Francouzská herečka Agn?s Spaak se již přes třicet let prosazuje jako úspěšná fotografka, v mládí ale byla také oblíbenou filmovou osobností především v Itálii. Jejím otcem byl mezinárodně úspěšný scénárista belgického původu Charles Spaak (1903-1975), matka Claude Marcy (1905-1996) byla herečkou. Rodiče žili bohémským stylem života a Agn?s se tak od dětství seznamovala s prostředím umělců, na dru
Francouzská herečka Agn?s Spaak se již přes třicet let prosazuje jako úspěšná fotografka, v mládí ale byla také oblíbenou filmovou osobností především v Itálii. Jejím otcem byl mezinárodně úspěšný scénárista belgického původu Charles Spaak (1903-1975), matka Claude Marcy (1905-1996) byla herečkou. Rodiče žili bohémským stylem života a Agn?s se tak od dětství seznamovala s prostředím umělců, na druhou stranu trpěla nezájmem rodičů, což ve svých vzpomínkách potvrdila i její mladší sestra Catherine. Ta se také již jako dospívající dívka prosadila u filmu a Agn?s jejího příkladu nakonec následovala.Obě sestry točily počátkem šedesátých let především v Itálii, Agn?s Spaak se ale poprvé před kamerou objevila ve francouzském filmu DOMÁCÍ NÁSILÍ (Douce violence, 1962). Tady hrála s později známým Pierre Bricem, s nímž téhož roku točila ve Španělsku film LUPIČI (Los atracadores, 1962). Teprve pak po vzoru mladší sestry Catherine zamířila do Itálie, kde doplnila hvězdné mezinárodní obsazení letní komedie DONCHUÁZNI Z AZUROVÉHO POBŘEŽÍ (I don giovanni della Costa Azzura, 1962). V Itálii pak ztvárnila titulní roli například v komedii DĚVČE (La ragazolla, 1965), opět v mezinárodních koprodukcích hrála středně velké role v dalších filmech především tehdy populárního špionážního žánru (LHŮTA PRO ŠPIÓNA – Sursis pour un espion, 1964; BARAKA SUR X 13, 1966), k natáčení se často vracela i do rodné Francie (PODFUKÁŘI – Les combinards, 1966).Koncem šedesátých let se stala hvězdou žánru spaghetti westernů, tehdy pracovala také ve Španělsku (PAGÓ CARA SU MUERTE, 1969). Před kamerou stála naposledy v roce 1971, mezitím se začala věnovat fotografování a zálibu nakonec proměnila v profesi, v roce 1975 natrvalo přesídlila do Milána. Pro italské i zahraniční filmové společnosti vytvářela fotografické portréty slavných herců a hereček, později se dočkala i vlastní výstavy (1985), koncem devadesátých let začala jako fotografka na volné noze pracovat pro různá vydavatelství. V současnosti Agn?s Spaak žije spíše v soukromí, věnuje se hlavně cestování, v časopisech, na plakátech i výstavách se ale nadále příležitostně objevují její fotografie (z našeho pohledu může být zajímavé, že nafotila například kolekci fotografií Aleny Šeredové).(zdroj: CSFD.CZ, autor: Pavel "argenson" Vlach)