se narodil 12. září 1894 v Sosnici do chudé rolnické rodiny. Neradostné dětství prožil v malém městečku na Ukrajině v Černihovské gubernii. Ze čtrnácti sourozenců se jako jediný , společně se sestrou dožil dospělosti. Ke svému dětství se později často vrací ve svých filmech. Než se začal věnovat filmu, vystřídal mnoho povolání. Po studiu na pedagogickém semináři začínal jako učitel, později působil jako diplomat ve Varšavě a v Berlíně. Živil se také jako malíř a karikaturista.V roce 1926 se nejdříve představil jako scénárista ve snímku VASYA REFORMATOR a téhož roku debutoval jako režisér, když natočil film PLOD LÁSKY. Následuje drama AKTOVKA DIPLOMATICKÉHO KURÝRA , kde si také poprvé a naposled vyzkoušel roli herce. Výrazněji se však prosadil až snímkem ZVENIGORA (1927) v kterém vyobrazuje historický vývoj Ukrajiny od pohanských dob až po období občanské války. Následuje snímek ARZENÁL (1929), kde je vykreslena historie povstání ukrajinských dělníků v roce 1918. V roce 1930 natočil svůj nejslavnější snímek ZEMĚ, jež byl zároveň jeho posledním němým filmem. Snímek byl na bruselské konferenci filmových historiků v roce 1958 zařazen mezi nejlepší filmy světa a patří k vrcholům němého filmu.Prvním zvukovým filmem byl snímek IVAN (1932). Následuje film POŽÁR NA DÁLNÉM VÝCHODĚ (1935) a těsně před válkou na přímou Stalinovu objednávku snímek ŠČORS. V průběhu války natáčel dokumentární filmy, psal povídky, divadelní hry scénáře. Po válce natočil snímek ŽIVOT V KVĚTECH, kde popisuje životní osudy slavného pěstitele V.I. Mičurina. S již silně podlomeným zdravím v roce 1954 začal pracovat na scénáři POÉMY O MOŘI. Při přípravách k realizaci díla 25. listopadu 1956 náhle zemřel na infarkt. Film dokončila v roce 1958 jeho celoživotní partnerka a jediná manželka Julie Solncevová.„Hlavním cílem mého života není film. Už se mi nedostává sil. Natočil jsem žalostně málo filmů a ne vlastní vinou jsem s nimi ztratil nejlepší léta života. Jsem oběť barbarských pracovních podmínek, oběť ubohosti a nicotnosti byrokraticky umrtvujícího filmového výboru"(zdroj: CSFD.CZ, autor: Petr "contrastic" Kubíček)