Divadlo Na zábradlí

Divadlo Na zábradlí má za sebou bohatou historii. Za více než 50 let jeho existence se tady vystřídala celá řada významných osobností české dramatiky, mezi nimi například Jiří Suchý, Jan Grossman, Petr Lébl nebo J. A. Pitínský, kteří tady vytvořili nespočet legendárních inscenací. Divadlo se i nadále řadí k umělecky nejkvalitnějším stánkům svého druhu v České republice a stále se těší velké přízní diváků. 

Od začátku sezóny 2013/2014 v divadle působí nové vedení. Ředitelem se stal Petr Štědroň, uměleckým šéfem byla jmenována Dora Viceníková a režie se ujal Jan Mikulášek. Tento umělecký tým sem přešel z brněnské Reduty.

Historie Divadla na Zábradlí se začala psát koncem 50. let minulého století. Tehdy založila skupinka umělců kolem Heleny Philippové, Ivana Vyskočila, Jiří Suchého a Vladimíra Vodičky profesionální divadlo. Jméno mu dali podle uličky vedoucí z Anenského náměstí na nábřeží. Prvním představením bylo Kdyby tisíc klarinetů od Jiřího Suchého, tzv. divadelní leporelo s písničkami, které mělo premiéru 9. prosince 1958. O několik měsíců později se k tvůrčímu týmu připojil ještě Ladislav Fialka se svojí pantomimickou skupinou. Činohra a pantomima se na jevišti divadla objevovaly vedle sebe až do Fialkovy smrti v roce 1991.

Na počátku 60. let pak nastal jeden z nejvýznamnějších okamžiků v historii divadla, příchod režiséra Jana Grossmana, scénografa Libora Fáry a kulisáka Václava Havla, který se později stal dramaturgem a dramatikem. Tak začala nová éra divadla – éra absurdního divadla v jeho české podobě. K tehdejším slavným inscenacím, které byly kritikou ceněny u nás i v zahraničí, patří například Zahradní slavnost, Král Ubu nebo Kafkův Proces. V roce 1968 došlo k nucenému odchodu Václava Havla a Jana Grossmana. V 70. a 80. letech se pak do divadla stahovali filmoví tvůrci nové české vlny, kteří měli v době normalizace znemožněno pracovat. Jedním z nich byl například Evald Schorm. Jeho inscenace Hamleta nebo třeba Bratrů Karamazových se staly v 70. letech kultovními.

Po smrti Jana Grossmana, který se do divadla na krátkou dobu vrátil, byl v roce 1993 uměleckým šéfem jmenován Petr Lébl. Ten na prknech divadla vytvořil řadu nezapomenutelných inscenací, za které získal nejedno ocenění. Režíroval tu například Čechovovy hry Racek, Ivanov a Strýček Váňa nebo Gogolova Revizora. Jeho tragická smrt v prostorách divadla, kde působil, nezmařila jen život jednoho nesmírně talentovaného člověka, ale naplno zasáhla i umělecký soubor Divadla Na Zábradlí.

Do vedení divadla, které chtělo pokračovat v započaté linii netradiční umělecké scény, nastoupili v roce 1999 Jiří Ornest, Ivana Slámová a J. A. Pitínský. Toho o čtyři roky později vystřídal režisér Jiří Pokorný. Nová dramaturgie divadla se rozhodla prokládat klasické dramatické texty českými i světovými premiérami. V souvislosti s tím uskutečnila projekt Československé jaro, který si to kladl za cíl.

V roce 2010 pak začalo divadlo pod vedením nového šéfa Davida Czesanyho s tematickými sezónami. V září roku 2013 divadlo ukončilo jednu éru svého působení. Post ředitele opustila Doubravka Svobodová, která v čele divadla stála 20 let, během kterých s ním zažila mnoho úspěchů a ocenění. Novým ředitelem byl jmenován Petr Štědroň.