Historické jádro Kutné Hory

Zde přinášíme nejvýznamější objekty historické Kutné hory

• arciděkanství

Město Kutná Hora mělo sice již od 14. století dvě školy - u sv. Jakuba a u sv. Barbory, nicméně ani jedna z nich nesídlila v důstojné budově. V souvislosti se zvyšujícím se významem vysokostelské školy se v průběhu 16. století jevila stavba nové školy stále naléhavěji. Město však dlouho váhalo a poukazovalo na nedostatek peněz. Teprve v letech 1594-1595 za vydatného finančního přispění Zikmunda Kozla z Riesenthalu byla postavena přísná a strohá budova, ozdobená pouze portálem, za jehož autora je označován mistr Pavel z Prahy. Řešení tvarově vychází z půlkruhově zaklenutého ostění, v nástavci jsou vytesány citáty z Cicerona, znaky donátorů a v ornamentálním zakončení znak města.

• dům U Rytířů

Na Rejskově náměstí, přímo proti Kamenné kašně, stojí dům, který se zcela vymyká stylu ostatních měšťanských domů. Byl přestavěn v roce 1824 v klasicistním slohu. Fasádu zdobí figurální reliéf dvojice rytířů.

• Hrádek

První zmínka o Hrádku pochází z roku 1312 a napovídá, že osudy tohoto významného objektu začínají hluboko v dobách, o nichž mnoho nevíme. První velké přestavby se Hrádek dočkal na přelomu 14. a 15. století v době, kdy ho vlastnil rychtář Václav z Donína. Starší hranolová věž byla tehdy připojena k palácovém křídlu a tento zásah zakryl původní charakter stavby. Nejvýznamnější proměnou prošel Hrádek v závěru 15. století, kdy ze středověké tvrze vzniklo okázalé patricijské sídlo. Náležel nejdříve hornímu podnikateli Michalu Preklovi, který přestavbu zahájil, ale roku 1490 byl nedostatkem dalších finančních prostředků přinucen nalézt kupce - Jana Smíška. Ten zde nechal dotvořit řadu dekorativních prvků, které svou symbolikou Hrádek definitivně spojily s rodem pánů z Vrchovišť, dodaly mu komfort a důstojnost. Okna byla ozdobena drobnými postavičkami horníků, severní průčelí získalo jako hlavní motiv arkýř na vřetenovém sloupku s bohatou kamenickou výzdobou. V rohu místnosti jižního křídla najdeme v konzolách klenby polopostavy tzv. hudebníků, žánrový motiv a sochy zároveň. Z vnitřní výzdoby zaujme arkýřová kaple, vysvěcená roku 1504, s nástěnnou malbou zemských patronů, symboly evangelistů a donátory Janem Smíškem a jeho ženou Annou. Ve velké síni v prvním patře se nachází malovaný raně renesanční kazetový strop datovaný rokem 1493, který navozuje dojem honosných zámeckých síní a napovídá na spojení s královským Budínem. Lemován je vlysem s rostlinnými dekorativními motivy. V blízkosti tohoto sálu je ukryt ještě intimní pokojík s freskovou výzdobou obsahující motivy smíškovského znaku. Hrádek zůstal zachován v podivuhodně intaktní podobě i po další staletí. Dnes je zde České muzeum stříbra a Hrádek se tak symbolicky vrátil do doby, kdy zde podle dobových pověstí Jan Smíšek tajně hutnil stříbro, okrádal krále a sám bohatl.

• Jezuitská kolej

Autorem projektu koleje, která se stavěla od roku 1667 přibližně do poloviny 18. století na impozantním místě v těsném sousedství chrámu sv. P. Barbory, byl významný stavitel jezuitských budov Domenico Orsi. Z částečně dochovaných plánů je patrné, že zvolil půdorys písmene E a současný půdorys ve tvaru písmene F je důsledkem toho, že projekt nebyl nikdy naplněn. Architektura je to poměrně strohá, jak velela jezuitská řehole, jen průčelí připomíná raně barokní italské paláce. Z původních tří věží musela být středová v polovině 19. století ze statických důvodů snesena. Záměr jezuitských stavitelů naznačit v Kutné Hoře "královskou cestu" od chrámu sv. Barbory k Vlašskému dvoru podobnou té, která v Praze spojuje Klementinum s Pražským hradem, vedl k vytvoření galerie soch na mostě před jezuitskou kolejí. Autorem galerie (s výjimkou pozdějšího Jana Nepomuckého) byl příslušník řádu František Baugut, který vložil do kamene svou představu dvanácti jezuitských světců, mezi nimi Ignáce z Loyoly, Františka Xaverského a českého patrona sv. Václava.

• Kamenná kašna

Kutnohorské prostředí ve své touze po prezentaci se nezastavilo ani před běžnými veřejnými stavbami. Do kategorie těchto výtvorů náležela především radnice stavěná po roce 1490 Matějem Rejskem, která se ovšem do dnešních dnů nedochovala, a také Kamenná kašna, vyjadřující v němé mluvě kamene úctu kutnohorských měšťanů k vodě. Té se totiž odjakživa nedostávalo a přivedení vydatnějšího pramene do města dřevěnými trubkami bylo událostí hodnou úcty. Kašna byla postavena v roce 1495 a za jejího autora bývá někdy také pokládán Matyáš Rejsek. Je to polygonální stavba, původně snad zdobená i množstvím soch na konzolách. Umístěna je ve výjimečně malebné poloze na malém náměstíčku v blízkosti souboru skvělých měšťanských domů.

• Kamenný dům

Tento dnes nejproslulejší kutnohorský dům pamatuje již dobu předhusitskou, jejíž stopy nalezneme ve sklepích a v mázhauzu. Od šedesátých let 15. století náležel rodině Kroupů. Když jeden z nich, Prokop, získal v osmdesátých letech predikát z Chocemic a úřad horního hofmistra, rozhodl se zbudovat honosné patricijské sídlo. Slavná etapa Kamenného domu začala roku 1489 a jako stavitel byl zvolen mistr Brikcí, zvaný též Gauschke, který v té době stavěl radnici ve slezské Vratislavi, jež se stala i inspirací pro stavební řešení Prokopova domu, především pak pozoruhodného průčelí. Již při prvním pohledu působí důstojným dojmem výrazný arkýř, nicméně vrcholný zážitek poskytne až trojúhelníkový štít. Vymezuje jej římsa zdobená reliéfem s pastýřskými scénami. Nad ní vidíme rytíře v náznaku turnajového zápasu, kteří mají připomenout, že Prokop byl také "šlechtic". Znak havířského cechu napovídá, kde pramení Kroupovo bohatství, erb města podtrhuje význam Kutné Hory. Ve vrcholu štítu na nás shlíží trůnící madona s dítětem a po stranách světice stojí Adam a Eva pod Stromem poznání. Dnešní vzhled fasády nese známky puristické renovace objektu v závěru 19. století, po níž se stal sídlem muzea, které zde dnes turistům nabízí expozice a příležitostné výstavy.

• Knížecí dům

V době předhusitské stávaly na tomto místě v samé blízkosti významné městské komunikace dva domy, později přestavěné v jediný jednopatrový objekt, na který dodnes upomíná bohatě řezaný portál. Zásadní přestavbou prošel v době jagellonské, kdy byl vlastníkem Jan Knajzlík ze Světic, náležející k nejbohatším mužům v Kutné Hoře. o jeho výjimečném postavení svědčí i to, že v roce 1487, při své návštěvě Kutné Hory, tady poobědval se svým dvorem Vladislav Jagellonský. Z Knajzlíkovy doby se dochovalo poměrně hodně, zejména v interiéru domu, ve vnitřní dispozici i v detailech výzdoby. Další stavební úpravy pak proběhly v době pozdně barokní, která zde zanechala především honosnou fasádu. Dnes je v domě umělecká škola a mázhaus slouží jako koncertní sál pro konání komorních kulturních pořadů s neopakovatelnou atmosférou.

• morový sloup

Skvost kutnohorského baroka, dílo jezuitského sochaře Bauguta, vznikal mezi lety 1713 - 1715 jako reakce na morovou epidemii, při níž v roce 1713 zahynulo více než tisíc lidí. Na vrcholu sloupu se nachází socha P. Marie Immaculaty. Jak bývá v Kutné Hoře obvyklé, i na morovém sloupu se objevují pracovní motivy, tentokrát v podobě plastik havířů.

• kostel matky boží na námětí

Ke vzniku tohoto kostela se váže jedna z nejpůvabnějších místních pověstí, podle které v sousedství býval rudní trh a od nepaměti zde rudokupci vykupovali od těžařů stříbrnou rudu. Kousky rudy spadlé na zem byly nametány, schraňovány a z takto získaného stříbra zaplacena stavba kostela. Vedle kostela sv. Jakuba náleží k nejstarším kamenným svatyním (postaven byl ve 2. polovině 14. století), byť některé prvky mohou ukazovat i na dobu starší. Mnoho znaků z období vrcholné gotiky setřel požár v roce 1470. Po něm byla vystavěna nová věž a zaklenuta kostelní loď. Při opravách byl vybaven i interiér, především pozdně gotickým sanktuáriem Matěje Rejska z roku 1504 a mimořádně hodnotnou kazatelnou.
V Rejtově stavební huti ji po roce 1513 vytvořil Wendel Rosskopf a vdechl ji virtuózní technické zpracování i dramatickou dekorativnost. Pod baldachýny se nachází již poněkud méně hýřivé sochy církevních otců od jinak neznámého mistra Augustina. Roku 1735 nalezl v kostele P. Marie na Náměti poslední odpočinek významný malíř Petr Brandl, který poslední rok života trávil v Kutné Hoře.

• kostel sv. Jana Nepomuckého

Budova tohoto kostela je v mnohém netypická pro to, co návštěvník Kutné Hory čeká od zdejší architektury. Projekt zpracoval F. M. Kaňka v letech 1734-1754 a s výslednou podobou pak nepomáhal nikdo méně slavný než K. I. Dientzenhofer. Stavbu si vzala za své kutnohorská obec, financovala ji z výnosů záduší i za přispění soukromých donátorů. Vzniklo dílo mimořádně hodnotné a konsistentní jak ve své části architektonické, tak i ve výzdobném programu, z něhož je třeba připomenout především nástropní malbu ztvárňující legendu o sv. Janu Nepomuckém od J. Riedelmayera a F. X. Palka. Průčelí budovy zdobí sochy sv. Vojtěcha a sv. Prokopa umístěné v postranních nikách.

• Ruthardka

Romantická ulička táhnoucí se podél bývalých hradeb města. Byla pojmenována podle význačného měšťanského rodu Ruthardů. Starobylá ulička lidově nazývaná „Ruthardka“ spojující Hrádek, kostel sv. Jakuba a Vlašský dvůr. Pověst říká, že bohatý kutnohorský měšťan Jiří Ruthard, který vlastnil přepychově zařízený dům v této uličce, byl tak lakomý, že než by svou dceru provdal a věno jí dal a svatbu strojil, nechal ji ve sklepení domu zazdít v malém pokojíčku. Rozina zemřela hlady a otec ji brzo následoval. Často se prý Rozina v domě zjevovala a  prorokovala domu záhubu. A roku 1648 se dům náhle zřítil a v sutinách pohřbil 15 lidí.

• Sankturinovský dům

Impozantní palác s barokní fasádou, který tvoří dominantu Palackého náměstí, pamatuje nejdávnější počátky města. Archeologické nálezy dokládají, že v závěru 13. století zde stál věžový dům, jehož gotická věž sloužila k bydlení, ale také k obranným účelům, neboť v areálu domu se nacházel výrobní objekt, kde se zřejmě hutnilo stříbro. Později byly k tomuto "základu" připojeny ještě další objekty. O nich i o jejich majitelích ovšem víme velmi málo. Hlavní těžiště stavby domu spadá do konce 15. století. Roku 1481 ho koupil Beneš zlatník, později s přídomkem z Trmic. Patřil k významným osobnostem tehdejší Kutné Hory, pod tíhou finančních nesnází byl nucen svůj krásný dům prodat Sankturinovi z Nedvojovic, který mu poněkud paradoxně dal jméno, přetrvávající až po naše časy. Umělecky nejcennější částí domu je intimní prostor kaple v 2. patře věže. Autorem kamenicky zpracované kroužené klenby byl zřejmě mistr Brikcí krátce po roce 1491. Na stěně je dodnes dochována freska, monumentální kompozice znázorňující průčelí paláce v pozadí s krajinou s pohledem na město a skupinu postav. Smysl tohoto vyobrazení i jeho vazba na fresky ve Smíškovské kapli v chrámu sv. Barbory je dosud předmětem úvah a hypotéz. Větší stavební úpravy zažil dům ještě v letech 1787-1793, kdy dostal novou fasádu a mansardovou střechu, která je pro něj charakteristická dodnes. Tato úprava přeměnila původní gotický palác v důstojný měšťanský dům. Dnes slouží jako kulturní a společenské centrum; v přízemí se nachází informační středisko, kde turisté dostanou všechny potřebné informace o městě, ubytovacích a programových nabídkách. Nově se zde nachází také Alchymistická dílna.

• Vlašský dvůr

Počátky Vlašského dvora jsou dodnes zahaleny tajemstvím a úvahy historiků jen těžko pronikají tam, kde minulost nezanechala žádné písemné zprávy a jen minimum památek hmotných. Snad zde kdysi stával královský hrádek, který v době, kdy bylo třeba vykázat místo nově vznikající centrální mincovny státu, posloužil tomuto záměru. Objekt byl od počátku své existence chráněn před městem i nepřáteli vlastní hradbou vymezující oválný půdorys, kde zpočátku dominovaly především výrobní objekty, v nichž se stříbrná ruda měnila na cinkající mince. Původní účelový vzhled změnila přestavba za přelomu 14. a 15. století, iniciovaná zřejmě králem Václavem IV. V takzvaném krásném slohu byla postavena kaple a královský palác. Požáry města v době husitských válek se zřejmě objektu vyhnuly a ten si zachoval svou reprezentativní podobu, která mu umožnila přijímat významné hosty či účastníky královských sněmů. O významnější opravu se zasloužil Jiří z Poděbrad v době, kdy se obnovovala ražba pražského groše. V závěru 15. století nejvyšší mincmistr Horstofar z Malešic, muž pozoruhodný svou ctižádostí, nechal vystavět mincmistrovský dům v sousedství a postaral se o novou výbavu kaple - deskové oltáře, které svým původem ukazují do Horstofarova rodného Norimberka. Stavební práce v mincovní kanceláři byly svěřeny Matěji Rejskovi. Doba barokní kromě několika drobnějších detailů přidala roku 1739 již jen kašnu na nádvoří. V této podobě pak Vlašský dvůr přetrval věky a od konce 18. století. kdy zde skončila činnost horního úřadu, beznadějně chátral. O sto let později již byl jeho stav kritický a nechyběly ani hlasy volající po zboření. Nakonec v závěru století tehdejší radnice rozhodla o přestavbě, kterou vedl  proslulý architekt Ludvík Lábler. Při ní byly odstraněny především ruiny výrobních objektů. Z původního Vlašského dvora se zachovala částečně dispozice, prostory tzv. mince, Vysokého domu a kaple, která dostala secesní dekoraci od F a M. Urbanových. I přes tyto zásahy patří Vlašský dvůr k nejvýznamnějším kutnohorským památkám. Novogotická rekonstrukce pak náleží k učebnicovým ukázkám péče o památky před více než sto lety.

• klášter řádu sv. Voršily

První skupina Voršilek přišla do Kutné Hory v roce 1712. Usídlila se v domě pronajatém sedleckými cisterciáky, začala okamžitě budovat školu pro dívky a hlavně hledat vhodné místo pro novostavbu kláštera. Jednání s kutnohorským magistrátem se protáhlo a teprve po dvaceti letech mohla stavba podle plánů nejvýznamnějšího architekta své doby Kiliána I. Dientzenhofera skutečně začít. Klášter byl zamýšlen jako monumentální stavba na polygonním půdorysu s velkou centrální kaplí uprostřed. Doba však takto velkolepému záměru nepřála, podařilo se postavit pouze tři křídla. Kostel, situovaný do uliční fronty, vyrostl až na počátku 20. století a vyprojektoval ho B. Ohmann.

• chrám sv. Barbory

Počátky chrámu se ukrývají v papežských listinách, bulách, jejichž řada začíná povolením stavby v roce 1381 a končí r. 1403 uznáním jeho postavení v duchovní správě jako kostela farního.  Stavební práce začaly roku 1388 na ostrohu za městskými hradbami s impozantním výhledem na údolí říčky Vrchlice a výchozy nejbohatšího důlního pásma oselského na místě, kde již dlouho stála kaple, zasvěcená patronce horníků svaté Barboře. Prvním stavitelem byl někdo z rodiny Parléřů, ze které pocházel i architekt chrámu sv. Víta, Petr, jehož syn Jan se roku 1389 v Kutné Hoře dokonce oženil. Jako stavební materiál již v této době sloužil kutnohorský pískovec z nedalekých lomů. Husitské války stavbu na dlouhou dobu přerušily a teprve v osmdesátých letech 15. století zbohatnuvší patriciát našel motivaci k pokračování v díle, jež bylo prozatím svěřeno místnímu kameníkovi Hanušovi, který se nechal vést parléřovskými projekty. Podle nich dokončil křížově zaklenuté boční lodě, věncové kaple podle kněžiště a obě křídla zamýšlené příčné lodi. Konzervativní stavební postupy se však stále více ocitaly v rozporu se záměrem stavebníků a proto roku 1489 došlo ke změně architekta a z Prahy byl povolán stavitel Prašné brány Matyáš Rejsek. Ten s podporou ředitele stavby Michala Smíška z Vrchovišť započal práce na vnějším opěrném systému a ochozu kolem kněžiště. Roku 1499 pak zaklenul chór. Jeho pojetí se vyznačovalo především smyslem pro detail a drobné dekorativní prvky. Typickým projevem jsou kupříkladu groteskní plastiky na vnější straně chrámu. Roku 1506 Rejsek zemřel, ale stavba pokračovala podle jeho projektu i nadále. Roku 1512 došlo k zásadní změně když kutnohorská městská rada uzavřela smlouvu s tehdy již slavným stavitelem pražského hradu Benediktem Rejtem, který přišel se základním úkolem, totiž zaklenout hlavní loď chrámu. Klenbu se Rejt rozhodl řešit jako emporu, která ve výsledném dojmu vytvořila velikou halu nad původně pětilodním půdorysem, nový kostel s vlastními oltáři, opticky oddělený od přízemní části. Bohatě prosklené stěny jsou vypočítané na efekt lomících se paprsků světla a vytvářejí nadpozemský dojem věčného osvícení. Vrcholek klenby tvoří čtyřcípé a šesticípé hvězdy, se složitou kružbou žeber. Benedikt Rejt zemřel v roce 1534, ale podle jeho projektů se pokračovalo pomalejším tempem až do roku 1558, kdy se chudnoucí město rozhodlo stavbu, která se stále více stávala neúnosnou finanční zátěží, ukončit. V době pozdně gotické, vznikla i podstatná část vnitřní výzdoby sv. Barbory. Z Rejskovy dílny pochází chór, sanktuárium a zábradlí kněžiště s iniciálou W a L připomínající panovníky z rodu Jagellonců. Mezi lety 1480-1490 vytvořil "řezák" Jakub Nymburský chórové lavice. Vrcholem umělecké tvorby pak je fresková výzdoba kaplí, v nichž se vedle běžných náboženských témat objevují motivy inspirované dolováním a ražbou mince. Pracovní tématika v tomto prostředí více než jinde charakterizuje atmosféru Kutné Hory - pracovní ruch, nezměrné bohatství a zároveň pokoru zhmotněnou ve věčné katedrále. K nejcennějším projevům pozdně gotické malby náleží výzdoba Smíškovské kaple. Michal Smíšek z Vrchovišť, náležející k typickým představitelům tzv. kutnohorské šlechty, zastával v této době místo ředitele stavby a ve svém životním příběhu koncentroval osudy lidí, jímž nesmírné bohatství umožnilo proniknout mezi nobilitu. Okázalá snaha po reprezentaci v případě Michala z Vrchovišť našla výraz ve výzdobě zmíněné kaple, kterou zakoupil roku 1485. Ústředním motivem je votivní scéna, na níž je zachycen pravděpodobně sám Michal připravující spolu s příslušníky rodiny oltář k mešní oběti. Další motivy zobrazují královnu ze Sáby přicházející k Šalamounovi, Trajánův soud a Tiburtskou Sibylu. V klenbě věže je myšlenková kompozice uzavřena andělskou kapelou. Malby Smíškovské kaple po tématické stránce odpovídají tomu, že šlo o kapli pohřební a Michal z Vrchovišť zde roku 1511 nalezl skutečně poslední odpočinek. O umělci se vedou spory, většina názorů se shoduje na jeho nizozemské orientaci a na tom, že byl zřejmě i autorem freskové výzdoby fragmentálně dochované v Sankturinovském domě. Sousední kapli získal roku 1493 pořádek hašplířů. Výzdoba vykazuje sice umělecky poněkud nižší úroveň, ale je mimořádně cenná užitím pracovních motivů. Podobně se dá charakterizovat i kaple mincířská s výjevy inspirovanými ražbou mince. Nová kapitola historie chrámu začíná příchodem jezuitů roku 1626. Ti převzali proslulou katedrálu ve stavu značně zchátralém s četnými známkami nedodělků a válečných útrap. Z barokních stavebních zásahů je třeba zmínit chór a kapli sv. Františka Xaverského. Obraz J. J. Heintsche připomíná prvního misionáře jezuitského řádu při aktu křtu pohanského knížete v Indii. Oltář Františka Xaverského pak doplnil ještě oltář Ignáce z Loyoly v čele severní lodi s monumentální nástěnnou malbou Obrácení sv. Ignáce na hradě Loyola od Jana Karla Kováře z r.1746. Vnější vzhled chrámu změnila i sedlová střecha, která nahradila původní stanovou, a pavlač, spojující chrám s novou jezuitskou kolejí. Po zrušení jezuitského řádu připadla katedrála sv. Barbory Státnímu náboženskému fondu a postupně velmi zchátrala. Chrám pro dnešní dny zachránila restaurátorská akce, na níž se podíleli nejvýznamnější purističtí stavitelé Lábler a Mocker, kteří především obnovili stanovou střechu, rozšířili chrám o jedno klenební pole, jalovou zeď nahradili novogotickým průčelím a zasáhli i do interiéru. Zchátralé barokní varhany nahradil nový nástroj z místní varhanářské dílny J. Tučka. Dominantní místo v interiéru zaujal hlavní oltář vytvořený v letech 1901-1905 podle gotické archy, jejíž popis se zachoval v Pamětech Jana Kořínka. Novogotickou opravu umocňují také okna z dílny F. Urbana, s náměty z české a kutnohorské historie dodnes připomínající mecenáše, kteří přispěli na rekonstrukci. Jedno z oken je dodnes upomínkou návštěvy Františka Josefa I. v Kutné Hoře v roce 1906 a jeho daru chrámu.

• kaple božího těla

Nenápadný objekt v těsné blízkosti katedrály sv. Barbory připomíná dobu těsně před zahájením stavby katedrály. Tehdy založilo Bratrstvo Božího těla hřbitovní kapli s kostnicí inspirovanou proslulou kostnicí v Sedlci. Na ostrohu nad říčkou Vrchlicí vznikl tak objekt s nádherným halovým prostorem vrcholně gotického slohu. Zároveň byl založen i velmi potřebný městský hřbitov, který se rozkládal zřejmě v prostorách dnešní jezuitské koleje. Sousední ostroh zůstal volný a připravený na novou stavbu. V této podobě se kaple dočkala příchodu jezuitů, kteří v souvislosti se stavbou koleje započali s mohutnými terénními úpravami, v jejichž důsledku byl nově vyřešen vstup a opatřen barokním portálem. Po svém zrušení v závěru 18. století byla kaple Božího těla přeměněna ve varhanářskou dílnu a trvale chátrala. V současné době je kaple po kompletní rekonstrukci (proběhla v letech 1997-2000) a je využívána pro turistické prohlídky a výjimečné komorní kulturní akce.

• kostel sv. Jakuba

Panorama Kutné Hory si nelze představit bez vysoké štíhlé věže kostela sv. Jakuba. V roce 1330 stáli u zrodu stavby němečtí patricijové a důležité slovo měl patrně i pořádek mincířů a pregéřů, tedy bohatých podílníků v nedaleké mincovně ve Vlašském dvoře, jejichž přání ovlivnilo výběr stavebního místa. Ostroh nedaleko Vlašského dvora se ukázal záhy problematický natolik, že nedovolil dostavbu původně zamýšlené druhé věže. Hlavní jádro stavby bylo ukončeno kolem roku 1380, kdy na řešení západního průčelí se podílela i parléřovská huť, stavělo se však až do roku 1420. Z předhusitské výbavy se dochovala dvě sanktuária vestavěná do hmoty presbytáře. Požáry, které v době husitské prakticky zničily Kutnou Horu, se nevyhnuly ani kostelu sv. Jakuba, avšak nešlo patrně o nijak významné destrukce, protože k opravení krovu se přikročilo až v šedesátých letech 15. století, kdy byly zřejmě pořízeny i fresky v mincířské kapli. K poměrně významným stavebním změnám došlo v osmdesátých a devadesátých letech 15. století z iniciativy významného horního podnikatele Jana Charváta z Ostrova. Byla postavena kruchta nad mincířskou kaplí, opraveny klenby. Inventář kostela obohatily chórové lavice zhotovené Jiříkem Loreckým z Elkuše a varhany umístěné na charvátské kruchtě. Největší investicí měla být zřejmě nákladná archa, která však roku 1507 shořela. Brzy ji nahradila nová, pořízená v dílně mistra Hanuše Efeldara. Dodnes se z ní zachovala predela s výjevem Poslední večeře datovaná do r. 1515. K zásadní změně v interiéru kostela došlo až po Bílé hoře. Barokní kultura, působící na všechny smysly člověka, vyvolala v život nový výzdobný program. V závěru 17. století tak vznikla většina dnešního vybavení kostela, na němž se významně podílel mimo jiných Kašpar Eigler, tvůrce nového oltáře, reliéfu Synové Zebedeovi z roku 1678 a korpusu varhan. Nový oltář obohatila také Škrétova Pieta, dar úředníka mince Šotnovského ze Závořic, Palkův obraz Štěstí sv. Jakuba (1752) a Svatá Trojice vytvořená Petrem Brandlem roku 1734.

• Sedlecký klášter s katedrálou Nanebevzetí Panny Marie

Sedlecký klášter náležel na přelomu 13. a 14. století k nejvýznamnějším církevním ústavům v Čechách. Bohatství, které mu plynulo z nepřímé účasti na kutnohorském dolování, bylo obrovské a umožnilo rozsáhlou stavební činnost, z níž se dodnes dochovala významná část. Konventní kostel Nanebevzetí P. Marie byl vystavěn v letech 1282-1320 jako stavba katedrální s ochozem a věncem kaplí. Šlo o monumentální založení přesahující vše, co v té době v kostelním stavitelství v Čechách existovalo. 21. dubna 1421 klášter a spolu s ním i katedrála podlehl útoku husitských vojsk a vyhořel. Dlouhá léta pak čekal na svou obnovu. Poslední velké vzepětí prožil sedlecký klášter na přelomu 17. a 18. století za opata Jindřicha Snopka, který inicioval velkorysou obnovu katedrály Nanebevzetí P. Marie i celého areálu. Umělecky se zde uplatnil především vynikající stavitel českého baroka Jan Blažej Santini (1677-1733). Objevný styl, který uplatnil především v katedrále (tzv. barokní gotika), nemá v Evropě obdoby a spojuje oba slohy v pozoruhodné jednotě. Změny doznal interiér chrámu, kde pracovali nejlepší malíři své doby: Leopold Willmann (1630-1706), Jan Kryštof Liška (1650-1712) a především Petr Brandl (1668-1735). Přestavba se dotkla i dalších klášterních budov, především pak hřbitovní kaple Všech svatých - Kostnice. Poslední etapa nákladného znovuzrození se týkala refektáře, kde vznikly rozsáhlé fresky J. T. Suppera (1712-1771) s námětem Čtrnácti pomocníků, patronů obnoveného kláštera. Nová doba rozkvětu měla vyměřeno pouze sto let. Nařízením císaře Josefa II. (1780-1790) byl cisterciácký klášter v roce 1783 zrušen, jeho sedmnáct mnichů přeloženo do jiných ústavů, kostel odsvěcen a dočasně využíván jako sklad mouky. Poslední etapa dějin začala roku 1812, kdy do opuštěných budov byla z nedalekého Golčova Jeníkova přenesena tabáková režie. Pozdější výstavba přilehlé vsi zčásti setřela monumentální rozsah celého areálu. Až na část obvodového zdiva zcela zmizel kostel sv. Filipa a Jakuba doložený již ve 13. století a četné hospodářské budovy. Sedlecká katedrála byla společně s významnými kutnohorskými stavbami zapsána na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO.

• kutnohorské sochy světců

• sousoší sv. Jana Nepomuckého, u jezuitské koleje
• sousoší sv. Barbory, u jezuitské koleje
• sousoší sv. Ludvíka, u jezuitské koleje
• sousoší sv. Isidora, u jezuitské koleje
• sousoší sv. Josefa Pěstouna, u jezuitské koleje
• sousoší sv. Ignáce z Loyoly, u jezuitské koleje
• sousoší sv. Václava, u jezuitské koleje
• sousoší sv. Františka Xaverského, u jezuitské koleje
• sousoší sv. Josefa Kalasanský, u jezuitské koleje
• sousoší sv. Floriána, u jezuitské koleje
• sousoší sv. Františka Borgiáše, u jezuitské koleje
• sousoší sv. Anny, u jezuitské koleje
• sousoší sv. Karla Velikého, u jezuitské koleje
• socha sv. Judy Tadeáše, u chrámu sv. Barbory
• socha Panny Marie, u domu č.p. 110, ulice Za Barborou
• socha sv. Jana Nepomuckého, u č.p. 81, Jakubská ulice
• socha sv. Judy Tadeáše, u č.p. 562, Jakubská ulice
• socha sv. Barbory, Komenského náměstí
• socha sv. Jana Nepomuckého, u kostela sv. Jana Nepomuckého
• socha sv. Václava, Václavské náměstí
• socha sv. Šebestiána na Piknerově náměstí
• sorový sloup, Šultysova ulice
• socha sv. Onufria, u Voršilského kláštera
• socha sv. Anny, Anenské náměstí
• socha sv. Jana Křtitele, Jánské náměstí
• sousoší sv. Jana Nepomuckého, Kutná Hora - Sedlec

Otvírací doby městských informačních center

SANKTURINOVSKÝ DŮM - INFORMAČNÍ CENTRUM MĚSTA KUTNÁ HORA

HLAVNÍ NÁDRAŽÍ ČD - INFORMAČNÍ CENTRUM MĚSTA KUTNÁ HORA

INFORMAČNÍ CENTRUM U CHRÁMU SV. BARBORY
Římskokatolická farnost – arciděkanství Kutná Hora

INFORMAČNÍ CENTRUM SEDLEC
Římskokatolická farnost Kutná Hora - Sedlec