Expozice Svatovítský poklad

Svatovítský poklad, největší chrámový poklad v českých zemích a jeden z největších v Evropě, vznikal při kostele sv. Víta na pražském hradišti už od raného středověku. K nejstarším získaným ostatkům patřil ostatek paže sv. Víta, který v roce 929 obdržel kníže Václav od saského vévody Jindřicha I.

Pro uložení ostatku Václav vybudoval rotundu, v jejíž apsidě byl později, již jako uctívaný světec, pohřben. Dalšími důležitými milníky pro vznikající chrámový poklad bylo zřízení pražského biskupství v roce 973 a povýšení Václavovy Svatovítské rotundy na metropolitní kostel roku 1344.

V druhé polovině 14. století se chrámový poklad rychle rozrůstal o ostatky světců a mučedníků, které kostelu daroval Karel IV. Přední zlatníci a stříbrníci pro nabyté ostatky vyráběli drahocenné schránky, které relikviím skýtaly ochranu a umožňovaly manipulaci s nimi při církevních obřadech i významných dynastických příležitostech. Nebylo neobvyklé, že schránky byly vyměňovány, ať už z důvodů poškození, změny dobového vkusu či liturgických potřeb.

Svatovítský poklad utrpěl velké ztráty za husitských bouří i v dalších obdobích společenského neklidu či ekonomického nedostatku. Přesto se při pražské katedrále dochovala kolekce pozoruhodná svým rozsahem. Mezi předměty zhotovenými v době panování Karla IV. (1346-1378) vyniká zlatý relikviářový kříž, nazývaný též korunovační, dále kříž s ostatkem Kristovy bederní roušky, relikviář sv. Kateřiny či relikviář s parléřovským znakem.

Tvarově a materiálově zdánlivě prostá díla, jako je například křišťálový procesní kříž nebo konvice na ubrus z Poslední večeře Páně, jsou ve skutečnosti brilantní brusičské práce z křišťálu, vyrobené nejspíše v Benátkách. Za Vladislava Jagellonského se poklad rozšířil o relikviářové busty sv. Víta, Václava a Vojtěcha, hlavních patronů katedrály. Kromě kultu těchto ochránců Země české expozice připomíná také kult sv. Ludmily, který byl rozvíjen v benediktinském klášteře při bazilice sv. Jiří.

Doba baroka je představena například diamantovou monstrancí Jana Ignáce Dominika Putze nebo berlou pražského arcibiskupa Františka Ferdinanda Khünburga. Nechybí ukázky zlatnictví 19. století (monstrance francouzského krále Karla X.) i století dvacátého (relikviář sv. Václava podle návrhu architekta Josefa Fanty).

Výstava dále zahrnuje deskové obrazy, z nichž nejvýznamnější jsou Veraikony, obrazy pravé tváře Kristovy, které byly uctívány stejně jako relikvie. Nechybí nejvýznamnější příklady historických textilií, jež byly součástí Svatovítského pokladu od nejstaršího období. K nejcennějším patří prapor sv. Jiří nebo paramenta spojovaná s osobou sv. Václava a sv. Vojtěcha. Vrcholnou textilní prací je secesní kasule podle návrhu Josefa Fanty.

Expozice provede návštěvníka nejvýznamnějšími etapami rozhojňování Svatovítského pokladu a představí jeho bohatství nejen žánrové a materiální, ale především duchovní. K relikviím uloženým v nádherných a drahých schránkách se upínaly naděje a úcta generací našich předků.

Jako místo pro vystavení Svatovítského pokladu byla zvolena bývalá dvorní kaple sv. Kříže na druhém nádvoří Pražského hradu, postavená v polovině 18. století a o sto let později přestavěná někdejším rakouským císařem Ferdinandem I. Bohatě zdobený interiér kaple byl v rámci příprav expozice kompletně restaurován a vybaven potřebnou bezpečnostní a klimatizační technikou.

Stálá výstava Svatovítského pokladu představuje 139 předmětů vysoké historické a umělecké ceny, mj. náročně zdobené relikviáře, monstrance a jiné liturgické náčiní včetně bohatě vyšívaných rouch. Většina předmětů je zhotovena z pozlaceného stříbra či ryzího zlata.

Nejvzácnějším mezi vystavenými díly je více než půlmetrový zlatý relikviářový kříž, který nechal ve druhé polovině 14. století zhotovit císař Karel IV. pro relikvie Kristova umučení. Pod křišťálovými víčky se tak v kříži skrývají dřevo z kříže, na němž byl Kristus ukřižován, trn z koruny, jíž byl korunován nebo část houby, kterou byl na kříži napájen. Po obvodu kříž lemuje dvacet dva modrých kamenů (převážně safírů a akvamarínů) a dvanáct pravých perel.

Z mladších předmětů v Pokladu k nejpozoruhodnějším patří zlatá monstrance z roku 1766, jejíž zlaté tělo zdobí více než 700 drahokamů. Tato monstrance je jednou ze tří zlatých barokních monstrancí, dochovaných v českých zemích.

V expozici však návštěvníci najdou i předměty původně profánního charakteru. Příkladem je křišťálový soudek ze 16. století, který se relikviářem stal až druhotně – poté, co do něj karlštejnští purkrabí vložili ostatky sv. Agáty a sv. Alžběty.

Zajímavý je také interiér samotné kaple sv. Kříže, která byla pro účely stálé expozice Svatovítského pokladu stavebně renovována a kompletně restaurována. Výzdobě kaple, postavené po polovině 18. století podle návrhu architekta Niccolo Pacassiho, vévodí oltářní obraz Krista na kříži v životní velikosti, který v roce 1762 vytvořil František A. Palko.

Co je to Svatovítský poklad?

Svatovítský poklad je největším chrámovým pokladem v českých zemích. Poklad vznikal při kostele a katedrále Sv. Víta na Pražském hradě. Stálá výstava Pokladu v kapli sv. Kříže ukazuje to nejlepší z této sbírky, o níž se prameny poprvé zmiňují už v roce 1069.

Co expozici Svatovítského pokladu tvoří?

Návštěvníci mají možnost vidět 139 předmětů vysoké historické, umělecké, ale i duchovní ceny, mj. náročně zdobené relikviáře, monstrance a jiné liturgické náčiní včetně bohatě vyšívaných rouch. Většina předmětů je zhotovena z pozlaceného stříbra či ryzího zlata.

Čím je expozice zajímavá?

Expozice je přehlídkou práce uměleckých řemeslníků v posledních deseti stoletích: návštěvníci zde mohou vidět nesčetné příklady zpracování drahých kovů a drahých kamenů, mj. diamantů, perel, safírů či křišťálu. Perly jsou zde k vidění i jako součásti nejrůznějších výšivek. Věřící v expozici ocení patrně největší koncentraci relikvií na území České republiky.

Co jsou to relikvie?

Relikvie jsou tělesné pozůstatky světců (kosti), nebo předměty, které byly světci používány nebo byly ve styku s jejich tělem. Relikvie byly uctívány, zejména při prosbách o uzdravení, o vítězství v bitvách apod.

Co je to relikviář?

Relikviář je schránka na relikvie, ostatky nebo na osobní památky světce; využívaný od starokřesťanského období, často bohatě výtvarně zdobený. Relikviář bývá přenosný nebo stabilní, od jednoduchého tvaru kříže, busty, prstu apod. až k architektonickým tvarům.

Co je to monstrance?

Monstrance (ostensorium) je bohatě zdobená schrána k vystavování hostie, upevněné v lunule za sklem. Skládá se z nohy s nodem na dříku a vlastní monstrance. V gotice měla charakter věže nebo také oltářního retáblu, v baroku byla oblíbená monstrance paprsková, zhotovovaná z drahých kovů, zdobená drahokamy.