Třebíčská židovská čtvrť

674 01, Třebíč, Tel.: +420 777 746 986, infosynagoga@mkstrebic.cz
Třebíč/Památky - Třebíč




Třebíčská židovská čtvrť

trebicska-zidovska-ctvrt-1.jpg
Vměstnána mezi tok řeky Jihlavy a skály třebíčského Hrádku, tísní se v podklášteří jedna z nejzachovalejších židovských čtvrtí v Evropě - židovská čtvrť. Jedná se o jedinou židovskou památku na seznamu UNESCO mimo území Izraele. Židovské město je příkladem maximálně zastavěného území. Domy zpravidla nemají zázemí dvorků, hospodářských staveb, chybí zahrady.
Mapa - Třebíčská židovská čtvrť

674 01, Třebíč

Telefon: +420 777 746 986
E-mail: infosynagoga@mkstrebic.cz
Web: http://www.mkstrebic.cz/pamatky/zidovska-ctvrt


Třebíčské ghetto je unikátním souborem 123 dochovaných domů. Mezi ně patří například 2 synagogy, budova židovské radnice, rabínův dům, dále pak chudobinec, nemocnice a dvě školy.

Domy nesou některé renesanční a barokní znaky (hřebínkové klenby, kamenná ostění dveří a oken, rohová loubí) a jsou navzájem stavebně propojené, mezi nimi tmavé průchody, křivolaké uličky či soutky.

První zmínka o židovském osídlení v Třebíči se objevuje v roce 1338 v tzv. norimberském martyrologiu. Z tohoto dokumentu je patrné, že se na území tehdejší Třebíče zdržovali židé. Nejednalo se však o nijak rozsáhlou komunitu, nebo dokonce o ghetto, ale o několik rodin žijících na různých místech ve městě. Během staletí probíhalo zcela přirozené osídlování městské části Podklášteří, kde se židovská čtvrť nachází dnes. O ghettu, v pravém smyslu slova, můžeme hovořit až od roku 1723, kdy přišel zákon o tom, že židé musí žít povinně v ghettech. Je třeba připomenout, že na území Třebíče nikdy nedocházelo k řízené represi vůči zdejším židům. Ba právě naopak. důkazem toho může být skutečnost, že když výše zmíněný zákon přišel, křesťané, žíjící na území židovské čtvrti, si "pouze" vyměnili domy s židy, žijícími mimo brány ghetta. Tato křesťanská tolerance pak byla jedním z důvodů, které vedly k zapsání čtvrti na seznam UNESCO.

V ghettu žilo několik set lidí. Nejvyšší počet obyvatel byl zaznamenán v 1. polovině 18. století a to téměř 1500 osob. Průměr počtu obyvatel na jeden židovský dům se pohyboval kolem 15 lidí. Po roce 1850 začal probíhat odsun obyvatel v důsledku reforem, které umožnily židům volné stěhování. Zdejší židé odcházeli za obchodem do větších měst. Za druhé světové války došlo k jejich deportaci do terezínského ghetta a následně do různých koncentračních táborů, hlavně do Osvětimi. Jen několik málo lidí se vrátilo zpět. Původní židovská komunita však již nebyla obnovena.

Židovská čtvrť byla společně s židovským hřbitovem zapsána na seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO v roce 2003.

  • Přední (Stará) synagoga

Přední synagoga, která původně nesla označení Stará, byla postavena v letech 1639–1642, kdy za třicetileté války vzrostl počet židovských rodin v Podklášteří. Její původní vzhled byl v podstatě renesanční, ale po roce 1856 byla přestavěna v novogotickém slohu. Za okupace došlo k její devastaci. V roce 1952 ji zakoupila třebíčská náboženská obec československé církve a nechala ji upravit pro své náboženské potřeby.     

  • Zadní (Nová) synagoga

Zadní synagoga pochází z doby kolem roku 1669, kdy rostoucí příliv židovského obyvatelstva, zvl. z oblastí východní Evropy, vyžadoval zbudování další modlitebny. Proto se jí říkalo Nová, Horní podle Horní židovské ulice, ve které se nacházela, nebo Vysoká, snad podle výšky objektu. V roce 1693 byla z nařízení vrchnosti vážně poškozena a opravena směla být teprve v letech 1705–1707. Kolem roku 1837 byla rozšířena severním směrem přístavbou druhé ženské galerie. V roce 1926 koupila synagogu od židovské náboženské obce firma Subak a užívala ji jako skladiště. Po roce 1945 se dostala do majetku města, ale nadále sloužila jako sklad ovoce a zeleniny. Teprve v letech 1989–1997 prodělala rekonstrukci a její hlavní sál nyní slouží jako výstavní a koncertní síň.     

  • Obecní dům

Původní objekt byl postaven v 60. letech 17. století na exponovaném místě proti tzv. Židovské bráně, kudy se později vstupovalo do ghetta. Sloužil především potřebám židovské samosprávy (radní světnice, archiv), ale v jeho přízemí se nacházela ženská rituální lázeň a také krámy. Zvenku stály u jeho západní stěny dřevěné masné krámy, kde obyvatelé ghetta kupovali rituálně čisté maso. V letech 1898–1899 prodělala budova výraznou přestavbu. Opravována byla ještě ve 20. letech minulého století a roku 2000 došlo k výměně střešní krytiny a obnově fasády.

  • Mikve

V třebíčském ghettu existovalo několik lázní určených k rituální očistě, zejména židovských žen, ale také různých předmětů. Jedna z takovýchto lázní se nacházela přímo v přízemí obecního domu, další pak v domech soukromých. Přesný počet znám není a písemně jsou doloženy pouze dvě.

  • Rabínův dům č. p. 4

Třebíčští Židé měli nejpozději od r. 1596 vlastního rabína. Rabíni původně žili buď ve vlastních domech, nebo jako nájemníci u jiných židovských hospodářů. Přibližně od konce 17. století se o jejich bydlení starala obec. Užívali dům v těsné blízkosti Přední (Staré) synagogy, postavený na pozemku Johela Begla kolem poloviny 17. století. Stavební vývoj není zřetelný. V roce 1898 a poté ještě ve druhé polovině minulého století dům prodělal stavební úpravy směřující k modernizaci bydlení. V roce 2001 došlo k obnově čelní fasády.

  • Škola

Židovská náboženská škola cheder bývala původně umístěna v různých soukromých domech (7, 25, 50, 85). Po tereziánské reformě měli Židé povinnost navštěvovat německou židovskou školu. Pro její učebnu a příslušenství koupila obec díl C domu č. 43, který patřil mezi nejstarší židovské objekty v Podklášteří.  

  • Špitál

Židovský špitál původně sloužil jako poslední útočiště starým, chudým a nemocným lidem. Jeho existence je písemně doložena již k roku 1654. Dům s konskripčním číslem 40 ve východní části sídliště již neexistuje. Na začátku druhé poloviny 19. století byla v severozápadní části bývalého ghetta zřízena skutečná nemocnice.  

  • Šlachta

Ačkoliv se již od svého počátku nemohla třebíčská židovská komunita obejít bez vlastní šlachty, která by poskytovala jednotlivým řezníkům dostatek rituálně nezávadného masa, v pozemkových knihách je spolehlivě doložena teprve k roku 1724 jako Jüdisch Gemeind-Schlachtbank. Nacházela se ve východním cípu ghetta. Před rokem 1828 zakoupila židovská obec v blízkosti staré šlachty od Davida Lederera pozemek a postavila na něm šlachtu novou. Ta posléze zanikla v souvislosti s výstavbou továrních objektů firmy Subak.

  • Pivní sklepy

Součástí nemovitého majetku třebíčské židovské obce byly již před rokem 1724 dva tzv. pivní sklepy. Bylo v nich skladováno pivo, které se přímo v ghettu vařilo v domě č. p. 46 nebo bylo dováženo z jiných míst. Podrobnější informace nejsou bohužel k dispozici.

  • Krámy

Podle tradice měli třebíčští Židé několik dřevěných krámů u mostu při cestě vedoucí kolem zámku do Račerovic již v 60. letech 16. století. Spolehlivě jsou doloženy v historických pramenech až o sto let později, teprve k roku 1660. Na plánu separačních zdí z roku 1727 je jich zakresleno celkem 7. Kolem poloviny 18. století byly přebudovány na zděné a jejich počet narostl na 10. Až na dva krajní, nad nimiž byly postaveny místnosti sloužící k bydlení, byly proce 1945 zbourány.

  • Hřbitov

Poloha původního, středověkého hřbitova není známa. O existenci nového hřbitova na severním svahu Hrádku se zmiňuje vrchnostenský urbář k roku 1636. Ve skutečnosti musel být hřbitov o něco starší, byl zřejmě založen ve dvacátých letech 17. století. Z ghetta k němu vedla vozová cesta. V roce 1888 byl hřbitov rozšířen a na počátku 20. století zde byla postavena nová obřadní místnost (1903). Zaujímá rozlohu necelých 12 000 m2 a tradice udává zatím neověřený počet 11 000 hrobů a 3000 náhrobků. Stojí zde památník židovských vojáků z 1. světové války (1922) a památník obětí rasové genocidy za 2. světové války (1957). V současné době probíhá zaměření hřbitova i katalogizace jeho náhrobků.




Hlavní partneři projektu Kultura.cz
Mediální partneři projektu Kultura.cz
Ostatní partneři projektu Kultura.cz